Cukr: sladký jed pro náš mozek i srdce

Z jižního Pacifiku se pěstování cukrové třtiny rozšířilo do Číny a poté do Indie, kde se s ním roku 325 před Kristem setkal Alexandr Veliký. Přesto nebyla cukrem poznamenána ani řecká, ani římská říše, pěstování a zpracování cukrové třtiny se odehrávalo v Persii, odkud ho převzali Arabové, s nimiž přišla tato rostlina do Španělska.

Kryštof Kolumbus se pak zasloužil o její šíření za Atlantikem. Ale stále byl cukr jen velmi drahé koření, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. V Evropě se mu připisovaly i jisté léčebné schopnosti, takže se až do 18. století prodával pouze v apatykách.

S rozvojem hospodářského využití kolonií sice rostla i produkce cukru, přesto byla ještě na začátku 19. století roční spotřeba na jednoho obyvatele kolem kilogramu. Roku 1813 však bylo objeveno, jak získat cukr z cukrové řepy, a velký problém byl na světě. V 80. letech minulého století už každý Evropan spotřebovat 40 až 50 kilogramů cukru ročně. Američané této pochutiny ročně spořádají dokonce o 13 kg více.

Cukry jsou sloučeniny uhlíku, kyslíku a vodíku. V těle se metabolizují v glukózu, významný a rychle využitelný zdroj energie. Dělíme je na jednoduché – zde patří glukóza (obsažená v medu a ovoci) a mléčná galaktóza, dále na dvoumolekulární, tedy řepnou či třtinovou sacharózu složenou z glukózy a fruktózy, mléčnou laktózu z glukózy a galaktózy a maltózu, zdvojenou glukózu (obsaženou v pivě a kukuřici). Poslední druh tvoří složené cukry, mezi ně patří amidon obsahující stovky molekul glukózy, které najdeme v obilninách, luštěninách, hlízách brambor či kořenech tuřínu.

Při konzumaci cukru stoupá v krvi hladina glukózy a slinivka břišní vylučuje inzulin, který má za úkol udržovat množství glukózy v krvi v rozumné výši. Je-li slinivka zdravá, reaguje na vyšší přísun cukru vyloučením vyššího množství inzulinu.

I v tomto případě však nastává problém. Po uvolnění inzulinu totiž buňky začínají produkovat látky, které podporují záněty a ukládání tuků v těle. A to nejen pod kůží, ale mnohem horší je to uvnitř cév. Důsledkem jsou vedle tloustnutí a celkově zrychleného procesu stárnutí i degenerativní onemocnění srdce a oběhové soustavy a další patologické stavy.

Dalším důsledkem vyšší spotřeby cukru jsou kvasinková onemocnění. Kvasinky (Candida albicans) jsou nedílnou součástí lidského těla, které za normálních podmínek žije v rovnováze s acidofilem, bakterií napomáhající trávení a vyměšování.

Pokud jsou však tyto kvasinky vystaveny působení širokospektrých antibiotik, steroidů, antikoncepčních tablet nebo stravě bohaté na cukry, mohou se přemnožit a vyvolat potíže jako jsou plísňová onemocnění (u žen časté v genitáliích), migréna či alergie.

Kvasinky reagují na přísun cukru stejně jako kvasnice na pečení, kynou a kynou. Tělo, které má pravidelný přísun cukru, je pro ně rájem, kde se mohou na teplém a chráněném místě nerušeně množit.

Cukr také urychluje stárnutí a týká se to celého těla. Na pokožce, vlasech a nehtech je však tento proces samozřejmě nejvíce patrný. U kůže navíc funguje jev označovaný jako glykosylace. Cukr totiž reaguje s kolagenem, tak zvaná Browningova reakce se projevuje meziřetězovou vazbou molekul kolagenu, jejímž důsledkem je snížení pružnosti kůže a výskyt barevných změn typu stařeckých skvrn. Ty jsou způsobeny nadměrnou aktivitou melanocytů, buněk produkujících pigment.

Přebytek jednoduchých cukrů také snižuje schopnost soustředění, zhoršuje paměť, vyvolává citovou nestabilitu a způsobuje negativní stavy mysli. Zní to možná prapodivně, vždyť chmury zahání většina lidí právě sladkostmi, ale je to tak. Deprese může být důsledkem složení stravy a přílišnou konzumací laskomin.

Cukr také při štěpení v organismu využívá hořčík, čímž ho při nadměrné konzumaci sladkého dramaticky snižuje. Je to zvlášť varovné u dětí. A úplně ničí v těle selen, který je také velmi důležitý.

Mnohem lepší formou přísunu cukru jsou hroznový, hnědý třtinový, melasa, fruktóza, ječný, rýžový či kukuřičný slad a med. Nemělo by se to ani s nimi však přehánět.

Nejhorší volbou jsou ale určitě umělá sladidla. Jsou to hlavně aspartam, E – 951, E – 952 aj. Aspartam se skládá ze tří složek, a to z kyseliny asparagové, fenylalaninu a methylalkoholu. Tyto látky se v těle přeměňují, například methylalkohol na formaldehyd a pak na kyselinu mravenčí.

Formalgehyd je karcinogen třídy A. Fenylalanin a kyselina asparagová jsou bez asistence ostatních aminokyselin obsažených v proteinech toxické. Kyselina asparagová způsobuje u pokusných zvířat poškození mozku. Výsledek FDA testů, jimž byl aspartam podroben, uvádí následující symptomy: snížení citlivosti, otupělost, bolesti různých druhů, závratě, zvracení, bušení srdce, úzkost, nespavost a další.

Výzkumníci v Massachusettském technickém institutu zkoumali osoby trpící epileptickými záchvaty, které se objevily právě v důsledku požívání aspartamu. Jejich konečná zpráva je opravdu varující: nabádá k okamžitému stažení těchto produktů z trhu. Například obsažený fenylalanin snižuje práh citlivosti mozku vůči záchvatům a blokuje produkci serotoninu.

Výzkumy též ukázaly, že ženy jsou více na sladké než muži. Je to způsobeno tím, že ženy upřednostňují sacharidy před bílkovinami v důsledku odlišných chemických procesu probíhajícím v jejich mozku. Mají nižší hladinu serotoninu než muži. Během menstruačního cyklu se hladina serotoninu dále snižuje. Pokud klesne pod únosnou mez hladina této látky, která umožňuje vnímat radost, tělo si vyžádá prostě velkou dávku glycidů.

Nejlepším a nejzdravějším zdrojem sladké chuti jsou cukry obsažené ve škrobech. Proto bychom se měli snažit tuto potřebu co nejvíce uspokojovat právě přirozenými potravinami, jako jsou obiloviny, luštěniny a zelenina. Ty obsahují složené cukry, které se již v ústech začínají štěpit na jednodušší chutnající sladce.

Chce to však dát svým chuťovým pohárkům dost času na to, aby postupně odvykly syntetickým příchutím a aby stačily sladkou chuť z přirozených potravin zaregistrovat. K tomu je zapotřebí jídlo opravdu důkladně rozžvýkat. Přirozeně sladkou chuť doplňuje i kořenová zelenina: mrkev, petržel, celer a pastiňák.

Titulní foto: Eastwest Imaging