Čerstvé bylinky v kuchyni IV

Yzop proti kašli

Yzop je rostlina domácí v jižní Evropě a přilehlých částech Asie. I v zimě zelená bylina roste keříčkově a bývá vysoká čtyřicet až padesát centimetrů. Má úzce kopinaté listy, které vyrůstají na lodyze přeslenitě a mají četné olejové žlázky. Po celé léto láká yzop hmyz svými medově vonícími pyskatými květy. V některých zemích se mu proto lidově říká „Včelí bylina“. Éterické oleje, hořčiny a třísloviny z něh činí hodnotného pomocníka. Jeho název pochází z řeckého slova „hysoppus“ a to dále od slova „ezob“ z hebrejštiny, což v překladu znamená „příjemně vonící bylina.“ Do Británie byl dovezen Římany a do Ameriky prvními osídlenci. Do střední Evropy se dostal v desátém století spolu s řádem mnichů benediktinů, kde se rychle usadil v selských i klášterních zahradách. Po celá tisíciletí se používal jako lék. Je připomínán v Bibli jako jedna z hořkých bylin, která byla používána v době židovských Velikonoc. Yzop vysoce oceňoval Hippokrates i Galenos. Dioskorides ho často používal při dušnosti a astmatu. Lidé ho rozstřikovali na nové příchozí, aby jim očistili duši i tělo. Římané používali yzop k léčebným a kulinářským účelům, při ochraně před morem, ale také jako povzbuzující prostředek. V lidovém léčitelství byly listy a kvetoucí vrcholky používány při chronických katarech horních cest dýchacích, neurózách, zvýšené potivosti, revmatismu.

Jak pěstovat yzop
Yzop vyžaduje výslunné místo se suchou, kyprou a vápenitou půdou, která kvůli jeho dlouhým kořenům musí být dostatečně hluboká. Yzop snáší dobře sucho, ale při velmi chladných zimách by měl být chráněn před mrazem. Listy a mladé měkké prýty se mohou průběžně otrhávat a používat v kuchyni. Nejvíce aroma má tato bylinka krátce před rozkvětem.

Yzop v kuchyni
Čerstvá nať yzopu okoření omáčky, saláty, masa, pokrmy z ryb. Tučné a těžké jídlo se stane s yzopem mnohem lépe stravitelnější. Používá se také do bylinkových likérů. Komu nevyhovuje hořká chuť, měl by s ním kořenit velmi opatrně.

Kdy yzop pomáhá
„Yzop má řadu léčivých účinků na lidský organismus. Posiluje žaludek, podporuje trávení a stimuluje imunitu. Výborně odhleňuje, čaj z něho je oblíbeným domácím prostředkem proti kašli. Jako kloktadlo pomáhá při zánětech ústní dutiny a bolestech v krku. Yzopový čaj si připravíme následujícím způsobem, zalijeme dvě čajové lžičky yzopu ¼ litru vroucí vody a necháme deset minut louhovat. Abychom přerazili hořkou chuť, můžeme přisladit kvalitním medem a čaj popíjíme po doušcích ještě horký. Tato aromatická bylina poslouží i k osvěžení vzduchu v místnosti. Stačí pověsit její svazek a nechat sušit,“ vysvětluje paní Jasmína.

„V aromaterapii se éterický olej z yzopu používá neředěný při bradavicích a kuřích okách. Doporučuje se nanést na postižená místa, ale opatrně aby nestekl okolo. Při opakovaném použití tyto neduhy začnou pomalu mizet. Ředěný s panenským rostlinným olejem (na dvě lžíce rostlinného oleje tři kapky éterického oleje z yzopu) je příjemným prostředkem do koupelí či k masážím. Yzop není vhodný pro těhotné, kojící ženy, epileptiky a malé děti.“

Estragon do salátů i na maso

„Dalším u nás ne příliš používaným kořením je estragon.“ Jeho původní vlast se rozkládala ve stepních oblastech jižního Ruska a v Mongolsku, odkud se při vpádu Tatarů do Evropy dostal i do oblasti Středozemí, kde rychle zdomácněl. Ve Francii je označován jako „herbe de dragon“, v překladu dračí bylina. U nás se mu říká lidově kozalec. Estragon je košatá trvalka s úzkými čárkovitými listy. Obsahuje hojně éterických olejů, hořčin a tříslovin.

