Čerstvé bylinky v kuchyni V

Aromatický kopr

„Mezi další příjemně aromatickou bylinku patří kopr vonný.“ Pochází z Přední Asie. Bývá až jeden metr vysoký, přičemž má dutou lodyhu a jemně členěné listy. V létě se objevují četné malé žlutavé květy ve velkých okolících, z nichž pak dozrávají známá koprová semena. Jsou zpočátku oblá, celistvá a při vysychání se rozpadají na dvě části. Obsahují mnoho éterických olejů. Právě ty mu dodávají nezaměnitelné aroma. Latinský název této rostliny vychází z řeckého „an“, což v překladu znamená nahoru a „tlum“- podle schopnosti rychlé růst. Je připomínán v egyptských papyrech již v roce 1550 před našim letopočtem. Staří Egypťané široce používali kopr především k aromatizaci pokrmů a k léčbě. Jeden z egyptských papyrů doporučuje tuto rostlinu jako prostředek proti migrénám a pro zjemnění cév. Dioskorides doporučoval kopr k léčbě očních onemocnění. Galénos pro usnadnění bolestivého močení. Dnes známé úsloví „ověnčen vavřínovým věncem“ kdysi používali Římané ve spojení s koprem. Hlavu vítěze totiž zdobili věncem z kopru. Římští gladiátoři si kopr před bojem vtírali do kůže. Podle záznamu dávných lékařů byl kopr užitečný při léčbě astmatu, žaludečních nevolností, nemocí jater a slinivky, při ledvinových a močových kamenech. V Anglii z dob Karla Velikého lidé věřili, že jestliže posypou rány práškem ze spálených semen, mnohem rychleji se zahojí. Jedním z prostředků lidového léčitelství v boji proti vším byla mast z kopru ve směsi s vepřovým sádlem.

Jak pěstovat kopr
Kopr potřebuje výslunní, teplo a vzhledem ke své jemné stavbě by měl být chráněn před větrem. Jinak je to nenáročná rostlina, spokojí se s chudou půdou, která by ale měla být vlhká, ale ne podmáčená. Listy je možné stříhat po celé léto a používat čerstvé. Po slunečném dni mají nejlepší aroma. Dají se také sušit či zamrazit, ale ztrácejí však přitom částečně aroma. Semena jsou sklizňově zralá, když se zbaví dohněda. Celé okolíky se mají odstřihnou i se stonky a zavěšené sušit. Suchá semena vypadají sama na rozprostřený šátek.

Kopr v kuchyni
Čerstvé listy kopru dodají chuť pokrmům ze zeleniny, ryb, omáčkám a salátům. Před upotřebením je dobré je rozetřít. Koprová nať je též výborná k přípravě bylinkového octa, tak i nálevu na nakládané okurky.

Kdy kopr pomáhá
„Čaj z koprového semene pomáhá při zažívacích obtížích a nadýmání. Působí tišivě, a poněvadž je velmi močopudný, můžeme jej použít při ledvinových a močových kamíncích. Podporuje také tvorbu mateřského mléka. Při hnisavých vyrážkách nebo při různých projevech alergie na kůži přikládáme obklady z koprového čaje. Tento čaj si připravíme tak, že jednu vrchovatou čajovou lžičku přelijeme ¼ litrem vroucí vody a necháme deset minut louhovat. Pak dobře scedíme a nápoj je hotový. Koprové semeno obsahuje docela dost železa.“

Víno s koprem pro klidný spánek
Zahřejeme jeden šálek bílého bio vína a přelijeme jím jednu lžičku sušených semen kopru. Necháme deset minut louhovat, poté přecedíme a pijeme ještě za horka po malých doušcích.

Řeřicha jako prevence proti nachlazení

„Nesmíme rozhodně zapomenout na řeřichu setou.“ Její původ pochází z Přední Asie, kde byla pěstována již před tisíciletími. Je to jednoletá bylinka. Pokud by se neseřezávala, doroste výšky třiceti až padesáti centimetrů. Dolní listy jsou okrouhlé až oválné, horní zase široce okrouhlé nebo zpeřené. Většinou se pěstuje v malých miskách či na tácku. V létě řeřicha vykvétá něžnými, bílými až červenavými květy. V daleké minulosti doprovázela faraony v jejich hrobkách. Římané ji jako zdraví prospěšné koření rozšířili po celém Středozemí.

