Cestování po Šanghaji: Longhua Temple, svatba i parky

Další den v Šanghaji byl proti těm předchozím trochu neobvyklý. Byl totiž svatební, a proto byl čas jen na krátký výlet. Svatebčané se trápili s přípravami, my se nadále procházeli Šanghají. Znovu jsme se tak vydali k Longhua Temple a přilehlým zahradám a památníku, tentokrát už totiž mělo být otevřeno. Cestou tam jsme to totiž vzali ještě přes Longhua Memorial Park. Opět je třeba ocenit pěknou upravenost zahrad, zajímavé hrátky s vodou a postěžovat si na velké vedro, přestože byla půlka dubna a u nás mrzlo. Pokud jde o monumenty, ty mají v Číně zmáknuté dokonale.

 

 

 

Vstup do chrámů Longhua Temple byl za pouhých 10 yuanů (asi 33 Kč), což jsme s radostí využili. A stálo to za to. Bylo zde několik budhistických chrámů za sebou, takže u čtvrtého, pátého se už dostavoval mírný pocit déja vu, pokaždé to ale i tak bylo zajímavé (každý je vevnitř trochu jiný).

 

 

 

Na náměstíčkách se lidé snažili házet mince do otvorů věžiček uprostřed, což byla občas docela sranda sledovat. Především tehdy, když se po mnoha marných pokusech podařilo trefit se do otvoru, ale mince vyletěla ven dírou na druhé straně zpět na zem. Kdo se s tím nechce trápit, může darovat nějaké peníze i jednodušším způsobem do připravených krabiček.

 

Určitě to stojí za návštěvu a dýchne na vás trochu duch mnoha filmů, kde se hrdinové odeberou do klášterů k fyzickému i duševnímu tréninku proti nepříteli a podobně. Však to znáte. Kazí to snad jen to velké množství turistů, kteří to chtějí také vidět a výsledkem je typický mumraj.

 

 

 

S tím se ale na turistických místech musí počítat. Nikdy nejste jediní, kdo to chce také vidět. Klid byl snad jen v odlehlé budově velké jak tělocvična.

 

 

 

Nebylo však moc času, svatba v českočínském stylu se blížila a vydali jsme se tedy na menší oběd a slavnost. Obřad byl veden v čínštině i angličtině, aby pokud možno všichni rozuměli (oddávající uměla anglicky, ale nikoli česky). Styl byl navzdory pořádání v Číně více evropský včetně hry s botami nebo prvním tancem, což se v Číně obvykle moc nenosí. Zde se ale také moc nenosí následná oslava a pití alkoholu už vůbec ne.

 

 

 

Má to však i své výhody. Nekončí to jako u nás několika monokly a vyraženými zuby podnapilých hostí na svatbě, na druhou stranu se v osm večer po Číňanech slehla zem. Zůstali jen Češi a ti věrni své pověsti, oslavovali do tří do rána. A protože bar končil nedlouho po úprku Číňanů, ani naše zdravé české jádro to s oslavováním nepřehnalo, bylo to vcelku komorní a bezkonfliktní. Což je taky naprosto fajn.

 

 

 

Neděle se nesla ve znamení velmi dlouhého spánku a pozdního vstávání. V programu byl vydatný posvatební oběd, takže opravdu bylo nutné vstávat. Oběd byl v čínském stylu u kulatého otočného stolu. Objednalo se "hafo" různého jídla od knedlíčkové polívky přes nudle, brambory, kachnu až po škeble. Každý si jen pootočil stůl a dal si to, na co měl chuť. Takže jsem zkusil snad naprosto vše. Kulatý stůl některé nadchnul natolik, že si jej plánují dát do obýváku.

 

 

 

Po obědě jsme na chvilku rozloučili se svatebčany a navštívili Heping Park a Lu Xun Park. Heping Park mi připomněl trochu Indii. Nikde nic nenasvědčovalo, že by zde měl být zrovna park, jen jakási neprostupná zeď uprostřed města. Dveře byly posléze nalezeny, ale první kroky vypadaly spíše tak, že jsme někomu vlezli do dvorku. Klasika. Ještě pár kroků a vše se rázem dost změnilo. Najednou jezero a klasické starobylé čínské stavby na břehu. Ale že by z toho byl člověk celkově unešený, to ne. Stále jsme měli pocit, že tu nějak nepatříme. Park pro veřejnost, to ano, ale že by turistické místo? Tenhle pocit nám tu trochu scházel.

 

 

 

Keškování bylo v tomto případě neúspěšné, zato jsme zde viděli hodiny waltzu přímo v ulicích parku, pár běžců a obecně aktivní životní styl. Stejně je zajímavé, že Číňane prakticky nejsou tlustí (za celý týden bychom lidi s trochu větší nadváhou spočítali na prstech obou rukou), přitom nedělají snad nic jiného, než jedí, jezdí metrem nebo na skútru. No dobře, hodně jich taky jezdí na kole. Nicméně je fakt, že tak brutální počet občerstvení jako v Šanghaji asi jen tak nenajdete.

 

 

 

Lu Xun Park je trochu více parkem než Heping Park (více zeleně, méně budov), a tak je místními rovněž více využíván např. ke cvičení tai-či, tance nebo běhu. Aspoň mírná oáza menšího ruchu uprostřed velkoměsta. Park je pojmenován po čínském spisovateli Lu Xunovi, který žil v jeho blízkosti v posledních letech svého života, je zde i jeho hrobka a pamětní hala. I zde se část naší výpravy pokoušela nacházet kešky, ale marně. Navíc se stmívalo a bylo potřeba se opět dostat někam jinam.

 

 

 

Večer jsme se totiž měli podruhé setkat se svatebčany, a to v kavárně Central Perk. Pokud vám název zní povědomě, nemýlíte se. Jde o alternativu ke stejnojmenné kavárně ze slavného amerického seriálu Přátelé. Má i stejné logo a donekonečna se tu na obrazovce přehrávají epizody z tohoto seriálu. Musím uznat, že Friends Burger byl opravdu hodně dobrý. Pokud byste se sem náhodou chtěli vydat, počítejte s tím že jde o hodně oblíbené místo a bez rezervace se vám to nemusí jen tak podařit (navíc, je tu opravdu velmi málo místa).

 

Fotografie v článku byly pořízeny kompaktem Sony Cyber-shot RX100 nebo smartphonem Apple iPhone SE.