Floating – relaxace ve stavu beztíže
20.6.2006, Zuzana Kobíková, článek
Floating dovoluje člověku vznášet se. Je to hloubkový odpočinek, při kterém ležíte ve slané vodě, jež vás nadnáší, a relaxujete své tělo a mysl. Je to, jako by vám před očima běžel film a přitom jste vůbec nevnímali, že máte nějaké tělo.
Flotační tank je vodoléčebné zařízení imitující beztížný stav. Umožňuje plavání na povrchu hladiny, uvolňuje pohybový aparát, svaly, klouby, má příznivé účinky na kožní problémy i onemocnění a relaxuje organismus po psychické stránce – pomáhá odbourávat stres, únavu a vyčerpanost.
Zážitek z floatingu nelze přirovnat k ničemu, co jste dosud prožili. Zkusíme-li přirovnávat, nabízí se příjemné ranní probuzení, kdy jste plní síly a radosti, odpočatí a s chutí do nového dne.
Slovo floating (float) znamená v překladu „vznášet se“. Představa je to velice příjemná, ovšem v praxi těžce dosažitelná. Vznášíme se spíše v metaforách - umění nás povznáší. Pocit štěstí také povznáší, ovšem nikdy ne tak, že bychom se skutečně vznesli nad zem. Brání nám v tom jeden ze základních fyzikálních zákonů – zákon gravitace, který vše přitahuje ke středu Země, a kvůli němuž spadlo Isaacu Newtonovi jablko na hlavu a neodletělo kamsi vzhůru. Gravitace nám umožňuje pohodlně chodit po Zemi, ne však vznášet se...
Já létám! Foto: Andriy Rovenko
Zemskou tíži lze překonat ve stavu beztíže, ale i když si každý přál být v mládí kosmonautem, málokomu se to povedlo. Ovšem vznášet se dá i jinak. Jistě znáte snímky jedinců, co si v Mrtvém moři čtou v klidu noviny a končetiny jim ční nad hladinu, aniž by museli vynaložit sebemenší energii k udržení se na hladině. A to je princip floatingu – přesycený solný roztok který má tak vysokou hustotu, že vás nadnáší a eliminuje zemskou gravitaci na minimum. Je to stav, který se blíží stavu beztíže. Stav, při kterém se opravdu vznášíte a zažíváte něco jedinečného a překvapivého.
Základem je rychlé a důkladné uvolnění veškerého svalstva. Člověka nic netlačí, necítí tíhu a je mu lehce - stav beztíže je sám o sobě natolik příjemný, že navozuje pocity vnitřní pohody, harmonie a relaxace... Protože téma účinků floatingu na fyzickou i psychickou stránku člověka je kapitolou samo o sobě, budeme se mu podrobněji věnovat v dalších článcích, a nyní si řekneme něco o principu floatingu, o jeho vynálezci a také o tom, v čem je stav floatingu tak výjimečný.
Metodu floatingu vynalezl v padesátých letech 20. století John C. Lilly, „kartograf změněných stavů vědomí, “ jak ho charakterizoval Timothy Leary, (který ve výpravách do vesmíru neprobádaných oblastí mozku nezůstával pozadu)... John Lilly se ve své vědecké kariéře věnoval neurofyziologii, ale i komunikaci s delfíny, zkoumání mozku savců a „nezmapovaným“ oblastem lidské mysli a existenci vědomí obecně. K vynálezu floatační vany ho přivedla otázka, zda mozek potřebuje podněty z vnější reality, aby v něm mohly probíhat vědomé stavy. Neboli, co se stane, když mozek izolujeme od vnějších podnětů (světlo, zvuky, teplota…) - bude jeho činnost stejná jako v komatu nebo ve spánku, nebo má mozek nějaký základní mechanismus, který jej udrží v činnosti?
Podle jedné z hypotéz spánek nastane, jakmile mozek přestane být vystaven vnějším podnětům. Když člověk ulehne v tichu a tmě, mozek automaticky usne, neboť již nemusí provádět úkony vyvolané podněty z vnějšího světa.
Podle druhé hypotézy je činnost mozku autorytmická – samotná mozková hmota obsahuje buňky, které kmitají = vyvíjejí aktivitu a mozek pracuje, aniž by k tomu potřeboval jakýkoli podnět zvenčí. Pokud by tato teze platila, vznikalo by vědomí následkem přirozených rytmů soustavy buněčných obvodů v mozku, nikoli nutně reakcemi na vnější podněty.
To přivedlo Lillyho k otázce, jak mozek funguje, když vnější podněty, útočící neustále na naše smysly, eliminujeme. Hluk, světlo, zrakové vjemy, pohyby těla, okolní teplota - od nich se lze oprostit v tmavé, uzavřené místnosti. Ovšem John Lilly šel dále – chtěl eliminovat všecky známé formy fyzické stimulace, a to i ty, které na první pohled jako stimulující nevnímáme. Vynálezem floatačního tanku se mu podařilo eliminovat i vliv gravitační síly Země, jenž nás provází na každém kroku, a vpodstatě jej ani jako rušivý nevnímáme, protože stav, kdy gravitační síla nepůsobí, neznáme.