Jak pěstovat řeřichu
Této jemné byliny se daří spíše v polostínu. Na plném slunci vadne. Půdu potřebuje dobře zkypřenou, humózní a vydatně vlhkou. Řeřichu je možné pěstovat celoročně na okenní římse nebo ve skleníku. Semena klíčící na světle se vysévají hustě a jen lehce se zatlačí do půdy a nezasypávají se zeminou. Většinou vyklíčí již po třech dnech a rychle z ní vyrůstají mladé rostlinky. Po celou dobu pěstování se musí pravidelně zavlažovat. Kdo by řeřichu vyséval každých deset dní, bude ji mít po ruce celý rok čerstvou. Listy se sklízejí nejlépe v mladém stadiu, když je rostlina asi osm centimetrů vysoká. Bývá to většinou deset dní po výsevu. Jakmile nasadí květ, není již poživatelná. Řeřicha se konzumuje jen čerstvá. Její ostrá chuť se hodí do salátů, k zelenině, masu, do polévek i na chleba s máslem.

Kdy řeřicha pomáhá
„Řeřicha je bohatým zdrojem železa, vitaminu C, A, skupiny B, manganu. Je velmi močopudná. Je to vlastně také jediný lék proti katarům. Jestliže ji bereme třikrát denně po lžičce, od jara do podzimu, pak neexistují kašle, chřipky, rýmy, nachlazení. Jelikož řeřicha obsahuje i jód, je velice vhodným doplňkem stravy nemocným s poruchou štítné žlázy. Také se doporučuje diabetikům, poněvadž má i něco chrómu. Může se použít i jako účinný lék při kuřáckém kašli. Řeřicha je ideálním prostředkem v boji s únavou,“ říká Paní Jasmína Míchová. „V kosmetice můžeme řeřichu používat na zlepšení růstu a kvality vlasů. A to tak, že pravidelně vtíráme její šťávu do vlasové pokožky.“

Petržel pro krásu pleti

„Mezi velmi výživově hodnotné druhy koření patří petržel kadeřavá.“ Tato bylina pochází z jižní Evropy, ale do severních oblastí, za Alpy se dostala již velmi dávno. Listové petržele se vyskytují sladkolisté či kadeřavé. V dobách starých Řeků a Římanů byla pokládána za léčivou a kořenící bylinu. V dalších letech upadla v zapomnění, avšak v patnáctém století byla znovu objevena pro kuchyni.

Jak pěstovat petržel
Místo pro petržel musí být slunečné nebo pohostinné. Pro dobrý výnos je důležitá na živiny bohatá, hluboká a dostatečně vlhká půda. Ze silnějších rostlin můžeme čerstvé listy sklízet průběžně, dají se též dobře zmrazovat.

Petržel v kuchyni
Listy se požívají k ochucování polévek, omáček, vaječných pokrmů, salátů, brambor. Čerstvou nať přidáváme krátce před podáváním, poněvadž vařením ztrácí vitaminy.

Kdy petržel pomáhá
„Petrželka kadeřavá obsahuje velmi mnoho vitaminu C, A, skupiny B, D, K. Z minerálů je to železo, vápník, hořčík, draslík. Denně stačí tři svazečky nati, abychom byli chráněni proti anémii (nedostatek železa), únavě, špatné náladě, šerosleposti. Dále ještě reguluje činnost žaludku, čistí pokožku, upravuje krevní oběh a dokonce i krevní tlak, čistí krev a podporuje její tvorbu, je močopudná. Kadeřavá petrželka je označována jako velmi účinné afrodiziakum,“ vysvětluje paní Jasmína. „Petrželová nať je i výborným kosmetickým prostředkem. Má výrazné čistící účinky.“

Čistící pleťová voda
Potřebujeme: 2 polévkové lžíce nasekané petrželové natě a 1 čajovou lžičku máty peprné.

Postup: Obě byliny přelijeme dvěmi dcl vroucí vody a necháme půl hodiny louhovat. Pak dobře přecedíme přes sítko a můžeme používat. Touto pleťovou vodu čistíme obličej. Denně bychom si měli připravit čerstvý odvar.

Čistící pleťové tonikum
Potřebujeme: 1 hrst petrželové natě, 1 lžíci máty peprné, 2 dcl 60% lihu, destilovanou nebo převařenou vodu.

Postup: Obě bylinky nasekáme na drobno, vložíme do skleněné láhve a zalijeme lihem, necháme čtrnáct dní v teple louhovat, dvakrát denně pravidelně protřepeme. Po uplynutí této doby dobře přecedíme, ředíme v poměru na jednu dcl destilované nebo převařené vody dáváme jednu lžičku tinktury. Při pravidelném používání se pokožka krásně pročistí a projasní.

