Bílá sobota

Křesťanská tradice

Jelikož jsou při obřadech vigilie křtění novokřtěnci, kteří nosí bílé roucho, traduje se, že název "bílá" pochází odtud. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Před kostelem se posvětil oheň, od kterého se zapálila velikonoční svíce - paškál.

Po Velkém pátku se vše vrací do vyběhaných kolejí - v kostelech se začínají zapalovat svíce, zvony zvoní, varhany hrají, zaznívá zpěv na kůrech, pečou se velikonoční beránci a mazance. Vykonávají se poslední obyčeje pašijových dní za čistotu domova a hojnost (tlučení do prahů, zvonění klíči i mincemi), za sílu (zvedání těžkých břemen), za zdraví a krásu. Hlavním motivem tohoto dne je Vskříšení - památka Kristova zmrtvýchvstání.

Tipy pro pověrčivé:

Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, by bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.

Na Bílou sobotu se zaké uklízelo, bílilo. Vše se chystalo na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové metličky a zdobila se vajíčka.

Hlavním pokrmem byla velikonoční nádivka. Někde se jí říká hlavička, velikonoční buchta, sekanice, sekanina, nebo velikonoční snítek. V tento den také na stole nesměl chybět zlatavý mazanec.

Zdroj: Wikipedia