Dámy, nebojte se luxusu!

Bylo několik měsíců po revoluci, když jsem dostala pozvání do luxusního pražského hotelu na tiskovou konferenci spojenou s večeří. Pořádala ji italská agentura cestovního ruchu a na pozvánce bylo uvedeno: společenský oděv je předepsán a RSVP. Zkratku jsem znala, ale co si Italové představují jako vhodné oblečení, v tom jsem tápala. S dotazy jsem nepochodila ani u svých, rovněž pozvaných kamarádek. „Na šaty se vykašli,“ rýpnul si kolega z redakce, radši přemýšlej, jak si s taliány popovídáš, s angličtinou u nich neuspěješ. Já to dělám tak, že se před večeří vplížím do restaurace, kde jsou na stolech jmenovky a přehodím si tu svou vedle někoho s kým se domluvím.“

Oblečení jsem vyřešila po svém

Nejprve jsem oběhla několik půjčoven společenských oděvů. V těch levnějších jsem nacházela pouze mírně ucourané hadříky, v luxusních za vypůjčení vyžadovali částku, za kterou bych si pořídila nové. A navíc měly jedno společné: byly načančané jako šlehačkový dort. Se svou sportovní postavou jsem v nich vypadala jako zápasník Frištenský v kraječkách, i když se prodavačky rozplývaly chválu, jak mi to sluší. Vsadila jsem na originalitu posbíranou v šatníku. Manželovu bílou hedvábnou košili, která mi sahala do půli stehen, jsem opásala širokým černým koženým opaskem a na své si přišly i černé saténové kalhoty. Umýt si vlasy, natož kadeřnici, jsem už v pracovním shonu nestihla, ale vyřešil to do turbanu umně zavázaný světle modrý hedvábný šátek. Moje drahá polovička se sice dívala podezíravě, ale ostudu jsem neudělala, ovšem nebylo to to pravé. Být skutečnou dámou totiž neznamená se jen vybraně chovat, ale také volit správné oblečení. Chodíte na operu nebo koncert v džínách jako angličtí turisté? Na vernisáž v tričku, abyste „zapadla“ mezi bohémy? A na ples v kostýmku? Jestli ano, pak je nejvyšší čas nastudovat několik pravidel vhodného oblékání. Tyto prohřešky nedělám, ale pokud mi přijde pozvánka na společenskou akci, budu se muset předem poradit s odbornicí.

Slečna Petra radí

„Když dostaneš pozvánku, většinou tam je uvedeno, co si máš obléci ty i tvůj partner. Vtip je v tom, že málokterá žena si pod slovy jako black nebo white tie, představí něco konkrétního,“ směje se kamarádka, povoláním módní návrhářka a stylistka. Black tie v přeneseném významu znamená, že se od pánů vyžaduje smoking (nikoliv tedy oblek s kravatou). Dámy se v barvách samozřejmě nemusí držet jen černé, barevnou paletu můžete zvolit velmi širokou. Jedná-li se o komornější událost v menší společnosti, vystačíte s koktejlovými šaty.

Najdete-li na své pozvánce na společenskou akci výraz „white tie“, pak vězte, že se jedná o velmi formální událost. Pánové musí pro tento večer do fraku s bílou košilí, vestou a bílým motýlkem a na nohy patří černé lakýrky. Pro nás to automaticky znamená dlouhou večerní róbu. Stojí-li na pozvánce „formal“ čili formální oblečení, obvykle platí stejné pravidla jako u „black tie“. Ocitnete-li se však v kreativním prostředí, mohou pánové zvolit smoking s černou košilí bez kravaty. Pro přítomné dámy opět platí koktejlky, dlouhé večerní šaty či elegantní večerní kostýmek. Doporučuje-li hostitel oblečení „creative black tie“, dává vám najevo, že sice půjde o formální událost, ale zároveň vám dává prostor k uplatnění žhavých módních trendů ve večerním oblečení. Jsou-li proto v módě například luxusní svetříky s korálovými výšivkami v kombinaci se širokou sukní, nebudete vypadat nepatřičně v úpletu. Pro pány opět platí smoking, mohou však klasickou bílou košili nahradit černou bez motýlku.