Čím vším nás tedy gravitace ve skrytu ovlivňuje? Třeba tím, že když člověk spí, síly zemské přitažlivosti způsobují zpomalení přítoku krve do kůže a svalů částí těla, jež jsou ve styku s podložkou. Pocit „přeleželé“ ruky vás nutí se ve spánku pootočit, jinými slovy řečeno reagovat na vnější podnět – gravitační sílu Země.
Po několika letech vědeckého bádání na téma izolace mozku od vnějších podnětů přišel John Lilly na myšlenku vznášení ve vodě, kde je vliv zemské přitažlivosti snížen pod úroveň, na jakou jej lze vnímat koncovými orgány a centrálním nervovým systémem těla. Zrodila se myšlenka floating, který dává možnost prožít stav nezatížený gravitací a pozorovat, jak se při něm chová naše mysl. John Lilly správně předpokládal, a ve svých pokusech prokázal, že i mozek a mysl se budou chovat naprosto jedinečně.
Začal s floatingem experimentovat. Trávil ve floatační nádrži hodiny a hodiny. Zjistil, že tělo i mysl ve stavu izolace od vnějších podnětů upadá do stavu hluboké relaxace, klidu a odpočinku, že je to stav velice příjemný, tělo je uvolněné, ovšem vědomí zůstává bdělé a tvůrčí. Objevil mnoho dosud nepoznaných stavů vědomí mezi bdělým vědomím a nevědomým stavem hlubokého spánku.
Potvrdila se teorie, podle níž mozek obsahuje nezávislé oscilátory - buňky, které kmitají a vyvíjejí aktivitu, aniž by k tomu potřebovaly jakýkoli podnět zvenčí; takže mozek nevyžaduje žádné vnější podněty, aby si uchoval vědomí. Lilly dospěl k názoru, že někde hluboko v mozku je uložen mechanismus schopný generovat vnitřní zkušenosti zcela nezávislé na vnějším světě. Že při floatingu mozek „nevypíná“, ale vytváří zkušenosti nezávisle na vzpomínkách a imaginacích uložených v paměti. A že v tomto izolovaném a relaxovaném stavu mysl pracuje až nezvykle kreativně a aktivně.
John Lilly zasvětil pokusům s floatační nádrží mnoho let. Právě on a jeho pokusy byly základem širšího využití floatingu. Od osmdesátých let se v zahraničí – zejména v Americe - vyrábějí domácí izolační nádrže. A v současné době se floating jakožto relaxační metoda objevuje také v Čechách.
Použitá literatura: LILLY, C. John: Vědec. Metafyzická autobiografie. Praha: DharmaGaia, 2000.
Zážitek z floatingu nelze přirovnat k ničemu, co jste dosud prožili. Zkusíme-li přirovnávat, nabízí se příjemné ranní probuzení, kdy jste plní síly a radosti, odpočatí a s chutí do nového dne.
Jak se lze opravdu vznést?
Slovo floating (float) znamená v překladu „vznášet se“. Představa je to velice příjemná, ovšem v praxi těžce dosažitelná. Vznášíme se spíše v metaforách - umění nás povznáší. Pocit štěstí také povznáší, ovšem nikdy ne tak, že bychom se skutečně vznesli nad zem. Brání nám v tom jeden ze základních fyzikálních zákonů – zákon gravitace, který vše přitahuje ke středu Země, a kvůli němuž spadlo Isaacu Newtonovi jablko na hlavu a neodletělo kamsi vzhůru. Gravitace nám umožňuje pohodlně chodit po Zemi, ne však vznášet se...
Já létám! Foto: Andriy Rovenko
Voda, ve které se člověk nepotopí
Zemskou tíži lze překonat ve stavu beztíže, ale i když si každý přál být v mládí kosmonautem, málokomu se to povedlo. Ovšem vznášet se dá i jinak. Jistě znáte snímky jedinců, co si v Mrtvém moři čtou v klidu noviny a končetiny jim ční nad hladinu, aniž by museli vynaložit sebemenší energii k udržení se na hladině. A to je princip floatingu – přesycený solný roztok který má tak vysokou hustotu, že vás nadnáší a eliminuje zemskou gravitaci na minimum. Je to stav, který se blíží stavu beztíže. Stav, při kterém se opravdu vznášíte a zažíváte něco jedinečného a překvapivého.
Základem je rychlé a důkladné uvolnění veškerého svalstva. Člověka nic netlačí, necítí tíhu a je mu lehce - stav beztíže je sám o sobě natolik příjemný, že navozuje pocity vnitřní pohody, harmonie a relaxace... Protože téma účinků floatingu na fyzickou i psychickou stránku člověka je kapitolou samo o sobě, budeme se mu podrobněji věnovat v dalších článcích, a nyní si řekneme něco o principu floatingu, o jeho vynálezci a také o tom, v čem je stav floatingu tak výjimečný.
