Cestování po Indii a Nepálu: doprava, smlouvání a placení

Další kapitolou jsou autobusy. Zapomeňte na to, že byste svépomocí zjistili, kdy, odkud a kam daný autobus jede. Jedinou možností je zeptat se okolních Indů a ti vás už nasměrují správným směrem. Tam je samozřejmě dobré se pro jistotu znovu zeptat, zda je to skutečně ten autobus, kterým chcete jet a můžete nastoupit.
V autobusech se cestuje vskutku zajímavě. Indové jsou vstřícní k turistům, takže jsou schopni vyhodit jiného Inda jen proto, aby se vešel turista, nabídnou i místo k sezení. Přestože jsem byl poslední, sotva jsem se vešel do dveří a z autobusu jsem spíš visel, než byl v něm, i tak se za mně vešlo dalších šest sedm Indů, než jsme se rozjeli. Říká se, že kam se vejde n lidí, vejde se i n+1, v Indii to mají trochu jinak. Tady se vejde snad n+10 :-) Zatímco vlaky jsme moc narvané nezažili, u autobusů jsme naopak měli většinou štěstí na plné vozy. To, co u nás je "plný autobus", je v Indii prázdný.
To ale ani zdaleka není jediná zajímavost. O autobus se obvykle starají dva lidé. Prvním je logicky řidič, druhým je pak jakýsi "marketingový pracovník" a revizor v jednom. Jinak řečeno, máte tady druhého "borce", zpravidla mladého puberťáka, který každou chvíli vyskočí z autobusu, běhá po městě a řve na celé kolo, aby lidi nastupovali do autobusu. Řidič zatím pomalu popojíždí a naháněč klidně zmizí na několik minut, než se vrátí. Pokud už je v autobuse, zpravidla visí ve dveřích a tříská do něj. Pokud si to dobře pamatuju, dvojí třísknutí znamená, že může jet a jedno třísknutí, že zmerčil někoho, kdo chce nastoupit. Se divím, že po šichtě nemá zlomenou ruku a autobus má jakž takž rovné plechy.
Velkou výhodou autobusové dopravy je jednoznačně cena. Můžete jet hodně přes hodinu a stejně budete platit maximálně pár desítek rupií (5-15 Kč). Nevýhodou je často již zmíněný nulový komfort.