Cestování autem na dovolenou

Oproti cestování autobusem s cestovní kanceláří to má své výhody – zastavujeme, když sami chceme, jedeme, kam chceme, v okolí místa můžeme podnikat výlety atd. Na druhou stranu, výlet vlastním autem má i rizika – v případě nehody nebo poruchy jsme odkázáni sami na sebe a žádný delegát nám nepomůže. Proto by mělo být samozřejmostí přípravě auta před cestou věnovat alespoň minimální pozornost.

Majitelé zánovních vozů by měli nahlédnout do servisní knížky a zjistit, kolik jim zbývá kilometrů do pravidelné prohlídky. Pokud málo, určitě je lepší absolvovat ji ještě před cestou, kromě nového oleje a vzduchového filtru totiž zaplatíme i za jistotu, že na autě v nejbližší době nic „nevybouchne“. Teď v létě mohou být v servisech delší objednací lhůty, tak je třeba na to myslet a domluvit si návštěvu včas.

Co ale ti méně šťastnější z nás, kteří se chystají vyrazit s o poznání vysloužilejším kouskem? Návštěva servisu by také měla být samozřejmostí, je to ale potřeba udělat v ještě větším předstihu, protože je pravděpodobné, že se na autě objeví nějaké drobnosti, které je pro klidnou jízdu potřeba odstranit. Pozor taky na to, že při krátkých jízdách po městě se některé závady nemusí vůbec projevit – projížďka mimo město před návštěvou servisu se také může vyplatit.

Když už víme, že naše vozítko je OK, měli bychom zkontrolovat tlak pneumatik. Na dovolenou většinou jezdíme plně naložení a po dálnicích, přičemž pro oba tyto případy doporučují výrobci hustit o něco více. Podhuštěné pneumatiky se nejen rychleji opotřebují, ale také zvyšují spotřebu paliva, tak určitě stojí za to se ke kolům ohnout.

Potom už zbývá vybavit se vším potřebným pro cestu. Tím teď nemyslíme nezbytné chleby s řízkem v alobalu, ale povinnou výbavu auta. Kromě běžných dokladů budeme potřebovat mezinárodní pojišťovací kartu – takzvanou zelenou kartu. Tu by nám pojišťovny měli posílat automaticky, pokud ne, vystaví ji na počkání. Máme-li havarijní pojištění, což do zahraničí nelze než doporučit, pak nezapomeneme doma doklad o pojištění. Některé pojišťovny také přikládají mezinárodní formuláře o dopravní nehodě, což může při takovém neštěstí pomoci překonat jazykovou bariéru.

Kromě povinné výbavy v ČR, tedy lékárničky, žárovek, pojistek, klíče na kola, trojúhelníku a zvedáku, neuškodí přibalit také lano a startovací kabely. Pokud totiž kotvíme v kempu čtrnáct dní na stejném místě a celý den si s otevřenými dveřmi pouštíme kazety, nemuselo by se to akumulátoru úplně líbit. A nakonec si nezapomeneme naložit reflexní vestu – kromě toho, že v některých zemích (například v Rakousku) je povinná, při případné poruše budeme lépe vidět.

Psát, že za volantem se nespí a že přestávky jsou důležité, by bylo nošením dříví do lesa. Spíše se zaměříme na odlišnosti a specifika, které nás při jízdě jednotlivými zeměmi můžou potkat.

Jedeme-li na jih k moři, nevyhneme se průjezdu Rakouskem. Rychlostní limity jsou podobné jako u nás, jen na silnicích mimo obec platí limit 100 km/h. Ve městech by nás mohly překvapit semafory, na kterých zelená začne nejprve blikat a až potom se objeví oranžová. Znamená to jediné – vjet do křižovatky na oranžovou je nemyslitelné, vždycky je dost času zastavit.

V Rakousku je jízda po dálnici zpoplatněna dálniční známkou, která stojí 7,6 EUR na deset dní, přičemž při koupi u nás je o něco dražší. Zvlášť jsou zpoplatněny některé tunely, například Tauernský nebo Karawanken. Jízda po dálnici bez známky by mohla přijít až na 2180 EUR pokuty, což je ale, na druhou stranu, pořád méně, než za obdobný přestupek u nás.

Směrem k moři na jih už jinou dálniční známku nepotřebujeme. Snad jen kdybychom cestovali přes Slovensko a Maďarsko. To ale neznamená, že v ostatních zemích ušetříme a svezeme se zadarmo, jak v Německu. Slovinsko, Chorvatsko, Itálie i Francie vybírají na dálnicích mýto. Jeho výše závisí na náročnosti daného úseku – tedy například kolik se projíždí tunelů, obecně se ale dá říci, že zaplatíme korunu či dvě za projetý kilometr.

Ve Slovinsku i Chorvatsku lze dálnici platit Eury, nazpět ale často dostaneme místní měnu. Slovinské tolary doporučujeme utratit, země totiž příštím rokem vstupuje do eurozóny. Ve Slovinsku pozor na kruhových objezdech, platí tam totiž přednost zprava. A nezapomeňte svítit po celý den.

V Chorvatsku jsou dopravní předpisy podobné jako u nás, od loňského roku také platí poměrně přísný bodový systém. Chorvaté také po našem vzoru zavedli nulovou toleranci alkoholu za volantem, takže si na pivo nebo rakiji před jízdou nechte zajít chuť.

Ve Francii a Itálii se také jezdí podle stejných předpisů jako u nás, ve Francii si ale dejte dobrý pozor na rychlost, protože pokuty jsou opravdu tvrdé.

I když ale budeme sebelépe dávat pozor na předpisy, přesto se můžeme stát účastníkem dopravní nehody, i když ji třeba nezaviníme. V takovém případě bychom měli rozhodně trvat na zavolání policie a podepisovat protokol jen v případě, že mu rozumíme. Situaci může ulehčit kontaktování asistenční služby.

Asistenční služby získáme k havarijnímu pojištění, většina pojišťoven je nabízí i k povinnému ručení. Je ale potřeba si dobře prostudovat podmínky. Pokud nám rozsah služeb nestačí, lze si zakoupit asistenční kartu, například od ÚAMK za 870 Kč na tři měsíce. Asistenční služby se rozhodně hodí i v případě poruchy v zahraničí, kde by náklady na opravy a zajištění náhradní dopravy jinak stály nemalé peníze.

Závěrem nezbývá než popřát šťastnou cestu bez jakýchkoliv problémů. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným…

Titulní foto: Jason Stitt