Kosmonautem ve vesmíru vlastního vědomí
Metodu floatingu vynalezl v padesátých letech 20. století John C. Lilly, „kartograf změněných stavů vědomí, “ jak ho charakterizoval Timothy Leary, (který ve výpravách do vesmíru neprobádaných oblastí mozku nezůstával pozadu)... John Lilly se ve své vědecké kariéře věnoval neurofyziologii, ale i komunikaci s delfíny, zkoumání mozku savců a „nezmapovaným“ oblastem lidské mysli a existenci vědomí obecně. K vynálezu floatační vany ho přivedla otázka, zda mozek potřebuje podněty z vnější reality, aby v něm mohly probíhat vědomé stavy. Neboli, co se stane, když mozek izolujeme od vnějších podnětů (světlo, zvuky, teplota…) - bude jeho činnost stejná jako v komatu nebo ve spánku, nebo má mozek nějaký základní mechanismus, který jej udrží v činnosti?
Podle jedné z hypotéz spánek nastane, jakmile mozek přestane být vystaven vnějším podnětům. Když člověk ulehne v tichu a tmě, mozek automaticky usne, neboť již nemusí provádět úkony vyvolané podněty z vnějšího světa.
Podle druhé hypotézy je činnost mozku autorytmická – samotná mozková hmota obsahuje buňky, které kmitají = vyvíjejí aktivitu a mozek pracuje, aniž by k tomu potřeboval jakýkoli podnět zvenčí. Pokud by tato teze platila, vznikalo by vědomí následkem přirozených rytmů soustavy buněčných obvodů v mozku, nikoli nutně reakcemi na vnější podněty.
Co se děje v mozku ve stavu beztíže?
To přivedlo Lillyho k otázce, jak mozek funguje, když vnější podněty, útočící neustále na naše smysly, eliminujeme. Hluk, světlo, zrakové vjemy, pohyby těla, okolní teplota - od nich se lze oprostit v tmavé, uzavřené místnosti. Ovšem John Lilly šel dále – chtěl eliminovat všecky známé formy fyzické stimulace, a to i ty, které na první pohled jako stimulující nevnímáme. Vynálezem floatačního tanku se mu podařilo eliminovat i vliv gravitační síly Země, jenž nás provází na každém kroku, a vpodstatě jej ani jako rušivý nevnímáme, protože stav, kdy gravitační síla nepůsobí, neznáme.
Čím vším nás tedy gravitace ve skrytu ovlivňuje? Třeba tím, že když člověk spí, síly zemské přitažlivosti způsobují zpomalení přítoku krve do kůže a svalů částí těla, jež jsou ve styku s podložkou. Pocit „přeleželé“ ruky vás nutí se ve spánku pootočit, jinými slovy řečeno reagovat na vnější podnět – gravitační sílu Země.
Odpočívající tělo a naprosto bdělá mysl
Po několika letech vědeckého bádání na téma izolace mozku od vnějších podnětů přišel John Lilly na myšlenku vznášení ve vodě, kde je vliv zemské přitažlivosti snížen pod úroveň, na jakou jej lze vnímat koncovými orgány a centrálním nervovým systémem těla. Zrodila se myšlenka floating, který dává možnost prožít stav nezatížený gravitací a pozorovat, jak se při něm chová naše mysl. John Lilly správně předpokládal, a ve svých pokusech prokázal, že i mozek a mysl se budou chovat naprosto jedinečně.
Začal s floatingem experimentovat. Trávil ve floatační nádrži hodiny a hodiny. Zjistil, že tělo i mysl ve stavu izolace od vnějších podnětů upadá do stavu hluboké relaxace, klidu a odpočinku, že je to stav velice příjemný, tělo je uvolněné, ovšem vědomí zůstává bdělé a tvůrčí. Objevil mnoho dosud nepoznaných stavů vědomí mezi bdělým vědomím a nevědomým stavem hlubokého spánku.
Mozek vytváří vnitřní zkušenosti nezávisle na vnějším světě
Potvrdila se teorie, podle níž mozek obsahuje nezávislé oscilátory - buňky, které kmitají a vyvíjejí aktivitu, aniž by k tomu potřebovaly jakýkoli podnět zvenčí; takže mozek nevyžaduje žádné vnější podněty, aby si uchoval vědomí. Lilly dospěl k názoru, že někde hluboko v mozku je uložen mechanismus schopný generovat vnitřní zkušenosti zcela nezávislé na vnějším světě. Že při floatingu mozek „nevypíná“, ale vytváří zkušenosti nezávisle na vzpomínkách a imaginacích uložených v paměti. A že v tomto izolovaném a relaxovaném stavu mysl pracuje až nezvykle kreativně a aktivně.
John Lilly zasvětil pokusům s floatační nádrží mnoho let. Právě on a jeho pokusy byly základem širšího využití floatingu. Od osmdesátých let se v zahraničí – zejména v Americe - vyrábějí domácí izolační nádrže. A v současné době se floating jakožto relaxační metoda objevuje také v Čechách.
Použitá literatura: LILLY, C. John: Vědec. Metafyzická autobiografie. Praha: DharmaGaia, 2000.