Ze všech pravidel v oblékání do společnosti je „semi-formal“ tím nejošemetnějším. Většinou to znamená, že velké večerní šaty či smoking nejsou vhodné. Zde se musíte řídit časem, ve kterém se událost koná. Je-li začátek po 18. hodině, oblečte si koktejlové šaty a svého partnera navlékněte do tmavého obleku. Jedná-li se o dopolední či odpolední událost, připravte si elegantní kostýmek, nejlépe hedvábný a v tlumených studených barvách, které jsou nyní na výsluní. Vyrážíte-li na koktejlový večírek, pak samozřejmě koktejlky! Mladé dámy, které mají bezvadnou postavu a dlouhé nohy, si mohou dovolit šaty nad kolena, (na minisukně zapomeňte), faldíky raději zahalte do něčeho splývavějšího. Podle Petry prý letí inspirace Marokem, která je charakteristická rozevlátými sukněmi i halenami. Chybět nesmí lakované lodičky na vysokém podpatku, a ze kterých vykukují prstíky, měly by být nalakované podle barvy malé kabelky.

Dressy casual se překládá jako nedbalá elegance. Ale velký pozor! Nedbalá elegance v tomto případě neznamená džíny nebo šortky! Měly byste vypadat elegantně, nikoliv však příliš slavnostně. Spraví to zajímavé šaty, kostýmek s krajkovým topem, nebo hedvábnou košilí pánského střihu.

Prosím ke stolu

Patřičně oblečeny, můžeme sebevědomě vkročit do oné luxusní restaurace s italskými specialitami. Nepatřím k oněm několika vzácným jedincům, narozeným ve šlechtických rodinách, takže si neporadím se ctí, jak obstát bez trapasu při hostině o sedmi chodech. Množství skleniček a která je k čemu připravena, jsem byla schopna rozeznat. Horší to bylo s příbory. Nejsem barbar, ale když měly na stůl přijít dary moře, znervózněla jsem. Ústřice, humra, krevety, langusty nebo škeble si většinou bojím dát, (i když jsem na ně pozvána), protože nikdy nevím, jak na ně. Naštěstí naproti mně usednul italský gentleman a měla jsem tudíž možnost ho pozorovat a napodobovat. Byl to ovšem krevetový virtuóz. Stačilo mu několik pohybů vidličkou, pár bodnutí nožem a bez jediného vystříknutí vysvobodil zvířátko z jeho krunýře.

Hřebíčkem do rakve mého sebevědomí byly ústřice. Když ochotný italský číšník viděl zmatené pohledy českých hostů, převedl nám, jak si poradit. Takže se podělím i s vámi: S talířem ústřic dostanete na stůl tmavý chléb, plátky italského sýra chesteru, vinaigrette, koktejlovou omáčku nebo tabasco. Ústřici vezmeme do ruky několikrát přeloženým ubrouskem tak, aby jste měly oblou část lastury dole. Ústřicovým nožíkem oddělte lasturu na švu, my méně zručné můžeme použít kleštičky. Oddělíme vousky a střívka, zakápneme maso trochou citronové šťávy, opepříme a bez mlaskání vysajeme z lastury i s mořskou vodou. Lehko se to píše, realizace je horší, zvláště, když to nemáme kde natrénovat. Nevím, jak často vás váš přítel zve na ústřicové hody, v naší rodině to nehrozí.

Pár rad pro luxusní stolování

• nemlaskejte
• nemluvte s plnými ústy
• začněte jíst, teprve když mají jídlo všichni u stolu
• jste dáma, seďte rovně, nedávejte nohu přes nohu, zkřížit se mohou pouze kotníky
• neopírejte se lokty o stůl
• před každým napitím si otřete ústa ubrouskem
• potřebujete-li si odskočit, tak mezi jednotlivými chody
• když vám spadne ubrousek nebo příbor pod stůl, nechte ho ležet a požádejte o nový
• nezouvejte si lodičky, i kdyby vás tlačily k nevydržení
• rtěnka nebo pudřenka ke stolu nepatří
• i tam, kde je ještě dovoleno kouřit, počkejte až na kávu a dovolte se spolustolujících

Titulní foto: dreamstime.com