Godard i Gosford Park: konec listopadu v televizi

Na konci padesátých letech to ve francouzských kavárnách vřelo a v redakcích filmových magazínů se šikovala pod vedením Andrého Bazina, Francoise Truffauta a dalších nová generace filmařů, kteří přinesli velkou kinematografickou revoluci, se mladý Jean-Luc Godard nechal najmout na stavbu přehrady a za vydělané peníze o ní natočil svůj dokumentární debut, krátký film Operace beton.

Do světa tak prozatím nesměle vykročil režisér, který nejen přinesl do světové kinematografie revoluční vítr, nevšední způsob vyprávění a svéráznou filmovou řeč, jež bořila všechna zavedená pravidla "tatínkova kina", ale i Mao Ce-Tunga a Jean-Paul Belmonda.

Generace francouzské „nové vlny“, která vznikla jako generace filmařů-kritiků, vynikala kromě svého jasného programu "pravdivého filmu" především silnou individualitou jednotlivých tvůrců. Mezi nimi patřil Jean-Luc Godard rozhodně mezi ty nejvýstřednější. Nejde jen o jeho četné skandály či maoistickou politickou orientaci, ale především o jeho velmi osobitý styl.

Ten v některých dokumentárních filmech sklouzává až k nekoukatelnosti, k jakoby záměrné ignoraci diváka, k „nepohodlnému“ filmu, který je sám o sobě tak silnou osobností, že jej buď musíte vzít na milost, nebo odejít z kina.

Na druhé straně přinesl do nové vlny poetiku "filmu noir", gangsterskou tématiku, neotesanost a syrovost a nastartoval i kariéru Jean-Paul Belmonda. Ten se ve snímku U konce s dechem objevil s tajemnou Jean Sebergovou ve své později typické roli drsného sukničkáře s pohyby primáta a duší rozmazleného dítěte.

Česká televize připravila do dramaturgie pondělního filmového klubu krátký cyklus Godardových snímků, který tento týden zahájí jedna z režisérových poct noirovým autorům, Banda pro sebe (pondělí 27.11. ve 21:25 na ČT2).

Jedná se o příběh o amatérském vloupání, inspirovaném hollywoodskými béčkovými gangsterkami, a o tom, co z toho vzešlo. I když snímek nepatří mezi ty nejvýznamnější Godardovy snímky, odkrývá tragikomické pole béčkové poetiky, kterou již od U konce s dechem režisér ve svém díle ve zběsilé kombinaci s autentickými prvky nové vlny s pečlivostí pěstoval.

Banda pro sebe odhaluje přesně toho Godarda, kterého si zamiloval Quentin Tarantino a který inspiroval celou poetiku současných drsných akčních postmoderních pohádek, ve kterých se přezrálá klišé a pomatená narace snoubí s železným řádem žánrových filmů, krvavých gangsterek a čínských bojových kaleidoskopů.

Na úterní večer připravila Česká televize hned dva dokumentární snímky, které se zabývají dobře známými tématy z nevšedního pohledu. Tím prvním je premiéra nového filmu Břetislava Rychlíka U stánků na levnou krásu. V ohnisku kamery se nachází česká písničkářská hvězda Jan Nedvěd, která na jednu stranu sbírá platinové desky, aby pak byla coby symbol pokleslého vkusu zatracována a vysmívána nejen svými nepřáteli a intelektuály.

Co dojímá lidské duše na písních člověka, kterého básník Ivan M. Jirous dává ve svých rozhovorech za příklad kulturní zkázy českého národa? Jakým způsobem může zlidovět tvorba muzikanta z prvních stránek bulvárních deníků?

V úterý 28.11. ve 20:00 na ČT2 se Rychlík pokusí proniknout za povrchní lesk i bídu legendy showbusinessu spolu s organizátorem strahovského megakoncertu Petrem Novotným, muzikologem i psychologem. Zajímavostí půlhodinového dokumentu je i fakt, že se mezi respondenty neobjeví žádný z bratrů Nedvědů, i když právě mýtus o nich je jeho tématem.

Druhou pozvánkou k obrazovce pro příznivce filmové dokumentární tvorby, ale nejen pro ně, je dva roky starý snímek Kouření zabíjí (v originále Smoking Kills: a documentary comedy). V něm francouzský režisér Andres Jarach s notnou dávkou humoru i autenticity vypráví příběh kuřáka Thomase, který se rozhodne skoncovat se svojí třicítkou cigaret denně.

Jak už sám původní název napovídá, autorům ve snímku nejde jen o výchovný efekt, ale i o to, pojmout zprofanovanou látku nevšedním způsobem. Jak se jim toto podařilo, budete moci zhodnotit v úterý 28.11. ve 20:30 na ČT2.

Typické anglické lovecké sídlo, rok 1932 a kolem třicítky hostí, kteří se u majetného hostitele setkávají nejen nad čajem o páté, ale především nad divokou kořistí. To je detektivní klišé, které nedá spát snad žádnému z autorů kriminálních příběhů. Snad není autora detektivek, který by alespoň jednou nezasadil svoji důmyslnou vraždu do popsaného prostředí či po tom jen nezatoužil!

Robert Altman a Julian Fellowes ve svém Gosford Parku neodolali a jeden takový povedený mord si před kamerou zkusili. Ovšem ve zcela netradičním hávu: více než krev, peníze a vrah je totiž zajímalo oněch třicet návštěvníků, jejich minulost, vztahy, i temné stíny ukryté hluboko v jejich myslích.

Pozorně vybudovaný svět "nad schody" a "pod schody", v němž sluhové nemají jména a baroni a baronky ukájí nudu lovem dobře pěstěné zvěře a přemýšlením nad výší životní renty, je jako dokonale promazaný stroj.

Pevný společenský řád však pod svým povrchem skrývá silnou psychickou tenzi, nevyřešené problémy, zasunuté komplexy a jen těžko odbouratelné frustrace. Oscarový snímek Gosford Park, který si mimo jiné vysloužil i ocenění Britské filmové akademie či Zlatý glóbus, připravila na středu 29.11. na 20:00 hod. ČT2.

Titulní foto: Česká televize