Elfka Iva „ROGALLKA“ Frühlingová
23.4.2007, PR článek , článek
„Frühling“ znamená v němčině jaro a pod tímto jménem zná Ivu i svět modelingu. Na své první album Litvinov, které natočila ve Francii, se však rozhodla napsat Frühlingová. Přišlo jí to originální. Za zpívající modelku se ale rozhodně nepovažuje. „Myslím, že jsem za tu dobu, co na tom tvrdě pracuji, přesvědčila lidi, že modelka už dva a půl roku nejsem.“
Narodila se ve znamení Býka 11. 5. 1982, ascendent Rak
Ve škole měla kvůli svým odstávajícím uším přezdívku „rogallka“. Klukům se nelíbila, a tudíž se stávala častým terčem jejich nelichotivých hlášek. „Chodila jsem domů brečet. Máma mi říkala, že jestli budu chtít, nechá mi ty plachťáky přišít. Vždycky jsem ale se bála doktorů, takže jsem raději zaujala postoj: Narodila jsem se jako Elfka a jako Elfka také umřu. Teď už jsem velká holka a směju se tomu.“ Stejně jako v pohádce o ošklivém káčátku se karty jednoho dne obrátily. „Když jsem se vrátila z Paříže, přesně ti samí kluci, kteří si ze mě dělali předtím legraci, mě najednou zvali na rande. Svým způsobem to bylo pohlazení na mé bolístky z dětství.“
Iva se na dráhu modelingu vydala ve čtrnácti letech. Se svou o sedm let starší sestrou kdysi náhodou objevily plakát francouzské modelingové agentury, která zvala dívky na casting. „Můj dědeček byl Francouz a často mi o Francii vyprávěl. Vidět Paříž bylo mým velkým snem. Když jsem pochopila, že se mi naskýtá možnost navštívit ji zdarma, rozhodla jsem se přihlásit. Kupodivu mě vybrali.“
Aby mohla Iva ve Francii legálně pracovat, musela nastoupit do tamního amerického gymnázia. „Když jsem poprvé odjížděla, měla jsem pocit, jaká to bude super pařba. Byla jsem šťastná, že budu moct dělat vylomeniny a nikdo mě nebude kontrolovat.“
Vyzbrojena pouze znalostí rodného jazyka však o pár měsíců později velmi rychle vystřízlivěla. „Bylo mi čtrnáct. Nikdo kolem mě nemluvil česky. Cítila jsem se sama a ztracená. Modeling je zvláštní v tom, že je člověk sám a musí se mít rád, protože se každý den stýká s jinými lidmi, a nemá tak šanci najít si přátele. Měla jsem svůj sešit, kam jsem si psala, všechno, co jsem cítila a prožívala. Byl to můj jediný kámoš.“
Ve volných chvílích chodila Iva po městě s walkmanem na uších a poslouchala hudbu. Jednoho dne potkala kluka, který měl svou vlastní kapelu, a dohodla se s ním, že se přijde podívat na zkoušku. „Poprosila jsem je, zda bych si s nimi mohla zazpívat jeden vokál, a postupně se vtírala, až došlo na celé písničky.“ Poté Iva absolvovala kolečko po manažerech a producentech, až kápla na toho pravého a podepsala smlouvu na první album. Hrálo se jak ve Francii, tak v Belgii. Odtud byl už jen krůček k tomu, že se o ni začala zajímat i česká média a vydavatelství. „Přijela jsem před dvěma roky kvůli rozhovorům a byla rozhodnuta zase hned odjet zpátky. Jenže pak přišla ona osudová citová záležitost, která obrátila můj život naruby.“
Iva se zamilovala do známého herce a muzikanta. Jak se jejich vztah a posléze i manželství vyvíjely, proč a jak se rozešli, rozpitval bulvární tisk dopodrobna. Ale jak to bylo doopravdy, vědí jen oni dva a Iva odmítá o skutečném důvodu jejich rozchodu a rozvodu mluvit. „Mám dojem, že se z toho nikdy úplně nevyléčím. Byla to doopravdy zlomová situace. Strašně mě to změnilo, ale zároveň mi to hodně pomohlo. I když si o tom člověku mohu myslet cokoli, tak mu zároveň děkuju, protože jsem pochopila, že hrát tak trochu nefér se i vyplácí.“