Jak pěstovat estraon
Estragonům se nejlépe daří na slunných a teplých místech. Snesou i polostín. Potřebují však humózní, dostatečně vlhkou, výživou půdu. Přemokření nesnášejí. Mladé špičky výhonů a listy se mohou průběžně sklízet po celé léto. Nejvhodnější je použít je čerstvé, poněvadž při sušení ztrácí mnoho aroma. Naproti tomu hluboko zmrazený estragon si svoji chuť zachová.

Estragon v kuchyni
V kuchyni se musí tato rostlina díky své příliš výrazné chuti dávkovat opatrně. Přidává se do salátů, omáček, polévek, pokrmů z ryb a drůbeže. S estragonem je možné si připravit bylinkový ocet či olej.

Estragonový ocet
Jednu větévku estragonu vložíme do láhve vinného či jablečného octa, nejlépe v bio kvalitě a necháme tři týdny na teplém místě louhovat. Pro zjemnění chutí můžeme přidat kopr či meduňku. „Estragon podporuje trávení a je silně močopudný. Dříve se používal jako velmi účinné antihelmintikum (prostředek proti hlístům),“ doplňuje paní Míchová.

Libeček na všechny neduhy

„Mezi moje nejoblíbenější čerstvé koření patří bezesporu libeček lékařský.“ Tato rostlina pochází z někdejší staré Persie (dnešní Irán), ale postupně zdomácněl v celém Středomoří. Je to vytrvalá bylina se silným, bohatě rozvětveným kořenovým systémem, která může být až dva metry vysoká. Zpeřené listy souznačně veliké. V létě kvete žlutě. Libeček obsahuje řadu éterických olejů, na jejichž základě se vyrábí proslulé koření maggi.

Vedle toho obsahuje ĺibeček ještě hořčiny a třísloviny. Rodový název libečku vychází z latinského „ligusticum“, neboť byl dříve velmi rozšířen v italské Ligurii. Byl znám již starým Řekům a Římanům, kteří ho používali jako prostředek napomáhající vylučování moči a žluči. Křesťanští mniši jej rozšířili jako univerzální lék po střední a západní Evropě. Odedávna se libeček používal jako pochutina, neboť pokrmům dodává houbovou chuť. Ve středověku psala proslulá bylinkářka Hildegarda Bingenská ve svém spisu, že tato rostlina je účinná proti všem onemocněním.

Jak pěstovat libeček
Libeček roste dobře jak na slunci, tak i v polostínu, potřebuje však dostatek místa. Důležitá je také hluboká na živiny bohatá půda, která musí být dostatečně vlhká. Přemokření však nesnáší. Listy je možné sklízet po celé léto a užívat čerstvé či sušené. Seřízneme-li tuto rostlinu asi deset centimetrů nad zemí, rychle novu obrazí. Také kořeny se používají k ochucování pokrmů.

Libeček v kuchyni
Listy a kořeny dodají salátům, omáčkám, polévkám, masu, rybám charakteristickou vůni a chuť. Jelikož aroma libečku je skutečně intenzivní, dávkujeme vždy opatrně. I sušený list je dostatečně aromatický. Semena této bylinky se používají k aromatizování likérů, ale i jako základní surovina při přípravě parfémů.

Kdy libeček pomáhá
„Koupel připravená z libečku uklidňuje zanícenou a celkově podrážděnou pokožku. Dále je účinná proti pocení nohou. Připravíme si jí následujícím způsobem – tři plné hrsti čerstvých listů (můžeme použít i sušené a to stačí jedna hrst) přelijeme půl litrem vroucí vody a necháme dvacet minut louhovat. Potom scedíme a přidáme do celkové koupele.“

„V alternativní medicíně se libeček používá na podporu trávení a lepší odvodnění organismu. Pomáhá také při nadýmání a pálení žáhy. Čaj z něho zmírňuje onemocnění dýchacích cest a celkově posiluje organismus. Připravíme si ho tak, že přelijeme dvě čajové lžičky drceného kořene nebo listu ¼ litrem vroucí vody a necháme pět minut louhovat. Poté scedíme a pijeme ještě za tepla. V těhotenství používáme libeček opatrně,“ dodává paní Jasmína.

