jo tenhle článek se hodí... hned dopoledne si z toho něco zkusim.. hlavně to s tím promasírováním nohou je hezké

nespokojni ludia su vlastne neuroticky.
aku vyhodu im poskytuje zvysena neurotickost ? ak by mala iba negatovne dopady, tak by predsa uz neurotici vyhynuli ...

velmi zaujimava diskusia.
co sa tyka uspesnosti zien, su menej sutazive. mozno su muzi ochotnejsi obetovat pre uspech viac, viac ho potrebuju. mozno aj zdravie a mozno aj preto sa zeny dozivaju viac ako muzi.
co sa tyka odmenovania, zaujimavym faktom v sucasnom priebeznom systeme je, ze zeny vycerpaju na dochodku viac penazi ako muzi. napriek tomu, ze zeny menej zabaju, tak maju podobne dochodky a poberaju ich dlshie ako muzi. takze nerovnost v prijmoch v obdobi pracovne aktivneho zivota sa obracia v dochodkovom veku v prospech zien.

Jak jsem psala už předtím, empatie není jediná schopnost tvořící emocionální inteligenci – kromě ní jsou to schopnost poznat a řídit vlastní city ­(vyznat se v sobě, ve svých citech a umět je regulovat; nejen vyznat se v jiných lidech a poznat, co a jak se cítí­), dále využít svých možností ­(svých pozitiv a předností­) apod.. Empatie je jedna kvalita z mnohých ­(je s ostatními vlastnostmi ale hodně propojena­), emocionální inteligence je naopak soubor vlastností. Pro úspěch v zaměstnání Vám určitě nebude stačit jen empatie. Potřebujete také být schopní regulovat vlastní myšlenky a emoce ­(nepodléhat momentálním pohnutkám, odložit nepodstatné, zůstat soustředěn bez ohledu na okolnosti, svou výdrž u práce podporovat svým rozhodnutím práci dodělat – vůlí, zahodit na dobu pracovní vlastní problémy­) – to vše jsou také velmi důležité vlastnosti emocionální inteligence. Tyto vlastnosti využijete, jestli sedíte sami za svým pracovním stolem a děláte svou práci. Empatie Vám bude užitečná až při kontaktu s druhými lidmi. Obyčejně v práci potřebujeme to i to. A závisí od konkrétního člověka, jak v té které vlastnosti vyniká. Je pravda, že ženy jsou obecně empatičtější. Důležité je ale také, jak využívají své další schopnosti. Nemyslí ještě půlku pracovního času na to, s čím se jim včera přítelkyně sdůvěřila nebo na starosti svých známých? Nenarušuje to jejich soustředění na práci? Nepřejímají na sebe emocionální rozpoložení známých, jež mají problémy, i mimo danou konkrétní situaci?

K přednostem introvertů a extrovertů v oblasti sociálních vztahů: Usuzujete správně, extroverti mohou a často jsou v oblasti vytváření a udržování vztahů na tom o cosi lépe. Naopak introvertům je často jasnější, co se děje v nich samotných, znají lépe svůj vnitřní život; co se týče sociálních vztahů, je taky pravdou to, že v tak hojném počtu jako extrovert je ani nepotřebují. Oba typy lidí tedy vynikají v jistých vlastnostech, které jsou pro ne přirozené. Cílem zvýšení své emocionální inteligence není, abychom byli všichni „stejní“ ­(ve všech schopnostech­). Ale abychom se ve svých životech cítili dobře a přirozeně – tedy ne stylem přemlouvat introverta, že musí navazovat více sociálních kontaktů ­(když to on sám nepotřebuje­). Na druhé straně šířka vztahů u extroverta ještě neznamená, že jsou tyto vztahy kvalitní, uspokojivé a nekonfliktní.

no ale zeny su meratelne a dokazatelne empatickejsie ako muzi. teda su emocionalne inteligentnejsi.
emocionalne iteligentnejsi udajne dosahuju udajne vyssiu uspesnost v povolani.
z toho logicky vyplyva, ze vyrok o vyssej uspesnosti emocionalne inteligentnejsich ludi v praci nie je pravdivy resp. su tam ine a mozno dolezitejsie vplyvy.
.
co sa tyka socialnych vztahov, mam dojem, ze extrovertni ludia sa potom povazuju za emocionalne inteligentnejsi ? to mi zase odporuje zasade, ze introverti a extroverti su na tom viac­/menej rovnako co sa tyka akychkolvek inych vlastnosti.
resp. teoria emocionalnej inteligencie sa snazi pozdvihovat extrovertov nad introvertov.
naopak zaoberanie sa vlastnymi emociami by som skor povazoval za oblast introvertov.