Všechno špatné je k něčemu dobré. Iva to má nyní k mamince blíž než z Paříže. Pomalu zjišťuje, že už jí Francie pomalu přestává chybět. Koncertuje se svou kapelou a je úspěšná. „Vybudovala jsem si takovou tu svou bublinu, do které se vejdu já a pár mých nejbližších.“
Určitě se v ní najde ale i místo pro někoho, kdo zaplní volný prostor v jejím srdci. „Nejsem sice sama, ale zatím nejsem připravena na další plnohodnotný vztah. Jsem mladá holka a chci žít jako každá jiná holka, která má kluka, rozejde se… A život jde dál.“
Postel s ní pravidelně sdílí zatím jen kočka Chara. Iva si ji prý pořídila proto, že má stejně odstálé uši jako ona. Na muže ale rozhodně nezanevřela, ačkoli si myslí, že to mají daleko jednodušší než ženy. Minimálně v tom, co nemusí jako ženy absolvovat každý měsíc. „Mám pocit, že kluci nemají tak vyvinuté emoce jako my, holky. Že zapojují více rozum než city. Holky prožívají všechno spíš srdcem. Pochopila jsem, že mi asi nic jiného nezbývá než se stát trochu chlapem.“
Inu, ženy jsou zkrátka z Venuše a muži z Marsu. Když už jsme u těch planet Iva se narodila ve znamení Býka a v ascendentu Raka a teprve před rokem se začala hlouběji zajímat o věci mezi nebem a zemí. „Překvapilo mě, že některé věci, které vycházejí z charakteristiky vážící se k postavení planet v době mého narození, jsou neskutečně přesné. Nechápu, jak je to vůbec možné. Všichni jsme se narodili s tím, co nám bylo dáno hvězdami do vínku, a dost možná jsme řízeni i jakousi vyšší mocí. Tuším, že pro každého z nás existuje nějaký plán. Přesto si myslím, že když na tom budu makat, mohu skončit trošku někde jinde, než kdybych to nechala plně v rukách osudu. Mám pocit, že lidé mají tu moc.“
V současné době pracuje Iva na svém třetím řadovém albu, které natáčí v Paříži, ale tak daleko za ní nemusíte. Chcete-li s ní oslavit její letošní pětadvacetiny, přijďte si ji poslechnout 26. dubna na její narozeninový koncert v Lucerna music baru v Praze ve Vodičkově ulici.
Text: Pavel Buňata
Ve spolupráci s Krásnou paní
Ve škole měla kvůli svým odstávajícím uším přezdívku „rogallka“. Klukům se nelíbila, a tudíž se stávala častým terčem jejich nelichotivých hlášek. „Chodila jsem domů brečet. Máma mi říkala, že jestli budu chtít, nechá mi ty plachťáky přišít. Vždycky jsem ale se bála doktorů, takže jsem raději zaujala postoj: Narodila jsem se jako Elfka a jako Elfka také umřu. Teď už jsem velká holka a směju se tomu.“ Stejně jako v pohádce o ošklivém káčátku se karty jednoho dne obrátily. „Když jsem se vrátila z Paříže, přesně ti samí kluci, kteří si ze mě dělali předtím legraci, mě najednou zvali na rande. Svým způsobem to bylo pohlazení na mé bolístky z dětství.“
Iva se na dráhu modelingu vydala ve čtrnácti letech. Se svou o sedm let starší sestrou kdysi náhodou objevily plakát francouzské modelingové agentury, která zvala dívky na casting. „Můj dědeček byl Francouz a často mi o Francii vyprávěl. Vidět Paříž bylo mým velkým snem. Když jsem pochopila, že se mi naskýtá možnost navštívit ji zdarma, rozhodla jsem se přihlásit. Kupodivu mě vybrali.“
Aby mohla Iva ve Francii legálně pracovat, musela nastoupit do tamního amerického gymnázia. „Když jsem poprvé odjížděla, měla jsem pocit, jaká to bude super pařba. Byla jsem šťastná, že budu moct dělat vylomeniny a nikdo mě nebude kontrolovat.“
Vyzbrojena pouze znalostí rodného jazyka však o pár měsíců později velmi rychle vystřízlivěla. „Bylo mi čtrnáct. Nikdo kolem mě nemluvil česky. Cítila jsem se sama a ztracená. Modeling je zvláštní v tom, že je člověk sám a musí se mít rád, protože se každý den stýká s jinými lidmi, a nemá tak šanci najít si přátele. Měla jsem svůj sešit, kam jsem si psala, všechno, co jsem cítila a prožívala. Byl to můj jediný kámoš.“