Důvěrně známá pažitka

„Nejznámějším a asi nejběžnějším čerstvým kořením je pažitka pobřežní.“ Je to středoevropská domácí bylina. Pažitka je víceletá cibulovina, která vytváří tmavé zelené, úzké až třicet centimetrů dlouhé rourkovité listy. V létě se objevují dekorativní, kulovitá květenství, světle nebo sytě fialové barvy. Tato aromatická bylina plná vitaminů se pěstuje již od středověku.

Jak pěstovat pažitku
Tato rostlina potřebuje výslunné až pohostinné místo s výživnou vápenitou půdou. Asi sedm týdnů po výsevu je možné začít se sklízením listů a tu lze až do podzimu několikrát zopakovat. Odstřiháváme vždy jen část trsu, a to nejlépe u země, aby rostlina mohla nově obrazit. Před zimou je možné, pokud pažitku nepěstujeme v nádobě, trsy vyzvednout i s balem, vsadit je do květináčů a pěstovat dále na okenním parapetu.

Pažitka v kuchyni
Pro sušení či zmrazování se šťavnaté listy pažitky příliš nehodí. Tato pikantní rostlina ochutí zeleninu, saláty, tvarohy, pomazánky, vaječné pokrmy, omáčky, polévky, maso i chléb s máslem.

Kdy pažitka pomáhá
„Pažitka pobřežní obsahuje mnoho vitaminu C, vápník a hořčík. Díky obsahu éterických olejů podporuje trávení a ovlivňuje krevní tlak.“

„Každý kdo pěstuje na zahradě čerstvé bylinky se často setká s tím, že jich vyroste velký keř a zahrádkář pak neví, co s ním. Nebo také v létě máme celou škálu bylinek a v zimě už skoro žádné. Pro tyto účely se kromě sušení a zamrazování hodí i výroba domácích bylinkových past. Tyto pasty pak můžeme s úspěchem používat do omáček, polévek, k masům či jen tak na chleba s máslem. Bylinková pasta se skládá s velkého množství lístků dotyčné rostliny, které smícháme s kvalitním panenským olejem a mořskou solí, popřípadě s dalším kořením,“ popisuje paní Míchová.

Základní recept na výrobu bylinkové pasty

Ingredience:
100 g rozmixovaných čerstvých bylinek (jeden či více druhů)
10 g mořské soli
kvalitní panenský rostlinný olej – olivový, bodlákový, slunečnicový. Potřebujeme ho pokaždé jinak, poněvadž každá rostlina má jiný obsah tekutiny.

Postup: Čerstvé bylinky rozmixujeme s čtyřmi lžícemi oleje a postupně přimícháváme mořskou sůl. Směs by měla mít kašovitou konzistenci, jestliže je příliš hustá dolijeme olej. Hotovou pastu naplníme do malých skleněných lahviček se širším hrdlem. Přes povrch hmoty nalijeme olej, aby vytvořil vrstvu okolo jednoho centimetru na povrchu. Tato olejová ochrana musí zůstat zachovaná po celou dobu spotřeby. Pasty uchováváme nejlépe úplně dole v chladničce. „Jejich trvanlivost je zhruba půl roku.“

Tipy na bylinkové pasty

• pasta s meduňkou a estragonem
• pasta z bazalky a oregána
• pasta z libečku a kadeřavé petržele
• pasta z rozmarýnu a česneku

„Čerstvé bylinky si také můžeme uchovat v octech a olejích. Jejich výrobu jsem již zmínila.“

Tipy na bylinkové octy

• ocet s majoránkou, fenyklem a koprem (v poměru 1:1:1)
• estragonový ocet
• ocet s česnekem, bazalkou, tymiánem a jalovcem (v poměru 1:1:1:1, je vhodný k marinování masa a ryb)
• saturejkový ocet (do salátů a na nakládání zeleniny)
• ocet z yzopu, saturejky, libečku, šalvěje (v poměru 1:1:1:1)

Tipy na bylinkové oleje

• olivový olej s bazalkou, saturejkou, tymiánem, yzopem (v poměru 1:1:1:1)
• olej z rozmarýnu a jalovce (poměr 1:1)
• olej z kadeřavou petrželí a libečkem (v poměru 1:1)

„Ne každý má doma zahrádku či balkon, kde může pěstovat čerstvé bylinky. Výbornou alternativou je kupované bio koření. Pochází výhradně z biofarem, neobsahuje zbytky škodlivých chemických postřiků či hnojiv. Nesmí se do něj přidávat žádné látky zvýrazňující chuť či aroma. A na rozdíl od běžného koření je plné vitálních látek, protože nesmí být během výroby ozařováno. Takové koření je opravdovým lékem! V prodejnách se zdravou výživou, bylinkářstvích či hypermarketech je ho již široký sortiment,“ dodává nakonec paní Jasmína Míchová.

Titulní foto: Vgstudio