Jestli tu nespokojenost dává „občas“ najevo tak není hned E­-idiot. Člověk, o kterém jsem psala, je tak trochu spíše ideál – už takových lidí na světě pár je, ale pořád ještě ne dost. Jestli tomu konkrétnímu člověku nedělá problém si své starosti a nálady nechat pro sebe, a dále třeba pracovat, je to pro něho ­(a ostatní­) to nejlepší. Samozřejmě, že každý z nás potřebuje občas vyventilovat – prostě dát najevo, že věci nejdou, tak jak chceme a že nám to vůbec nedělá radost. Je to věc osobního fungování – co komu spíš vyhovuje a podle toho se chovat. Ale takovým způsobem, aby to nebylo na úkor druhých. Vzájemné ventilování starostí či pochybností a problémů v okruhu blízkých přátel­/známých není nic špatného. Pomáhá nám to udržet jistou duševní rovnováhu, je to koutek naší duševní psychohygieny. Dosud to obě strany přijímají, je to zcela v pořádku. Jiné je „vyřizovat si“ své rozčílení z ranní hádky s partnerem na nič netušících kolezích v práci.
A jestli se někdo narodil s „permanentně“ nespokojenou myslí, měl by zkusit na tom něco změnit – zjistit, co vlastně chce, co ho pořád štve a dělá nespokojeným a hlavně snažit se nacházet ve věcech víc dobrého než špatného. Už jen sám kvůli sobě. A čím dřív, tím lépe. Proč si komplikovat život, když nemusíme.

To, že mají ženy obecně nižší příjem v zaměstnání, je způsobeno jinými faktory. Spíše rodovými stereotypy – ustálenými i když ne vždy pravdivými ­(a často ne plně uvědomovanými­) představami o rolách mužů a žen v společnosti, o typicky ženských a mužských vlastnostech. Byly vždy vnímané jako slabší, tišší, méně dominantní a méně fyzicky zdatné. Muži, na základě jejich převážné činnosti v tom čase ­(lov­), byli považovaní za dominantní a silné jedince. Ženské vlastnosti jako pečování o druhé, projevování citů ­(jež je možné ztotožnit s empatií­) byly považované za ty „slabší“ vlastnosti. Typicky mužskými vlastnostmi byly sila, dominantnost, rychlost apod. Tyto pohledy na muže a ženu přetrvávají dodnes. Není možné popřít, že tyto typické ženské a mužské vlastnosti jsou povětšině pravdivé, až na rozlišování na silné a slabé. Často více nebo méně nevědomě tyto vzorce vnímání kvalit muže a ženy přetrvávají dodnes. Výsledkem je, že žena na stejné pozici a se stejnou kvalifikací má nižší plat než její mužský kolega. To je spíše věc na zamyšlení pro zaměstnavatele. S empatií to nemá nic společné.
Koneckonců, jak jsem psala, empatie není jedinou kvalitou emocionální inteligence. Ta zahrnuje také využití vlastních možností, schopnost navazovat a udržovat kvalitní sociální vztahy ­(jen empatie např. v práci nepomůže, jestli nevíme situaci konstruktivně „ovlivnit“ a vést, být tvrdý na místě, kde je to potřeba a empatický zase jinde­), schopnost kultivovat, řídit své emoce apod. Až tehdy, když umíme užívat vše s dobrou mírou, můžeme čekat nějaký úspěch.

Dobry den. Je videt, ze jste zjevne clanku neporozumnel. Nejedna se o kazdodenni cinnost, ale o zpestreni.
Kleceni neni nepohodlne preci jen pro Evropana, jak by vam jiste znalost anatomie napovedela, ale jde o to, ze tim vyjadrujete uctu k hostiteli. Kdybyste si clanek precetl cely, zjistil byste, ze nejde o zadnou reklamu a ze fotografie byly dodany redakci, ne autorem. Snad jsem vam to nyni alespon trochu osvetlila a preji vam hezky den.

Já denně vypiju i 10 hrníčků čaje. Kdybych je měl pít tímto stylem, den by musel mít 30 hodin. Dále nechápu, proč bych měl u pití čaje klečet, když je to pro evropana nepohodlné. S takovýmito obřady si mouhou hrát amatéři jako na tom obrázku. Podívali se na nějaký naučný pořad a nyní předvádějí ­"japonský obřad pití čaje­".
Článek vyzněl jako reklam napsaná Kateřinou Samuelovou na onu čajovnu v Brně. Nepřekvapilo by mě, kdyby příjmení alespoň jednoho z oněch mladíků bylo Samuel.

Znám permanentně nespokojené lidi. Sedí u piva a pořád na někoho nadávají, na vládu, na šéfa, ale i na svoji práci, protože je nebaví.
Oni s tím nechtějí nic dělat, protože jsou líní a proto také permanetně nasraní. V jádru to bývají často opravdu idioti a ani si před svůj stav nemusí dávat to E.

