Golfové začátky

Pád a vzestup

I když by se to na první pohled nemuselo jevit, počátky golfu u nás jsou datovány už v roce 1904. První hřiště se objevila v západních Čechách v oblasti Karlových Varů a Mariánských Lázní, byla ale využívána převážně zahraniční klientelou. Počet hráčů byl nepatrný, výraznější pohyb kupředu se zaznamenal až v době před první světovou válkou. První český golfový klub založil František Ringhoffer, úvodní soutěž pod jeho záštitou se konala roku 1927. Centrem českého golfu se stalo hřiště v Motole. Nestabilní prostředí ve společnosti se odráželo i v golfu, a tak se do historie zapsala období úpadku a následně vzestupu, který pokračuje až dodnes a počet hráčů a hráček neustále stoupá.

O popularizaci golfu se v posledních letech postaraly hlavně známé osobnosti, díky nimž se dostal do médií a tak i do podvědomí širší veřejnosti. Už není jenom výsadou smetánky a vyšších vrstev, ale na golfová hřiště může zavítat každý, kdo má chuť vyzkoušet si sport gentlemanů!

Malý golfový průvodce

Jako většina outdoorových sportů spojuje pohyb a přírodu, navíc není nikterak náročný a je maximálně relaxační. Oproti jiným má ale tu výhodu, že díky hracímu systému překážkou ve hře není ani různá výkonnostní úroveň hráčů. Pro hru je určeno hřiště s překážkami, jeho délka se pohybuje kolem šesti kilometrů, a cílem je dostat míček pomocí hole do osmnácté jamky. Standardní plochy jsou právě osmnáctijamkové, ničím výjimečným ale není ani devět jamek, jež se většinou hrají dvakrát dokola. Jamka není jen výraz pro samotný otvor, ale je to celá jedna osmnáctina greenu. Každá začíná odpalištěm, konec hry nastává ve chvíli, kdy je míček v jamce poslední. Dalším nezbytným termínem je „par“. Jedná se o normou dané číslo, jež označuje počet ran, na kolik by měla být jamka zahrána (pakliže ji odehraje na stejný počet ran, jaký je par, máte handicap nula). A právě handicap ukazuje úroveň hráče. Díky němu se mohou utkat zkušení golfisté se začátečníky. Pomocí rozdílného počtu ran vyrovnává jejich výkonnost na stejnou úroveň.

Jediným místem, kde si hráč může míček dát na podložku, je odpaliště (a zmíněnou podložkou je myšleno takzvané týčko). Výjimku tvoří neodstranitelné, uměle vytvořené překážky, pak si míček můžete beztrestně zvednout a spustit na místě poblíž. Z něj se míček dostane na dráhu – fervej. První překážkou je vyšší tráva před odpalištěm na jinak krátce střiženém trávníku. Ta má při chybě ztížit další rozehrání. Jiné překážky jsou například písčité plochy, prohlubně nebo naopak vyvýšeniny, zvlněný povrch, stromy, keře či voda. Někdy je velkým soupeřem i okolní příroda, z níž se míček odehrává opravdu nesnadno.

A jde se hrát!

Nejde ale jenom tak jednoduše vyběhnout na green. V začátcích potřebujete profesionálního trenéra, který má oprávnění vydávat osvědčení, neboli zelené karty, abyste pak mohli hřiště navštěvovat sami. Ta hovoří o tom, že jste vykonali zkoušku z pravidel, golfové etiky a také praktickou zkoušku.

Hra se odehrává v poli vymezeném bílými kolíky. Za nimi se nesmí hrát, pokud se vám podaří dostat se za ně, pak se musíte vrátit na místo, odkud jste hráli naposled. Připočítáte si jednu trestnou ránu a pokračujete dál. Takový postup nelze uplatnit při odpalu z písku, posunutí míčku je povoleno pouze z vody. Na green nepatří vozíky, ani bagy.

Golfová etiketa

Co neodmyslitelně patří k této hře je slušné chování a nepsaná pravidla jsou snad důležitější, než bravurní ovládání holí. Jako první regule se bezpochyby nabízí tiché chování, samotná hra vyžaduje maximální koncentraci. Znalec golfové etikety po hřišti neběhá, nikoho neohrožuje, neprovádí zbytečné cvičné švihy na odpališti, nehází výstrojí. Samozřejmostí je i uhrabávání písku v překážkách. Nepohybujte se nikomu po pravděpodobné dráze míčku do jamky – takzvaném puttu. Nezbytný je odpovídající oděv – tričko s rukávy a límečkem a dlouhé kalhoty nebo šortky po kolena pro dámy i pro pány. Pro golfistky však existuje alternativní řešení v podobě trička s límečkem bez rukávů a sukně. Džíny nebo módní výstřelky jsou nepřípustné, stejně jako zapnutý mobilní telefon!

Golfové hole

Právě ony jsou nejdůležitější části vybavení. Skládají se ze tří částí – hlavy, šaftu a gripu. Mohou být vyrobeny z různých materiálů, nejčastěji však ze slitiny zinku, hliníku nebo oceli, nejdražším materiálem pro jejich výrobu je pak titan. Pro začátečníky a děti jsou vhodné hole s označením Ti-Alloy, u kterých se jedná o titan v kombinaci s hliníkem, oblíbené jsou zejména kvůli ceně, u pokročilejších už však uplatnění nenajdou.

Do vybavení si vybíráme dřeva (drivery) a železa. První zmíněné slouží k odpalům z týčka a liší ze hlavně velikostí. Maximální počet holí v takzvaném bagu je čtrnáct, většinu z nich tvoří železa, plných devět, na rozdíl od driverů jsou přesnější. A co je důležité – nezáleží na holi, ale na schopnostech hráče!

Indoor golf

O co že se to jedná? Jednoduše je to golfový simulátor, jež poslouží hlavně v době nevlídného počasí a přes zimu. Primárním cílem je udržení kondice a trénink. Možností je ale více, nadšení z dobře odpálené rány si můžete užít i během turnajů v indoor golfu. Využívají se při něm stejné míčky a hole, trojrozměrné hřiště je promítáno na velkoplošné plátno, které zároveň slouží i jako záchytná plocha pro míček. Kromě tohoto počítačového simulátoru jsou indoorová centra vybavena i cvičnými odpališti, tréninkovými jamkovišti nebo písečnými překážkami. Zábava se najde i pro ty nejmenší, krátkou chvíli si mohou zpříjemnit na minigolfu.

Golf je časové náročná záležitost, zahrát osmnáct jamek trvá běžně i čtyři až pět hodin. Lpí se tu na tradicích daleko více, než v jakýchkoliv jiných sportech, etiketa je snad důležitější než sportovní výkony. A možná i to je tím důvodem, proč se na precizně střižených trávnících pohybuje stále více nadšenců.

Zdroj: www.golfportal.cz
Titulní foto: Stephen Coburn