Cestování po Indii a Nepálu: Shimla, Opičí chrám

Druhý den v Shimle byl ve znamení prozkoumávání dalších částí města a Opičího chrámu. Pokud ale chcete vidět opice, postačí samotná Shimla. Je jich tu více než dost na všech ulicích, podobně jako toulavých psů. Hotová přírodní zoo.
Každou chvíli se opice odněkud vyřítí, často se perou, no je tu dost živo. Naproti tomu psi většinou spí na chodníku, takže jsme je skoro pořád jen překračovali. Když se člověk vyškrábe na horní náměstí na kopci, konečně si nohy odpočinou, je to totiž po dlouhé době aspoň trochu do roviny. Na náměstí je spousta obchůdků, a přestože je tu hodně lidí, je tu trochu neindicky docela klid. I tak samozřejmě člověk občas narazí na nějakého toho průvodce, ale není to tak šílené jako v níže položených částech Indie.
Cestou jsme se zastavili v knihkupectví a já si jako suvenýr koupil oblíbeného Alchymistu od Coelha v angličtině. Času jsme neměli nějak extrémně mnoho, ještě jsme měli v plánu Opičí chrám a odpoledne cestu zpátky do Dillí. Vyrazili jsme tedy na horní konec náměstí, kde jsme našli docela zajímavou věc, kterou by tu člověk nečekal, křesťanský kostel.
Ten byl ale zrovna na potvoru zavřený, takže jsme ještě chvíli pobyli na náměstí a dali se do řeči s některými upovídanými lidmi (v Indii se vždycky najde někdo, kdo si bude chtít pokecat - většinou tedy bude chtít něco prodat jako v tomto případě, cestu do hor terénním autem).
V okolí jsme si všimli ještě jedné zajímavosti, kterou jsou nosiči nákladu. Ti mají na zádech naloženo tak obrovské množství věci, že nechápu, jak to mohou zvednout, natož s tím ještě chodit či skoro běžet. Prostě trénovaní borci.
My jsme se vydali směrem do kopce k Opičímu chrámu (Jakhoo Temple, příp. Jakhu Temple, Monkey Temple) nad Shimlou. Je to docela dost do kopce a museli jsme vyjít několik stovek chodů, ne-li více. Je to docela makačka se tam dostat. Já sice po schodech chodím docela dost, ale s mýma krátkýma nohama a přeci jen ne už tak dobrou fyzičkou jsem klukům pořádně nestačil. Cestou houstla mlha a viditelnost se postupně snižovala.
Mnohokrát jsme byli varováni, že si máme dát pozor na opice. Velmi rády totiž kradou. Fotoaparáty, brýle, cokoli, co se jim zamane. A ano, měli naprostou pravdu. Když jde člověk krytým vchodem, je ještě klid. Opice když tak trochu vrčí, ale většinou se přehrabují v chlupech a zatím nic nehrozí. Horší je to, když člověk vyjde až nahoru do chrámu. Je to opravdu "chrám opic", tzv. monkey temple. Opice jsou tady všude.

Pokud chcete fotit, buďte obezřetní. Nejprve jsme si dávali pozor, abychom se nepřibližovali moc k zábradlím a vyvýšeným místům, odkud by mohly skákat. Jenže ony to mají vykoumané hodně dobře. Dobře jsem se rozhlédl, opice dobrých 15-20 metrů daleko, volné prostranství, vzal jsem fotoaparát a fotil. Přitom jsem se občas ohlédnul. Najednou Adam zařval: "Pozor, záda!!!". Rychle jsem se sehnul, chmatnul druhou rukou po brýlích a ta mrcha zlodějská už stihla vzít zadní nožku brýlí.
Naštěstí jsem se ohnul dost rychle na to, aby ztratila pevnou půdu pod nohama, brýle jsem uchránil a opice mě spíše jen přeskočila a spadla na zem. I když se brýlí skoro nedotkla, dokázala je docela nepříjemně ohnout, takže jsem je raději sundal a byl bez nich. Důležité poučení pro příště, opice skáčou hodně vysoko a nerozpakují se skákat nepozorovaně na záda. Teď už jsme byli jak v akčním filmu, kdy jsme se rozestavili do kruhu a každý hlídal třetinu zorného pole :-) Pokud vám něco ukradou, doporučuje se nabídnout jim např. banán. Důležité je tento "dárek" položit, protože opice se své kořisti zbaví stejným způsobem. Když jim "hodíte" banán, oni vám "hodí" foťák (když budete mít štěstí). Když ho položíte, oni jej údajně také položí.
Kvůli opravdu hodně silné mlze jsme sotva viděli vršek 33 metrů vysoké sochy Hanumana, kterou najdete v areálu. Přesto to mělo své opravdu silné kouzlo. Za slunečného dne by zážitek byl jistě jiný a ne tak "atmosférický", na druhou stranu by měla být vidět i Shimla, což tohoto dne rozhodně nebyla. Opatrně jsme si prohlédli zbytek chrámu a pak vyhýbajíc se opicím pomalu slezli dolů zpět do centra Shimly. Tam jsme se pořádně najedli v restauraci, dali si dvakrát náš oblíbený mango džus, nějaký místní guláš s rýží a s plnými žaludky jsme vyrazili na nádraží. Před půl třetí odpoledne měl jet vlak a my před sebou měli dlouhou cestu do Dillí.
Tentokrát jsme měli kupéčko celé pro sebe, takže jsme mohli fotit kolik jsme chtěli... kdyby se nám chtělo. Počasí bylo opět takové nepříliš zajímavé, pod mrakem, takže jsme půlku cesty strávili hraním karet. V prší jsem prohrál jak ještě nikdy, v lásce bych měl mít vystaráno na deset příštích životů. Naopak hra tisíc mi šla mnohem lépe. Stejně jsme to nakonec zabalili a trochu se snažili prospat.

Už za tmy jsme přijeli do Kalky, kde jsme museli dlouze čekat na náš vlak do Dillí. Čas jsme si opět zkrátili hraním karet, ve kterém mi to jako obvykle nešlo a vzbudili jsme také zájem kolemjdoucích, kteří se ptali, co že je to hru. Po nějaké té hodince jsme konečně mohli do vlaku a pro tentokrát jsme už měli vyšší třídu. Tedy pohodlnější lůžka s dekou i polštářem. Paráda. Už jen naštelovat budík, abychom nepromeškali výstupní stanici a hurá spát.

Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Samsung NX11 s objektivem Samsung 30mm F2, Samsung 18-55mm nebo Samsung 50-200mm. Občas byl použit i smartphone Samsung Galaxy S III mini.