Fotbálek: fotbal u kterého se neběhá
25.10.2006, Marek Numerato, článek
Hřiště už svou zeleň definitivně ztratila, šero a zima otevírá dveře vyhřátým lokálům a v nich se zelenají stoly, u kterých svádějí boj dvě družstva panáčků ovládaných výkruty rukou čtvera hráčů. Hrací stoly si ale pořizují i školy nebo firmy: v době pracovní pauzy dokáže partie fotbálku protáhnout tělo i zapomenout na stres.
Stolní fotbal představuje jeden z mála sportů, u kterého se nemusíte hnout z místa. Rozhodně však neplatí domněnka, že je tato hra z hlediska fyzické námahy nenáročná. Bez postřehu, zručnosti a souhry se spoluhráčem ve fotbálku neuspějete.
Historie stolního fotbalu se začala psát na konci předminulého století. Herní stůl zkonstruoval francouzský pracovník automobilky Citroën, Lucien Rosengart. Výrobu stolního fotbalu rozšířila švýcarská firma Kicker, jejíž výrobek si získal značnou oblibu i v Německu a v Belgii. Patent na vynález stolu si nechal v roce 1937 zapsat Španěl Alejandro Finisterre. Stolní fotbal sloužil ve válečném období za účelem rehabilitace zraněných vojáků. Armáda využívala hru ke zlepšení reflexů a koordinace pohybu.
Hrací stůl je obvykle vybaven čtyřmi tyčemi (teleskopickými nebo průchodnými) na každé straně. Dvojice hráčů má k dispozici jednoho brankáře, dva obránce, pět záložníků a tří útočníky. Průměrné rozměry stolního fotbalu činí na délku 120 cm a na šířku 70 cm. Užívá se míčků s průměrem kolem 34mm.
Pro pojmenování hry se v řadě jazyků vžily libozvučné výrazy. Český fotbálek se do španělštiny překládá jako futbolín, do francouzštiny jako Foot-foot a do italštiny jako calcio balilla. Často se lze setkat i s německým názvem Kicker nebo anglo-americkým foosball. Na vynálezu hracího stolu pro fotbálek dokázalo vydělat několik výrobců po celém světě. Mezi nejslavnější značky patří francouzské Bonzini, italské Roberto Sport nebo americké Tornado. V České republice dodává herní stoly například firma Rosengart.
Stůl pro čtyři hráče patří k nejznámější variantě. Existují však i kurióznější fotbálky. Mezi mnohými stačí zmínit stůl, kde proti sobě nastupují pouze dva soupeři ovládající své figurky s pomocí třech rukojetí. Rekordní sedmimetrový fotbálek pro jedenáct hráčů na obou stranách sestrojil Španěl Maurizio Cattelan.
V Česku je hraní stolního fotbalu spojeno hlavně s hospodskou zábavou. Návštěva tuzemských restauračních zařízení není již dávno výsadou pouhé konzumace jídel a nápojů. Hospodskou atmosféru úspěšně doplňují fenomény původně spojené výlučně s hernami - šipky, hrací automaty, billiard a právě také stolní fotbálek. Zvláště pro mladší generaci představuje oblíbený bar s fotbálkem ideální místo oddechu. Hospodské fotbálky bývají často obdařeny odkládacím prostorem na sklenici piva a popelníkem.
Komunita elitních hráčů fotbálku přísně dbá na dodržování pravidel fair play. Na německém trhu se dokonce objevilo v prodeji DVD s ukázkami nejdůležitějších zásad ve hře. Stanovení pravidel a pořádání mezinárodních turnajů je doménou Mezinárodní federace stolního fotbalu (ITSF). Na některých turnajích pravidla zakazují vzájemnou komunikace aktérů zápasu během hry.
„Mluvení během hry mi skutečně vadí. Občas za to svým kamarádům i vynadám. Oni mi pak vyčítají, že beru fotbálek příliš vážně,“ poznamenává třiadvacetiletý hráč fotbálku Jiří Šindel.
