Františkovy lázně: zelená perla Chebska

Díky množství parků a lesů, které je obklopují, jsou nazývány „Zelenou perlou Chebska“. Prosluly především léčbou ženských chorob. V roce 1992 byly lázně vyhlášeny Městskou památkovou rezervací. Františkovy Lázně mají 22 minerálních pramenů, které pro vysoký obsah oxidu uhličitého nazýváme kyselky. Nejznámější jsou Glauberovy prameny, z nichž Glauber IV je nejsilnějším svého druhu vůbec.

Dnes se zde léčí choroby srdeční a cévní, choroby krevního oběhu, ženské choroby a choroby pohybového aparátu. Zatímco dříve se Františkovy Lázně od října měnily v „mrtvé město“ a ukládaly se k zimnímu spánku, z něhož se probouzely až na jaře, běží dnes sezóna prakticky po celý rok. Díky modernizaci a rozvoji lázeňského střediska pobývá ve Františkových Lázních v příznivých letech více než 40 000 pacientů.

Františkolázeňská léčivá minerální voda a plyn
Zdejší přírodní minerální voda má relativně vysoký obsah rozpuštěného oxidu uhličitého, jehož množství poněkud kolísá podle zdroje, ročního období a jiných vlivů. Průměrný obsah oxidu uhličitého při vývěru pramenů je zhruba od 1,5 do 2,5 g na litr minerální vody, tj. asi 3/4 až 1 1/4 litru plynného oxidu uhličitého rozpuštěného v jednom litru vody. Čím vyšší je teplota vody, tím méně oxidu uhličitého zůstává rozpuštěno a tím více ho uniká. Z léčebného hlediska je u vodních uhličitých koupelí významné, že se při nich kombinují účinky ponoření, správné teploty koupele a oxidu uhličitého vstřebaného do těla pacienta. Za minutu se při celkové koupeli vstřebá asi 20-130 ml rozpuštěného oxidu uhličitého. Ten pak působí v podkožní tkáni mohutné rozšíření krevních vlásečnic. Dochází přitom k mírnému snížení krevního tlaku, ale především k poklesu nároků na práci srdce. Navíc se zmírňuje puls, zlepšuje se zásobování srdečního svalu krví a současně se snižuje spotřeba kyslíku a živin v srdečním svalu při poklesu srdečního zatížení. Zlepšuje se předávání kyslíku z krevního barviva do tkání. Klesá vnímavost tělesného povrchu na chlad. Koupel působí relaxačně na svalovou soustavu i na autonomní nervovou soustavu. Za zmínku stojí i zvýšené vylučování moči.

Dlouhodobé efekty po uhličitých koupelích nastupují s určitým časovým odstupem a pouze tehdy, pokud se koupele podávají po určitou dobu pravidelně a opakovaně. Spočívají především ve zlepšení výkonnosti srdečně cévního systému, v mírném poklesu hodnot krevního tlaku a pulsu, v poklesu aktivity chronických zánětlivých pochodů v organismu, a to i revmatických, ve zlepšení prokrvení tkání a vegetativním zklidnění. K uhličitým koupelím se používá pouze františkolázeňská léčivá voda bez jakýchkoliv chemických či jiných příměsí, s přirozeným obsahem přírodního oxidu uhličitého. Před přípravou koupele se voda pouze šetrným způsobem ohřeje na předepsanou teplotu.

Využívání přírodních léčivých zdrojů činí Františkovy Lázně jedinečnými a nenahraditelnými. My jsme se spojili s přírodou pro vaše zdraví!

Františkovy Lázně jsou jedinečné minerálními prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého, sirnoželezitou slatinou a přirozeně vyvěrajícím kysličníkem uhličitým, to vše bohaté na velmi čisté ovzduší, parky a lesoparky plné svěží zeleně. Všechny tyto přírodní prostředky se využívají v původním stavu pro léčbu ženských nemocí, chorob pohybového aparátu a při srdečních a cévních onemocněních.

Světově proslulé a jedinečné procedury jsou zde podávány v místech, která zažila návštěvy panovníků, slavných spisovatelů a hudebních skladatelů, básníků a dalších osobností. Ještě dnes zde - především díky velkorysé a citlivé rekonstrukci cenných staveb - oslňuje typicky františkolázeňský romantický historismus a neostyly 19. století, secese či klasicismus. Stále se v rozlehlých lesoparcích najdou stromy, které pamatují čerstvě zamilovaného, byť čtyřiasedmdesátiletého Johanna Wolfganga Goetha...
Přátelská, ba rodinná atmosféra naplňuje všechny lázeňské hotely a domy, které spadají pod akciovou společnost Lázně Františkovy Lázně. A právě důraz na důsledné propojování zdejších nenahraditelných přírodních zdrojů s příjemným pobytem, laskavou péčí a především pak vysokými odbornými znalostmi lékařů - specialistů je hlavní příčinou neuvěřitelných výsledků zdejších léčebných pobytů.


