Cestování po Indii a Nepálu: Boudha, Pashupatinath, Patán

Hned u vchodu jsme spatřili obrovský modlitební mlýn, kolem kterého se prohánělo několik žen a roztáčeli jej. Spousta modlitebních mlýnků, ale v mnohem menších provedeních, je k nalezení i na obvodu stúpy na náměstí. Ty vydávají i příjemný zvuk.
Chrám má dvě patra, celé schodiště vedoucí nahoru bylo velmi bohatě zdobeno. V prvním patře si člověk užije zejména spousty krásných barevných malůvek, pro pořádný rozhled je ale nutné vystoupit ještě o jedno patro výše. To jsme se už dostali na střechu a celá stúpa jde krásně vidět, s ní i celé náměstí. Pozoruhodná je rozmanitá barevnost okolních budov, kterou jsme si užili dokonce i za nepříliš pěkného počasí.
I když mapa ukazuje, že i v okolí jsou k nalezení další zajímavosti (zejména mnoho nejrůznějších klášterů), prim jednoduše hraje celé toto náměstí se stúpou a v dalších částech města jsme už mnoho pozoruhodného nenašli. Leda tak povalující se psy na zemi.
Postranními uličkami jsme se snažili postupně vymotat ven na hlavní silnici. Jak ale člověk nejde hlavními turistickými trasami, opět se dostane na úzké špinavé uličky, které budí především podezření, co se kde skrývá. Jít takovou uličkou u nás v Česku, člověk by měl hned strach, zda vůbec dojde na její konec, ale po dvou týdnech jsme už byli docela otrkaní. Velké nápisy "restaurant" nás v těchto končinách zavedly do hodně divných končin na zahrady, které rozhodně k restauracím nepatřily, takže jsme skončili až na hlavní silnici a pokoušeli se hledat tam. Zapadli jsme do malé restauračky, kde bylo místo tak pro 15 lidí a jedna stařičká Nepálka.
Objednali jsme si u ní tři deci koly a zatím neznámé jídlo "momo". Babička totiž neuměla moc anglicky, no spíše skoro vůbec. Pochytili jsme ale ve změti slabik, kterými nás zahrnovala, právě slovo "momo". Hecli jsme se tedy a šli do neznáma, nechť nás tedy Nepál překvapí. Za chvíli se před námi objevily malé plněné knedlíčky, které vůbec nebyly špatné a především byly hodně syté. Osobně jsem je ani všechny nedojedl. Původem se jedná o tibetské jídlo, ale velmi populární je i v Nepálu. Větší legrace byla ale při placení. Jak se chcete domluvit s někým, kdo téměř neumí anglicky?
Nepálka však nebyla vůbec hloupá, vyťukala částku na kalkulačce a tu nám ukázala. Za oběd pro tři lidi včetně pití (asi víte, kolik stojí třetinka Coca Coly v ČR) po nás chtěla pouhopouhých 370 nepálských rupií (tedy necelých 80 korun za tři lidi!). Tomáš vzal kalkulačku, vyťukal tam 400 a podal ji kalkulačku zpátky s touto částkou. Babička na to nejprve nechápavě zírala, pak ji ale svitlo a vypotila jedno z mála anglických slov, které uměla. "Tip?" Když jsme přikývli, že ano, že opravdu dostala spropitné, rozzářila se jako vánoční stromeček a bylo vidět, že má radost jak malé dítě na Vánoce, když dostane vysněný dárek. Vypadala, že ten den samou radostí neusne.