Někteří nadšenci si hru nedokáží představit bez rukaviček, které někdy plní pouze úlohu zastrašování protivníka. Jindy však mohou být cennou prevencí před mozoly. Bolestivým otlačeninám na rukou lze zabránit i omotáním rukojetí speciální páskou. Na kvalitě hry se odráží, zda je stůl zastřešen skleněnou deskou nebo je horní plocha odkrytá. Nezastřešená varianta nabízí více prostoru těm, kteří mají v zásobě řadu triků a parádiček. Nejlepší hráči údajně dokáží vystřelit rychlostí až 120 kilometrů za hodinu.
Od stolu zaznívají výrazy, o jejichž významu nemají nezasvěcení ani nejmenší tušení, například haluz nebo mošna. Slovník z říše stolní fotbalu lze nalézt na této adrese . Oblíbeným rituálem při hře je podlézání stolu v případě, že poražení nevstřelí svému soupeři ani jednu branku.
Hrací stoly si pořizují školy nebo firmy s vyšším počtem zaměstnanců. V době pracovní pauzy dokáže partie fotbálku protáhnout tělo i zapomenout na stres. Milovníci si hru pořizují i domů. Stejně tak učinil i devatenáctiletý Tomáš Chalupa. „Rodičům se příliš nezamlouvaly moje časté návštěvy hospod. Tak jsem je požádal, ať mi fotbálek pořídí domů“; prozrazuje Tomáš. Fotbálek v nejobyčejnějším provedení lze dnes pořídit ve většině hypermarketů v ceně kolem tisíce korun. Pro náročné zákazníky nabízejí výrobci dokonce fotbálek s komodou v jednom. Při nákupu takového produktu sice ušetříte prostor, ale zaručeně sáhnete hluboko do kapsy. Cena fotbálkové komody se pohybuje v řádu desítek tisíc.
Stolní fotbal je populární přirozeně i u fanoušků opravdového fotbalu. Těm se jistě zamlouvá nápad výrobců obdařit figurky „dresem“ skutečných klubů. Ve Španělsku lze často narazit na stolní fotbaly, kde spolu soupeří hráči Barcelony a Realu Madrid. V Itálii pak modročerní a černočerní panáčci umožňují příznivcům milánského AC a Interu bojovat přímo za své miláčky. Ať už budete hrát za zelené, modré nebo červené, přejeme Vám u fotbálku příjemnou zábavu.
Titulní foto: Dreamstime.com
Místo zeleného trávníku stůl
Historie stolního fotbalu se začala psát na konci předminulého století. Herní stůl zkonstruoval francouzský pracovník automobilky Citroën, Lucien Rosengart. Výrobu stolního fotbalu rozšířila švýcarská firma Kicker, jejíž výrobek si získal značnou oblibu i v Německu a v Belgii. Patent na vynález stolu si nechal v roce 1937 zapsat Španěl Alejandro Finisterre. Stolní fotbal sloužil ve válečném období za účelem rehabilitace zraněných vojáků. Armáda využívala hru ke zlepšení reflexů a koordinace pohybu.
Hrací stůl je obvykle vybaven čtyřmi tyčemi (teleskopickými nebo průchodnými) na každé straně. Dvojice hráčů má k dispozici jednoho brankáře, dva obránce, pět záložníků a tří útočníky. Průměrné rozměry stolního fotbalu činí na délku 120 cm a na šířku 70 cm. Užívá se míčků s průměrem kolem 34mm.
Pro pojmenování hry se v řadě jazyků vžily libozvučné výrazy. Český fotbálek se do španělštiny překládá jako futbolín, do francouzštiny jako Foot-foot a do italštiny jako calcio balilla. Často se lze setkat i s německým názvem Kicker nebo anglo-americkým foosball. Na vynálezu hracího stolu pro fotbálek dokázalo vydělat několik výrobců po celém světě. Mezi nejslavnější značky patří francouzské Bonzini, italské Roberto Sport nebo americké Tornado. V České republice dodává herní stoly například firma Rosengart.