Františkolázeňská vyhlášená slatina
Vznikla především z vrstev rákosu, kterým od konce poslední doby ledové zarůstalo dno chebské pánve. Rozsáhlé ložisko se nasytilo minerály z vyvěrajících místních minerálních pramenů, které se ve slatině hojně uložily. Za nejvýznamnější z nich jsou dosud považovány sloučeniny síry a železa. Tvorba slatiny částečně probíhá dodnes, a to v místech, jejichž vodní režim a rostlinný pokryv nebyly rukou člověka příliš pozměněny.

Františkolázeňské slatinné zábaly jsou tradiční léčebnou metodou s účinky termickými, chemickými a mechanickými. Na jejich působení organismus citlivě reaguje, postupně se mu přizpůsobuje a příznivé změny přetrvávají i po návratu z lázní.

Tepelné účinky jsou pro léčení nejdůležitější. Ke slatinným zábalům je hustá kašovitá směs slatiny s minerální vodou ohřívána na teplotu, která je výrazně vyšší než tělesná. Po nanesení zábalu na určené části těla nemocného se začne předávat teplo do příslušné části těla pacienta. Přivedené teplo způsobuje především změny prokrvení, elastických vlastností tkání a klidového napětí svaloviny. V konečném důsledku dochází k poklesu zvýšeného svalového napětí, zlepšuje se pohyblivost a ustupují bolesti v ošetřovaných tkáních.

Vstřebané minerály se projevují v kůži stahujícím a dráždivým působením, a zpravidla i patrným protizánětlivým efektem. Sloučeniny síry, vstřebané dále z kůže do organismu, se mohou účastnit na léčivých efektech při chronických zánětlivých onemocněních a obtížích z opotřebení. Již několik desítek let jsou ve slatině prokázány takzvané rostlinné steroidní látky, které mají strukturu podobnou některým lidským hormonům. Slatinný zábal je podáván vleže, kdy se pacient do peloidu položí či je na něj vrstva nanesena. Poté je zabalen do vícevrstevného obalu bránícímu ztrátám tepla. Po uplynutí předepsané doby se peloid z těla otře a osprchuje. Následuje odpočinek na lůžku v suchém zábalu.

Historie Františkových Lázní by se snadno dala rozdělit do tří kapitol: dějiny pramene, dějiny města a dějiny světoznámých lázní. Ohlédněte se s námi!

Rozhodnutí o založení Vsi Císaře Františka v roce 1793 zahájilo zcela nové období ve vývoji celého západočeského regionu. Věhlas Františkových Lázní, zdravého místa uprostřed zeleně se zázračnými léčebnými účinky zdejších přírodních zdrojů, pak velmi rychle přeletěl hranice Evropy a dosáhl až za oceán. Současný vývoj jeho slávu násobí.

Dnešní Františkův pramen, ve středověku nazývaný Chebská voda, Městská nebo Slatinná kyselka, přinášel úlevu nemocným obyvatelům z okolí nejméně od počátku 15. století, jak dosvědčuje nejstarší dochovaná písemnost. Další zmínka z roku 1617 pak dokládá šířící se proslulost zdejší minerální vody, neboť si ji nechala dovážet až do Prahy také císařovna Anna.

Se založením města, a potažmo i se známou rebelií chebských žen, je těsně spjato jméno lékaře Bernharda Adlera. Velice dobře si uvědomoval sílu léčivých účinků, které kyselka obsahovala, a proto zařídil vyčištění pramene. Kvůli jeho ochraně nad ním nechal vybudovat jednoduchý dřevěný pavilon, odkud vyváděl vodu rourami do jímky. Jenže chebské ženy to pochopily jako útok na své právo čerpat kyselku přímo od pramene a 18. srpna 1791 pavilon srovnaly se zemí. Rebelie dohnala doktora Adlera až za císařem Leopoldem II. do Prahy, který vyhověl jeho žádosti o nápravu. Vyslaná komise nejen vyřešila otázky hygieny pramene a jeho stáčení, ale přišla i s návrhem na založení lázní. První plán nového města vytvořil abbé Tobiáš Gruber, lékař z Bíliny. Císař František I. je dekretem z 27. dubna 1793 schválil a Ves Císaře Františka (Kaiser Franzensdorf, od roku 1807 Lázně Císaře Františka - Kaiser Franzensbad) byla na světě. Ještě v tomtéž roce vyrostl pavilon Františkova pramene, Společenský dům a do konce roku 1794 dalších deset domů, vesměs kolem budoucí Národní třídy, včetně dnešního komfortního hotelu Tři lilie (původně Loimann - Badehaus).

V roce 1820 byl vysvěcen kostel Povýšení sv. Kříže, který nahradil skromnou kapličku z roku 1784 a stal se jednou z nepřehlédnutelných dominant města. V té době se už dvě desítky let využívala zdejší slatina pro léčebné účely, jezdily sem tisíce hostů z celé Evropy, kupříkladu včetně slavného Johanna W. Goetha. Změnilo se i okolí lázní. Původně rejtarské vyjížďkové aleje, které lemovaly hlavní třídu, se staly ulicemi, francouzské parky se proměnily na anglické a město získalo svou charakteristickou zeleň. Zasloužil se o ni zejména zahradník Martin Soukup, a v další generaci i jeho syn.

Zdroj: Františkovy Lázně