Gibraltarem s opicí za krkem? Žádný problém.
7.8.2006, Tomáš Hájek, článek
Bylo už pozdě dopoledne, když jsme s kamarády překročili španělsko-britskou hranici. Přešli jsme ji pěšky, protože ta fronta aut, která se táhla od hranice s Gibraltarem na španělskou stranu, se zdála být nekonečná a my jsme chtěli něco vidět. A bylo se na co koukat…
Všude kolem na nás vyskakovaly věci tolik typické pro Anglii, vždyť pokusů získat „Gib“ pod svoji nadvládu se Španělé definitivně vzdali v roce 1783. Nyní žije na 6,5 kilometrech čtverečních zhruba 32 000 obyvatel s britským občanstvím. My jsme mířili do přírodní rezervace Upper Rock, která se rozkládá na gibraltarské skále. Je totiž jediným místem v Evropě, kde ve volné přírodě žijí bezocasé berberské opice z rodu Macaca.
Opičáci jsou opravdu skvělí. Nejen, že lezou po stromech, dovádějí přímo uprostřed cesty, která na skálu vede nebo si navzájem vybírají blechy z kožichů před zraky turistů. Běžně se může stát, že vám přímo z ruky ukradnou svačinu, nebo vytáhnou z kapsy košile mobil či brýle. Když ale zjistí, že máte nějaký pamlsek, dokáží být velmi přítulné. Měli jsme štěstí, protože jsme v rezervaci potkali průvodce, který se narodil v Čechách, a tak jsme mohli zažít krmení z „úst do úst“, případně jaké to je, když si opičák jako místo odpočinku vybere právě váš krk. Krmení těchto opic totiž není povoleno, to smějí právě jen registrovaní průvodci. Erwin Czasch - náš průvodce - sliboval, že zná všechny opice osobně a jak se ukázalo, nelhal.
Opičáci jsou opravdu skvělí. Nejen, že lezou po stromech, dovádějí přímo uprostřed cesty, která na skálu vede nebo si navzájem vybírají blechy z kožichů před zraky turistů. Běžně se může stát, že vám přímo z ruky ukradnou svačinu, nebo vytáhnou z kapsy košile mobil či brýle. Když ale zjistí, že máte nějaký pamlsek, dokáží být velmi přítulné. Měli jsme štěstí, protože jsme v rezervaci potkali průvodce, který se narodil v Čechách, a tak jsme mohli zažít krmení z „úst do úst“, případně jaké to je, když si opičák jako místo odpočinku vybere právě váš krk. Krmení těchto opic totiž není povoleno, to smějí právě jen registrovaní průvodci. Erwin Czasch - náš průvodce - sliboval, že zná všechny opice osobně a jak se ukázalo, nelhal.
Legenda praví, že dokud budou opice skákat po Gibraltaru, zůstane tohle místo britskou kolonií. Foto: Tomáš Hájek
Zastavili jsme u tzv. opičích hnízd a stačilo zahvízdat… Do pár minut byly u nás hned čtyři opice, které se rvaly Erwinovi do kapes a věděly proč. Po jednom si začaly vytahovat oříšky a jíst je. A pak začalo velké divadlo, opice byly pro oříšek schopny udělat cokoliv. Dodnes nezapomenu, jak kamarádovi Radkovi balancovala jedna z opic na krku a když se natahoval po dalším oříšku, shodila mu brýle. Proč se nesmějí krmit jsem pochopil záhy. I kdyby jim turisté dávali jen to, co se smí, opice by během pár dní prostě praskly.
A ještě jedna věc, Britové si gibraltarských opic velmi váží. Legenda totiž praví, že dokud budou opice skákat po Gibraltaru, zůstane tohle místo britskou kolonií. Španělsko o připojení obří skály k Andalusii usiluje již desítky let, ale opice se mají opravdu báječně. Nedávno dokonce hrozilo jejich přemnožení a místní uvažovali o regulaci opičí populace na Gibraltaru. Také Erwin na závěr našeho setkání s širokým úsměvem ve tváři poznamenal: „Právě opicím vděčí za to, že jsem pořád Brit!“
Po vlastní ose – magazín o nezávislém cestování na Rádiu STUDENT 107 FM. Poslouchejte každý den kolem 15.15 a v sobotu v 15 hodin.
Titulní foto: Tomáš Hájek
