Cestování po Indii a Nepálu: Boudha, Pashupatinath, Patán

To ale rozhodně nebylo pro tento den vše. Nedaleko je chrám Pashupatinath, kolem kterého protéká řeka Bagmati, u níž se spalují mrtvoly podobně jako ve Váránasí v Indii. Na břehu je tak několik hranic, na které se postupně vkládají a zapalují mrtvoly ukryté pod kusem látky. Je jasné, že moc blízko se nikdo nedostane, přeci jen jde o pohřební obřad, na který mají přístup jen pozůstalí.
Aby se člověk dostal do celého areálu, musí zaplatit nemalých 1000 nepálských rupií. Chrám Pashupatinath byl přidán v roce 1979 na seznam památek UNESCO podobně jako Boudhanath a celý rozlehlý komplex zahrnuje přes pět stovek různých budov a monumentů.
Přešli jsme přes most a začali na druhém břehu řeky, odkud jde z hradeb dobře vidět na řeku a hranici, pokračovali jsme však raději o něco optimističtěji proti proudu řeky ke chrámu Gorakhnath (Gorakhnath Temple) a jeho okolí. Lesem se dá dostat ještě k jednomu chrámu, kde si Adam opět při vstupu velmi dobře a dlouho pokecal s místními o politické situaci Nepálu. Ten se ve světě opravdu neztratí.
Nicméně ani do něj, ani do samotného hlavního chrámu Pashupatinath jsme se dostat nemohli, je totiž vyhrazen pouze hinduistům. Mohli jsme jej tedy jen obejít a vyjít na kopec, z nějž toho bylo vidět trošku více. Jako nehinduisté jednoduše nemůžeme vidět všechno.
Bylo překvapivé, že ačkoli autobusů jezdí na hlavní silnici, která je vzdálená pár set metrů, ostošest, docela dlouho jsme si museli počkat právě na ten náš. Mířili jsme do poslední zastávky tohoto dne, do Pátanu.
Pátan je třetí místo v okolí, na kterém najdete náměstí Durbar Square a stejně jako i ty předchozí, patří do seznamu kulturních památek UNESCO. Od Káthmándú je odděleno řekou Bagmati a leží na jižní straně města.
Od konečné autobusu u brány Pátan Dhoka je to ještě zhruba kilometr cesty pěšky, takže se člověk projde kolem vodní nádrže Pimbahal Pukhu, opět nechybí nepříliš široké uličky a typický nepálský ruch na ulicích. Vstupné do Pátanu činí 200 rupií, ale kolem páté odpoledne už nikdo nic nevybíral, takže jsme tentokrát ušetřili trochu peněz a šli bez vstupného. Náměstí je hodně podobné těm, které jsme už viděli v Káthmándú a Bhaktapuru.
Architektura je velmi podobná, centrum je pěkné, v okrajových částech náměstí nicméně bylo více aut, motorek a moderně vypadajících stánků, které poněkud kazily historickou atmosféru místa. Ona i klasická pouliční lampa působí v takových místech trochu zvláštně. Když se někdy prováže moderní svět s tím starým, nemusí to vypadat úplně nejlépe. Velmi pěkný pohled je ze střech některých restaurací, kde se člověk dobře nají (nebo alespoň napije), přitom sedí venku a má hezký výhled.
Kluci si dokonce dovolili dát mléčné nápoje, což v těchto končinách nemusí být vždy zrovna bezpečné, obzvlášť dají-li do toho i místní led. Všichni to ale přežili v pořádku a žádné bonusové zažívací potíže jsme toho dne naštěstí nedostali. Tímto pomalu končil náš předposlední den a následujícího dne na nás čekal horský výstup na Champa Devi, poslední výlet v Nepálu.

Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Samsung NX11 s objektivem Samsung 30mm F2 nebo Samsung 18-55mm.