Dejte práci čest a hoďte ji za hlavu
8.1.2006, Zuzana Kobíková, článek
Za slovo "odpočinek" patří dík činnosti jménem "práce". Bez ní bychom snad ani neměli chuť odpočívat... A tak je odpočinek věcí volby: s jeho existencí se vypořádáváme každý den; podle momentální nálady i strategie.
Vytváříme si pravidla - vyčítáme si, že je porušujeme. Postojem k odpočinku charakterizujeme sami sebe: někdo prohlašuje, že neodpočívá, že nemá volný čas nebo odpočívat neumí. A jiný po pracovní době nezvedá firemní mobil. Pro někoho je odpočinkem jeho zaměstnání. Pracujete o víkendu? Je pro vás tabu volat svým kolegům, kteří jsou na dovolené?
Odpočinek je víc než co jiného subjektivní pocit závislý vždy na našem vztahu k nějaké činnosti či práci. Provinění po víkendu stráveném u televize s vědomím, že jsme měli vyměnit ve skříních letní oblečení za zimní, patří k odpočinku stejně pocit čisté hlavy a dostatku energie po vydařeném spánku. Někdy existenci odpočinku zapíráme sami před sebou - snaživě namlouváme sami sobě, že vlastně pracujeme: "vyhledávám informace na Internetu, vůbec si tu jen tak nesurfuji"...
Leckdy si ve vysokém pracovním tempu připadáme jako ve svém živlu, a povýšeně pohrdáme nečinností a odpočinkem jak jen to jde: televize? ano, ale jen jako kulisu k další práci... Tu a tam nás odpočívat „donutí“ vnější okolnosti - třeba když chodíte v sobotu dopoledne parkem a v duchu si děkujete, že jste si toho psa pořídili, protože je to báječná relaxace a jinak byste se k ní nedostali?
S existencí odpočinku se vyrovnáváme v podstatě každý den. Snažíme se volit adekvátní porce odpočinku a práce - a umíme být velmi strategičtí. Často to vypadá, že práci milujeme nadevše, jako by byla svatá, zlatá, nedotknutelná. Vymlouváme se na ni s pocitem, že to přeci každý musí pochopit. Opravdu raději pracujete než odpočíváte?:-)
Důsledkem práce nebo jiné fyzické či psychické námahy je únava, kterou lze - opět plánovitě a strategicky - ignorovat a překonávat porcemi energie v šálcích kávy, nadšení pro věc, a v neposlední řadě vidinou odpočinku, který je po "dobře vykonané práci" prostě lepší. Přes všecku naši snahu se ale odpočinek umí přihlásit sám - stává se vám, že se náhle se přistihnete, jak už pět minut zíráte skrz monitor, a přemýšlíte, které okno jste to chtěli otevřít, jestli to excelové nebo to v kuchyni?
Lidský odpočinek je - slovy definic - přestávka v práci nutná k obnovení sil. Doplňujeme při něm spotřebovanou energii a připravujeme se na novou aktivitu. Odpočinkem je vše, co nás zbavuje únavy - neznamená jen pasivitu, vyčítavě znějící slovo "zahálku" - někdy přece netoužíme po tom, nedělat nic (pasivní odpočinek), ale věnovat se činnosti, která nás baví víc než práce (aktivní odpočinek)...
Odpočinek je také předpokladem kvalitních pracovních výkonů. Pokud neodpočíváme, hromadí se následky únavy, přichází celková vyčerpanost, bolesti hlavy, nespavost, stres, nervozita – pracovat sice chceme, ale nedokážeme se soustředit, zapomínáme, děláme chyby a neumíme si je přiznat stejně jako notoricky známou informaci, že odpočinek je pro lidský život nezbytností.
Na druhou stranu, někdy ale máme pocit, že nejsme odpočatí, i když jsme pro to udělali „maximum“. Ne každý odpočinek na nás působí dobře a buďme upřímní - občas tímto slovem maskujeme činnosti, které by naše svědomí mohlo nazvat hříchem, kdybychom ho včas neumlčeli - ano, celý víkend jsem se díval na televizi, jedl bonbóny před obědem a víno... nejprve bylo na chuť, ale pak ho bylo trochu více, jak a kdy jsem se dostal do postele? Je pondělí, budík zvoní a co je to odpočinek, o tom nemám zdání...