Protože periodicky nasírají své okolí špatnou náladou.

Jsem jeden z ­(mála­) velmi silných kuřáků, kterým se podařilo přestat kouřit. Kouřil jsem posléze do 100 cigaret denně! Z této silné závislosti se nedá přestat bez pomoci. Mě velmi pomohly žvýkačky nicorette a jsem přesvědčen, že jen díky nim jsem překonat svoji psychickou i fyzickou závislost, protože zmírňují, až úplně odstraňují abstinenční příznaky.
Dnes nekouřím už asi 9 let a myslím si, že to mám za sebou, protože jen pominutí smyslů by mě přimělo začít znovu kouřit. Jenže z mých hospodských kamarádů to nevydržel ani jeden, protože denní dávka žvýkaček za cca 150 Kč a více je pro někoho prostě moc. I když je to hodně výhodná investice do budoucna, někdo na ni prostě nemá. Proč zdravotní pojišťovny nehradí alespoň první pokus kuřáka přestat kouřit, po dobu 3 měsíců, což je doporučená doba užívání těch žvýkaček?
Podle selského rozumu, ale i jednoduchých propočtů, by se jim to mělo do budoucna vyplatit, pro omezení nemocnosti příštího nekuřáka. Proč musí stát jedna žvýkačka přes 15 Kč? Ví li to někdo, ať mi tuto nelogičnost osvětlí.

Takze podle: ­"Je obdivuhodné, jak někdo takový dokáže nerozšiřovat do svého okolí vlny špatného emocionálního naladění... To, čím tento člověk oplývá, je emocionální inteligence.­"

Je clovek, ktery se narodil se stavem mysli ­"permanentni nespokojenosti­" a dava ji obcas najevo je naprosty E­-idiot?

kedze zeny su viac empaticke ­(vid MBTI­), tak by som po precitani tohoto clanku ocakaval, ze budu aj uspesnejsie. teda, ze zeny by mali kvoli vyssiemu EQ mat aj v priemere vyssi prijem, preco je to potom naopak ?

To s tou anglictinou je co za hlupost? To by som chcel vidiet v akej serioznej firme dnes cloveku staci skolska anglictina... Fakt hodnotny a smerodatny clanok

Dnes je stale uroven ­"agentur­" hrozna. Casto maji dost nezkuseny a neprofesionalni personal a nedovedou spravne identifikovat osobnost. Po vetsich zkusenostech musim konstatovat, ze agentury nejsou schopne identifikovat odbornika. O tom, zda je kandidat vhodny ci ne, rozhoduji 18­-25 lete ­"poradkyne­" a casto chteji veci, ktere neovladaji. Priklad znalosti AJ. Stalo se mi nejednou, ze z ­"agentury­" prisel e­-mail s prapodivnou anglictinou, nicmene AJ vsude vyzaduji.

Nejsem personalista, ale linuxovy administrator a programator.
Dotycny ukrajinec je spravce Oracle databaze. To znamena, ze umi neco uplne jineho nez ja a obracene. Jsem jeho kolega, ne nadrizeny.
Mate stesti, ze Vasi nadrizeni nejsou lide z oboru. Lhani a prehaneni u pohovoru by Vam u nas neproslo ani 5 sekund.

Také mám ten pocit, že relaxuj je lehce bulvárního charakteru.. no comment

jj, tak to je v poho :­-­) Btw myslím, že docela vím z vlastní zkušenosti jak fungují mezinárodní IT nebo konzultanské firmy ­(alespoň ty u nás na trhu­) a to co říkáte sedí.. jinak si myslím, že opravdu kvalitních lidí je na poli našeho IT jako šafránu.

nie je to uplne tak. Ja mam ine skusenosti. S firmami je to tak, ze ked si zakupi server, tak generalny riaditel na cele s personalnym riaditelom si o kazdom uchadzacovi o poziciu zakonite myslia, ze je na tom horsie ako oni dvaja. Je to zaujimavy efekt. Podobne ako u sedliakov. Kupi si server a mysli si o sebe, ze je Bill Gates. A vzapati mu zavadi aj ta vasa najmensia neznalost.

Nic si z toho nerobte. Ja som sice ineho zamerania. Ale robim presne to, co chcu ti tupi tom manageri. Rozpravam ako oni chcu a o tom, o com pocut chcu. Zmenil som si profesiu, posobim v inom odbore. Ti blazni si ani neuvedomuju, ze odbornikov oni samo pochovavaju. Ale donekonecna melu o tom, ze ich je nedostatok. Tak im treba. Potom sa cudujeme, ze vsetko upada, lebo vsade je zamestnana vseliaka zberba. Bodaj by aj nie. Vsak oni toto chcu. Skus hladat nieco ine a na pohovore zmen styl. Uvidis...este ti ponuknu viac, ako si zapytas.