GRAND PRIX ČESKÉ REPUBLIKY 2006

Letos je pro českého „fandu“ šampionát opravdu zajímavý. Je to především díky Lukáši Peškovi, který startuje v kategorii do 125 kubických centimetrů, a do Brna přijede se sto dva body, které ho zatím řadí na šestou příčku v průběžném hodnocení soutěže. Lukášovi to letos opravdu jede a domácí závod je pro něj obrovskou výzvou. Tuto sezónu se mu sice ještě nepodařilo ani jednou vyhrát, ale všichni doufáme, že historický triumf se mu povede právě na Brněnském okruhu, před domácím publikem.

Mezi další česká želízka v ohni patří Jakub Smrž, který jezdí kategorii do 250 kubických centimetrů. I on je v Brně jako doma a bude se zde určitě prát o dobrý výsledek. Trojici pravidelných účastníků mistrovství světa silničních motocyklů pak uzavírá mladý benjamínek, Karel Abraham, přezdívaný „Abaja“.

V Brně dostanou šanci také čtyři „ divočáci“, neboli jezdci s divokou kartou. Ve stopětadvacítkách to bude Michal Šembera a Michal Prášek. Ve dvěstěpadesátkách pak vynikající jezdec Michal Filla a Jiří Mayer.

Sledovat samotné závody je velmi zajímavé. Sledovat dění v paddocku je možná ještě zajímavější. Ten, komu se poštěstilo se do něj při závodě mistrovství světa silničních motocyklů podívat, ví, o čem mluvím. Během závodního víkendu se prostory paddocku, tedy zázemí, promění v malé městečko, kde všechno pulzuje životem, energií a jasně daným řádem. Paddock se pro závodní týmy otevírá ve středu ráno, ovšem kamiony, ve kterých týmy převáží veškeré technické vybavení, musí být na místě už v úterý večer.

Poté, co se kamiony sestaví v paddocku, začne tým vybalovat. Jeden tým lidí se stará o vybavení boxu a druhý staví tzv. „hospitality“. To je jakýmsi zázemím, kde se tým stravuje, jsou do něj zváni novináři, hosti a jsou v něm také kanceláře týmu.

Celý tovární závodní tým stáje jezdící nejprestižnější kategorii Moto GP má asi pětatřicet lidí. Z toho se jich asi dvacet pět stará o technické záležitosti a menší část pak o prostor hospitality. Každý člen týmu má svou přesně stanovenou roli a určitou práci - jeden člověk se stará jen o pneumatiky, druhý pak o telemetrii apod. Rozdělení rolí a jejich dodržování je základním kamenem správného fungování týmu. No a pro úplnost dodejme, že každý jezdec má své mechaniky, kteří se starají pouze a výhradně o jeho motocykl.

Mezi členy továrního týmu Kawasaki racing patří také sympatický Čech, Dan Peták. Je mechanikem druhého jezdce týmu, Francouze Randyho de Punkera, a krom něj najdete v  „zeleném“ týmu odborníky dalších deseti národností, kteří se ovšem bez problémů dorozumívají anglicky a francouzsky. Rozpočet továrního týmu Kawasaki racing je 20 až 30 milionů amerických dolarů – pro zajímavost dodejme, že návěs kamionu, ve kterém tým převáží veškeré vybavení, stojí asi 500 tisíc Euro…

Pokud se vám podaří nakouknout do paddocku, určitě navštivte box stáje Kawasaki. Ten má totiž jako jeden z mála pro veřejnost vybudovanou úzkou uličku, která vede až do popředí boxu. Uvidíte tak mechanikům doslova „pod ruce“. Stojí to za to, jen si s sebou nezapomeňte vzít špunty do uší, protože hluk nastartovaného závodního motocyklu seriálu Moto GP má víc než sto decibelů a běhá z něj mráz po zádech.

Když poodhalíte zákulisí týmu, začnete o závodech přemýšlet úplně jinak. Uchvátí vás profesionalita, preciznost a ohromné nadšení pro věc. V televizi je vše trochu zkreslené. Například jezdci samotní: Ve skutečnosti jsou to opravdu hubení „prcci“. Při pohledu na ně si říkáte, jak se takový člověk, vážící kolem šedesáti kilogramů, vůbec dokáže udržet na motorce, která má přes dvě stě čtyřicet koňských sil.

Dan Peták potvrzuje, jak je pro jezdce přecházející z nižších kubatur těžké zvládnout stroj Moto GP po fyzické stránce. Během prvního testování před sezónou 2006 se nejeden nováček v nejsilnější kategorii potýkal s obrovskými puchýřky na dlaních. Pro samotného jezdce je velice náročné motorku udržet jak při vjezdu, tak hlavně na výjezdu ze zatáčky, kde motorka prudce akceleruje. A i když si někteří lidé myslí, že závodníci se na motorce „jen tak“ vozí, nevěřte tomu. Jsou to vynikající sportovci, srovnatelní s atlety, fotbalisty a piloty Formule 1.

Český okruh, který byl postaven roku 1987, je u jezdců velmi oblíbený. Má šest levých a osm pravých zatáček. Při průjezdu jednoho kola urazíte vzdálenost 5400 metrů a překonáte výškový rozdíl 73,63 metrů. Trať je široká 15 metrů a zejména pro jezdce motocyklů není díky šířce trati jednoduché najít tu správnou stopu. Brněnský okruh je také jediný v celém seriálu mistrovství světa motocyklů, který se dá objet celý po obslužné komunikaci.

Absolutní neoficiální rekord okruhu drží David Coulthard. Ten zajel v Brně s Formulí 1 stáje Mc Laren Mercedes v roce 2002 jedno kolo za jednu minutu a 37 sekund, a to na suché dráze. Nejrychlejším motocyklistou je fenomenální Valentino Rossi. Na své Yamaze loni pokořil Brno za jednu minutu, 58 sekund a 787 tisícin sekundy. Taktéž na suché dráze. O tom, jestli letos on nebo jiný z jezdců tento rekord překoná, se rozhodne už za několik málo dní.
Buďte u toho!

Jak jsem psal na začátku, letos je víc než kdy předtím komu fandit. Šance, že po X letech stane na domácí trati domácí jezdec na prvním stupínku stupně vítězů, je teď opravdu veliká. Nevím jak vy, ale já si tuto šanci určitě nenechám ujít, a půjdu se na závody podívat. Pro ty z Vás, kteří ještě nemáte lístek je tady přehledná tabulka cen vstupenek. Takže příští neděli v Brně!

Titulní foto: Automotodrom Brno