Ve volných chvílích chodila Iva po městě s walkmanem na uších a poslouchala hudbu. Jednoho dne potkala kluka, který měl svou vlastní kapelu, a dohodla se s ním, že se přijde podívat na zkoušku. „Poprosila jsem je, zda bych si s nimi mohla zazpívat jeden vokál, a postupně se vtírala, až došlo na celé písničky.“ Poté Iva absolvovala kolečko po manažerech a producentech, až kápla na toho pravého a podepsala smlouvu na první album. Hrálo se jak ve Francii, tak v Belgii. Odtud byl už jen krůček k tomu, že se o ni začala zajímat i česká média a vydavatelství. „Přijela jsem před dvěma roky kvůli rozhovorům a byla rozhodnuta zase hned odjet zpátky. Jenže pak přišla ona osudová citová záležitost, která obrátila můj život naruby.“
Iva se zamilovala do známého herce a muzikanta. Jak se jejich vztah a posléze i manželství vyvíjely, proč a jak se rozešli, rozpitval bulvární tisk dopodrobna. Ale jak to bylo doopravdy, vědí jen oni dva a Iva odmítá o skutečném důvodu jejich rozchodu a rozvodu mluvit. „Mám dojem, že se z toho nikdy úplně nevyléčím. Byla to doopravdy zlomová situace. Strašně mě to změnilo, ale zároveň mi to hodně pomohlo. I když si o tom člověku mohu myslet cokoli, tak mu zároveň děkuju, protože jsem pochopila, že hrát tak trochu nefér se i vyplácí.“
Všechno špatné je k něčemu dobré. Iva to má nyní k mamince blíž než z Paříže. Pomalu zjišťuje, že už jí Francie pomalu přestává chybět. Koncertuje se svou kapelou a je úspěšná. „Vybudovala jsem si takovou tu svou bublinu, do které se vejdu já a pár mých nejbližších.“
Určitě se v ní najde ale i místo pro někoho, kdo zaplní volný prostor v jejím srdci. „Nejsem sice sama, ale zatím nejsem připravena na další plnohodnotný vztah. Jsem mladá holka a chci žít jako každá jiná holka, která má kluka, rozejde se… A život jde dál.“
Postel s ní pravidelně sdílí zatím jen kočka Chara. Iva si ji prý pořídila proto, že má stejně odstálé uši jako ona. Na muže ale rozhodně nezanevřela, ačkoli si myslí, že to mají daleko jednodušší než ženy. Minimálně v tom, co nemusí jako ženy absolvovat každý měsíc. „Mám pocit, že kluci nemají tak vyvinuté emoce jako my, holky. Že zapojují více rozum než city. Holky prožívají všechno spíš srdcem. Pochopila jsem, že mi asi nic jiného nezbývá než se stát trochu chlapem.“
Inu, ženy jsou zkrátka z Venuše a muži z Marsu. Když už jsme u těch planet Iva se narodila ve znamení Býka a v ascendentu Raka a teprve před rokem se začala hlouběji zajímat o věci mezi nebem a zemí. „Překvapilo mě, že některé věci, které vycházejí z charakteristiky vážící se k postavení planet v době mého narození, jsou neskutečně přesné. Nechápu, jak je to vůbec možné. Všichni jsme se narodili s tím, co nám bylo dáno hvězdami do vínku, a dost možná jsme řízeni i jakousi vyšší mocí. Tuším, že pro každého z nás existuje nějaký plán. Přesto si myslím, že když na tom budu makat, mohu skončit trošku někde jinde, než kdybych to nechala plně v rukách osudu. Mám pocit, že lidé mají tu moc.“
V současné době pracuje Iva na svém třetím řadovém albu, které natáčí v Paříži, ale tak daleko za ní nemusíte. Chcete-li s ní oslavit její letošní pětadvacetiny, přijďte si ji poslechnout 26. dubna na její narozeninový koncert v Lucerna music baru v Praze ve Vodičkově ulici.
Text: Pavel Buňata
Ve spolupráci s Krásnou paní