Sedmimetrový fotbálek pro jedenáct hráčů
Stůl pro čtyři hráče patří k nejznámější variantě. Existují však i kurióznější fotbálky. Mezi mnohými stačí zmínit stůl, kde proti sobě nastupují pouze dva soupeři ovládající své figurky s pomocí třech rukojetí. Rekordní sedmimetrový fotbálek pro jedenáct hráčů na obou stranách sestrojil Španěl Maurizio Cattelan.
Hospodská zábava
V Česku je hraní stolního fotbalu spojeno hlavně s hospodskou zábavou. Návštěva tuzemských restauračních zařízení není již dávno výsadou pouhé konzumace jídel a nápojů. Hospodskou atmosféru úspěšně doplňují fenomény původně spojené výlučně s hernami - šipky, hrací automaty, billiard a právě také stolní fotbálek. Zvláště pro mladší generaci představuje oblíbený bar s fotbálkem ideální místo oddechu. Hospodské fotbálky bývají často obdařeny odkládacím prostorem na sklenici piva a popelníkem.
Komunita elitních hráčů fotbálku přísně dbá na dodržování pravidel fair play. Na německém trhu se dokonce objevilo v prodeji DVD s ukázkami nejdůležitějších zásad ve hře. Stanovení pravidel a pořádání mezinárodních turnajů je doménou Mezinárodní federace stolního fotbalu (ITSF). Na některých turnajích pravidla zakazují vzájemnou komunikace aktérů zápasu během hry.
„Mluvení během hry mi skutečně vadí. Občas za to svým kamarádům i vynadám. Oni mi pak vyčítají, že beru fotbálek příliš vážně,“ poznamenává třiadvacetiletý hráč fotbálku Jiří Šindel.
Rituály a slovník fotbálkových nadšenců
Někteří nadšenci si hru nedokáží představit bez rukaviček, které někdy plní pouze úlohu zastrašování protivníka. Jindy však mohou být cennou prevencí před mozoly. Bolestivým otlačeninám na rukou lze zabránit i omotáním rukojetí speciální páskou. Na kvalitě hry se odráží, zda je stůl zastřešen skleněnou deskou nebo je horní plocha odkrytá. Nezastřešená varianta nabízí více prostoru těm, kteří mají v zásobě řadu triků a parádiček. Nejlepší hráči údajně dokáží vystřelit rychlostí až 120 kilometrů za hodinu.
Od stolu zaznívají výrazy, o jejichž významu nemají nezasvěcení ani nejmenší tušení, například haluz nebo mošna. Slovník z říše stolní fotbalu lze nalézt na této adrese . Oblíbeným rituálem při hře je podlézání stolu v případě, že poražení nevstřelí svému soupeři ani jednu branku.
All in one: Fotbálek i komoda
Hrací stoly si pořizují školy nebo firmy s vyšším počtem zaměstnanců. V době pracovní pauzy dokáže partie fotbálku protáhnout tělo i zapomenout na stres. Milovníci si hru pořizují i domů. Stejně tak učinil i devatenáctiletý Tomáš Chalupa. „Rodičům se příliš nezamlouvaly moje časté návštěvy hospod. Tak jsem je požádal, ať mi fotbálek pořídí domů“; prozrazuje Tomáš. Fotbálek v nejobyčejnějším provedení lze dnes pořídit ve většině hypermarketů v ceně kolem tisíce korun. Pro náročné zákazníky nabízejí výrobci dokonce fotbálek s komodou v jednom. Při nákupu takového produktu sice ušetříte prostor, ale zaručeně sáhnete hluboko do kapsy. Cena fotbálkové komody se pohybuje v řádu desítek tisíc.
Stolní fotbal je populární přirozeně i u fanoušků opravdového fotbalu. Těm se jistě zamlouvá nápad výrobců obdařit figurky „dresem“ skutečných klubů. Ve Španělsku lze často narazit na stolní fotbaly, kde spolu soupeří hráči Barcelony a Realu Madrid. V Itálii pak modročerní a černočerní panáčci umožňují příznivcům milánského AC a Interu bojovat přímo za své miláčky. Ať už budete hrát za zelené, modré nebo červené, přejeme Vám u fotbálku příjemnou zábavu.
Titulní foto: Dreamstime.com