Notoricky omílaná otázka "umíte odpočívat?"se stala synonymem odpočinku. Dilema „odpočívání a neodpočívání“ je součástí image - tak třeba Petr Novotný často a rád prohlašuje, že nikdy neodpočívá, protože ho nečinnost vyčerpává. Otázkou je, zda to (a nejen v jeho případě) není kontraproduktivní... A jak jste na tom ve vztahu k odpočinku vy? Chcete působit jako člověk, který umí, nebo neumí odpočívat?:-)
Foto: Rudolf Kotulán
Odpočinek je víc než co jiného subjektivní pocit závislý vždy na našem vztahu k nějaké činnosti či práci. Provinění po víkendu stráveném u televize s vědomím, že jsme měli vyměnit ve skříních letní oblečení za zimní, patří k odpočinku stejně pocit čisté hlavy a dostatku energie po vydařeném spánku. Někdy existenci odpočinku zapíráme sami před sebou - snaživě namlouváme sami sobě, že vlastně pracujeme: "vyhledávám informace na Internetu, vůbec si tu jen tak nesurfuji"...
Leckdy si ve vysokém pracovním tempu připadáme jako ve svém živlu, a povýšeně pohrdáme nečinností a odpočinkem jak jen to jde: televize? ano, ale jen jako kulisu k další práci... Tu a tam nás odpočívat „donutí“ vnější okolnosti - třeba když chodíte v sobotu dopoledne parkem a v duchu si děkujete, že jste si toho psa pořídili, protože je to báječná relaxace a jinak byste se k ní nedostali?
Milujete svou práci?
S existencí odpočinku se vyrovnáváme v podstatě každý den. Snažíme se volit adekvátní porce odpočinku a práce - a umíme být velmi strategičtí. Často to vypadá, že práci milujeme nadevše, jako by byla svatá, zlatá, nedotknutelná. Vymlouváme se na ni s pocitem, že to přeci každý musí pochopit. Opravdu raději pracujete než odpočíváte?:-)
Důsledkem práce nebo jiné fyzické či psychické námahy je únava, kterou lze - opět plánovitě a strategicky - ignorovat a překonávat porcemi energie v šálcích kávy, nadšení pro věc, a v neposlední řadě vidinou odpočinku, který je po "dobře vykonané práci" prostě lepší. Přes všecku naši snahu se ale odpočinek umí přihlásit sám - stává se vám, že se náhle se přistihnete, jak už pět minut zíráte skrz monitor, a přemýšlíte, které okno jste to chtěli otevřít, jestli to excelové nebo to v kuchyni?
Odpočinek versus zahálka
Lidský odpočinek je - slovy definic - přestávka v práci nutná k obnovení sil. Doplňujeme při něm spotřebovanou energii a připravujeme se na novou aktivitu. Odpočinkem je vše, co nás zbavuje únavy - neznamená jen pasivitu, vyčítavě znějící slovo "zahálku" - někdy přece netoužíme po tom, nedělat nic (pasivní odpočinek), ale věnovat se činnosti, která nás baví víc než práce (aktivní odpočinek)...
Špatně odpočívat je horší než špatně pracovat
Odpočinek je také předpokladem kvalitních pracovních výkonů. Pokud neodpočíváme, hromadí se následky únavy, přichází celková vyčerpanost, bolesti hlavy, nespavost, stres, nervozita – pracovat sice chceme, ale nedokážeme se soustředit, zapomínáme, děláme chyby a neumíme si je přiznat stejně jako notoricky známou informaci, že odpočinek je pro lidský život nezbytností.
Na druhou stranu, někdy ale máme pocit, že nejsme odpočatí, i když jsme pro to udělali „maximum“. Ne každý odpočinek na nás působí dobře a buďme upřímní - občas tímto slovem maskujeme činnosti, které by naše svědomí mohlo nazvat hříchem, kdybychom ho včas neumlčeli - ano, celý víkend jsem se díval na televizi, jedl bonbóny před obědem a víno... nejprve bylo na chuť, ale pak ho bylo trochu více, jak a kdy jsem se dostal do postele? Je pondělí, budík zvoní a co je to odpočinek, o tom nemám zdání...
Odpočívat se musí umět
Notoricky omílaná otázka "umíte odpočívat?"se stala synonymem odpočinku. Dilema „odpočívání a neodpočívání“ je součástí image - tak třeba Petr Novotný často a rád prohlašuje, že nikdy neodpočívá, protože ho nečinnost vyčerpává. Otázkou je, zda to (a nejen v jeho případě) není kontraproduktivní... A jak jste na tom ve vztahu k odpočinku vy? Chcete působit jako člověk, který umí, nebo neumí odpočívat?:-)
Foto: Rudolf Kotulán
