Cestování po Indii a Nepálu: Nové Dillí, Agra a Taj Mahal

Do pevnosti v Agře jsme opět vyrazili tuk-tukem, smlouvání si vzal na starost náš průvodce. Virender nám na místě u kasy, aniž bychom o tom vůbec věděli, zakoupil i lístky na večerní světelnou show. Do večera bylo ale stále ještě daleko, takže byla spousta času si v klidu projít celou pevnost.
Pevnost je po Taj Mahalu další památkou UNESCO v tomto městě a o něco dále je ještě pevnost Fatehpur Sikri, která se na seznam těchto památek dostala o pár let později. Stavba pevnosti v Agře (Agra Fort) byla zahájena v roce 1565 a jak již bylo řečeno, měl ji na svědomí panovník Akbar (1542 - 1605). Další stavby pak nechal dostavět Šáhdžahán (Shah Jahan, 1592 - 1666) a z pevnosti se stal palác. Na jeho posledních 8 let života (1658 - 1666) se mu tento palác stal i vězením, když jej zde uvěznil jeho vlastní syn Aurangzeb.
V areálu pevnosti pak Virender ukecal jednoho z místních zaměstnanců a hlídačů, aby nás pustil i do míst, kam se běžný návštěvník nedostane. Nahlédli jsme tak i "za pásku" do jinak nepřístupných komnat a po prohlídce následovalo obligátní "Give him whatever you want". Složili jsme z drobných asi 150 rupií, což pro Inda není zas až tak málo a rozhodně se mu toto "překročení zákona" vyplatilo. Z Agra Fort je dokonce krásně vidět i Taj Mahal a bylo by to ještě lepší, kdyby byla lepší viditelnost (výše uvedená fotografie Taj Mahalu je výrazně upravená, aby bylo z Taj Mahalu aspoň něco vidět).
Později k večeru se ozvalo troubení, které signalizovalo blížící se světelnou show. Ta se koná na jednom z nádvoří. Než však zapadlo slunce, aby show mohla začít, trvalo to ještě docela dlouho a ve zkratce můžu říct, pokud sem náhodou půjdete (jako že pevnost v Agře za návštěvu stojí), na světelnou show rozhodně nechoďte kvůli světelným efektům. Je to více než hodinové vyprávění historie Agry (což může být zajímavé), ale co se týče světel, pojem "světelná show" je to poslední, kterým bych to označil. Občas se sice někde něco trochu rozsvítí, ale wow efekt tomu chybí jako sůl.
V našem případě jsme šli dokonce na verzi v hindštině, takže náš průvodce nám to občas překládal do angličtiny. Tomáš s Adamem to do čtvrt hodiny zalomili, přeci jen jsme v podstatě dva dny nespali (v letadle jsme tomu opravdu moc nedali). Únava už byla opravdu hodně vysoká a i já jsem měl více než namále a usínal jsem.
Pokud jde o stravování, měli jsme v plánu míchat jak indickou kuchyni, tak i euroamerickou, v našem případě to bylo především střídání McDonaldu (s masem je jedině McChicken, v Indii jsou hodně vegetariáni a burgery s hovězím se zde z důvodu posvátnosti krávy logicky nevedou) a Domino Pizza. Rikšák nás tedy zavezl do "meka" a strašně moc se nabízel, že na nás počká. Tohle Indové dělají opravdu velmi rádi, zajistí si tak další kšeft. A zde jsme udělali jednu velkou chybu. Svolili jsme, rikšák na nás počkal, jenže jsme si nedomluvili cenu za zpáteční cestu. Z 200 rupií směrem tam se to tak vyšplhalo na 600 rupií za oba směry dohromady, protože rikšák si vyžádal za noční přirážku a čekání. Lump jeden :-) A tohle je teda na zdejší poměry opravdu královská částka. Takže už jsme byli opět o něco chytřejší a věděli jsme, že opravdu všechno smlouvat vždy a zásadně předem.
Po jediném dnu v Indii jsem měl alespoň já pocit, že jsem tu už dny minimálně tři. Tolik zajímavých zážitků to bylo od vedra a smradu na letišti přes bídu v Novém Dillí, šílenou dopravu, první indická jídla, Akbarovu hrobku, Taj Mahal, žebráky, všudypřítomné prodavače, krávy, psy, tuk-tuky, že člověku opravdu připadalo, že během toho dne zažil třikrát tolik. Tolik zážitků a to jsme teprve poprvé ulehali do postele.

Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Samsung NX11 s objektivem Samsung 30mm F2, Samsung 18-55mm nebo Samsung 50-200mm.