Fenykl pro štíhlou linii

„Dalším pro mě velmi hodnotným kořením je fenykl obecný.“ Původní planý fenykl rostl ve Středozemí a v Malé Asii. Z plané formy vznikly kulturní odrůdy, jako jsou kořenný a hlíznatý, jinak nazývaný řapíkatý neboli buloňský fenykl. Kořenný fenykl bývá pěstován jako dvouletý nebo i víceletý. Nápadné jsou silné rýhované lodyhy s jemně členěnými zpeřenými listy. I s květními okolíky, objevujícími se v létě, dosahuje výšky okolo sto padesáti centimetrů. Z květů se pak vyvíjí semena, trochu chutnají po anýzu a vypadají jako malé půlměsíčky. Za své léčivé účinky vděčí vysokému obsahu silic. Název fenykl pochází z latinského „foenum“ neboli seno, je to kvůli vůni. Tato rostlinu již v dávných dobách využívali Číňané, Indové a Egypťané jako prostředek chránící před hadím jedem a před jedem škorpionů, dále jako vynikající oční lék a také jako prostředek napomáhající hubnutí. Lidé věřili, že vůně fenyklu má schopnost zahnat zlé duchy a chránit před působením kouzel. Dioskorides a Hippokrates doporučovali tuto bylinu pro posílení tvorby mateřského mléka. Římané využívali jeho vlastnosti ke zlepšení zažívání.

Jak pěstovat fenykl
Fenykl má rád slunce a teplo. Jelikož má dlouhý, kůlový kořen, musí být půda předem hluboko zpracována a měla by být dobře propustná a výživná. Mladé jemné listy se mohou odtrhávat a používat jako čerstvé koření. Plodné okolíky se odstříhávají, jakmile začnou hnědnout. Když se na semenech objeví šedavé proužky, jsou již tak dobré jako sušené. Přesto by se měly ještě zavěšené dosušit. Potom se mají uložit do dobře uzavíratelné nádoby.

Fenykl v kuchyni
V kuchyni se používají semena a nať. Koření se s nimi saláty, pečivo, pokrmy z ryb. Semena se též používají k přípravě likérů. Fenykl dělá tučná a těžká jídla mnohem stravitelnějšími.

Kdy fenykl pomáhá
„Ve fytoterapii se semena fenyklu využívají při žaludečních a střevních obtížích, dále zmírňují bolestivé nadýmání. Účinný je i při astmatu, černém nebo dusivém kašli. Fenyklový čaj je výborným prostředkem u tzv. tříměsíčních kolik novorozenců, maminkám pomáhá zvýšit tvorbu mateřského mléka a přes něj se dostane i k miminkům. Tento čaj si připravíme následujícím způsobem – jednu vrchovatou lžíci drcených fenyklových semen (vlastních nebo v bio kvalitě) přelijeme ¼ litrem vroucí vody a necháme patnáct minut louhovat. Pak přecedíme a pijeme několikrát denně. Jestliže chceme shodit pár kilogramů, můžeme si skvěle pomoci právě žvýkáním semen fenyklu. Třikrát denně rozžvýkáváme jednu lžičku semen. Fenykl snižuje chuť k jídlu,“ doplňuje paní Míchová.

„V kosmetice je fenykl také dobrým pomocníkem. Můžeme si z něj dělat blahodárné napařovací koupele obličeje. Pomáhá suché a citlivé pleti, protože póry se vlivem horké vodní páry rozšíří a pokožka může dobře přijímat blahodárné éterické oleje. Při dietách si kromě žvýkání fenyklového semene můžeme pomoci i éterickým olejem z něho. Při nutkání k jídlu si několikrát zhluboka přičichneme k lahvičce s olejem nebo si olej dáváme pravidelně do aromalampy.“

„Aromaterapie využívá éterický olej z fenyklových semen při různorodých obtížích. Například při snížené laktací či zánětu prsu se doporučuje na noc přikládat obklady na prsa, které si připravíme z třívrstevné gázy, kterou napustíme směsí panenského rostlinného oleje (olivový, mandlový, sezamový) a fenyklového éterického oleje v poměru 1:1. Při zánětech dutiny ústní aplikujeme na postižená místa směs ze sedmi kapek panenského rostlinného oleje a tří kapek fenyklového éterického oleje, nejlépe nanést vatovým tampónem. Fenyklový olej není vhodný pro osoby s epilepsií a těhotné ženy v prvních čtyř měsících těhotenství,“ dodává paní Jasmína.

Titulní foto: Vgstudio