Jak rozvíjet svou emocionální inteligenci

I v oblasti naší osobnosti, a tedy i v emocionální inteligenci, se můžeme zdokonalovat, poznávat naše zautomatizované „emocionální programy“, typické způsoby reagování na životní situace. Jak tedy rozvinout a zdokonalovat naši emocionální inteligenci? Následující řádky vám napoví...

City - jak s nimi nakládat, aby nás nepřemohly?

Nejdůležitější je motivace a úsilí vědoměji vnímat své i cizí city. Pozornost je základem lepšího řízení vlastních citů a uvědomělejšího jednání s jinými lidmi. Pomocí pozornosti si můžeme sami všímat a uvědomovat vlastní vnitřní život. Vše s cílem, aby nás nepřemohl. Většina z nás si automaticky a nevědomě určité city připouští a jiné z vědomí úplně vymazává. Vypěstovali jsme si strategie potlačení a vyhýbání pro emoce, jež jsi nechceme připustit (hněv na věčně křičící dítě, závist vůči jiným lidem apod.). Přicházíme tak ale o možnost dozvědět se pomocí vlastních citů něco víc o sobě. A případně tak něco změnit.

Tip: Zkuste si vytvořit vnitřní odstup od sebe samých. Buďte neutrální a ne hodnotící pozorovatel, stůjte jakoby “venku“ a zkuste pozorovat a zároveň relativizovat vlastní citové turbulence.

Všímejte si emocionálních signálů

Pro kultivování citového života je důležité si city vůbec připustit. Pak si všímat emocionálních signálů, identifikovat a popsat příčinu emoce. City nejsou ani dobré ani zlé. Jsou to jednoduše informace o nás a o našem duševním životě. Zkuste je tedy neinterpretovat a nepodrobovat cenzuře. Buďte citlivější na emocionální signály, jež vaše tělo neustále vysílá. Můžou to být tělesné symptomy jako pocení, svalové napětí, bolesti hlavy nebo krče žaludku. Ale také kognitivní příznaky jako nesoustředěnost, podrážděnost, rozčilenost, sklíčenost nebo vnitřní prázdnota.
Pokuste se popsat, co v dané chvíli skutečně cítíte. Hledejte příčinu dané emoce – byla to výčitka přítele, pocit, že je na vás kladeno příliš mnoho úkolů, rozčarování z neúspěchu? Takovéto analyzování nás dovede k lepšímu zacházení s emocemi a naučí vás, jak ty špatné měnit v dobré.

Jak zacházet s vlastními city

Jak jsme si řekli v předchozím článku o emocionální inteligenci, máme jistou výbavu základních emocí (strach, hněv apod.) biologicky zakotvenou v naší lidské povaze. Těmto emocím se nevyhneme, prostě tu s námi jsou. Co ale můžeme ovlivnit, je způsob, jak na ně budeme reagovat a jak je necháme projevit se. Hněv například můžeme krotit uvědoměním si jeho příčiny (kdy nastává?, v jakých situacích?, čeho se v nich obáváme?). Uvědoměním si prvních impulzů pro náš „výbuch“ se nám podaří přerušit koloběh zlosti a vyvolávající situace. Můžeme se podívat na situaci novýma očima a pokusit se ji přehodnotit. Nepodlehli jsme unáhleným dojmům a obavám? Jestli ne, tak se můžeme už ale s chladnou hlavou dožadovat svých zájmů (ztišení hlasné hudby u sousedů apod.). Strach a obavy můžeme racionalizovat, relativizovat zdánlivou vážnost situace nebo ji nanovo přehodnotit. V případě čelení strachu je účinné postupné vystavování se situacím, jež strach vyvolávají. Při smutku a depresi pomůže jednak psychický a fyzický oddych, hledání pozitivních stránek života, ale také rozptýlení, například návštěvou společnosti, fyzickou aktivitou (sportem), angažovaností v společných aktivitách, vzděláváním.

Jak využít svůj existující potenciál

Citové rozpoložení ovlivňuje náš výkon, ať už v intelektuální nebo fyzické oblasti. Vrcholoví sportovci by bez dostatečné soustředěnosti, sebemotivace a důvěry ve vlastní schopnosti nedosáhli svých cílů. Emocionální schopnosti jako síla vůle, sebemotivace, důvěra v úspěch, jsou jejich spojencem při dosahování sportovních výkonů. Síla vůle a schopnost přinést oběti pro vyšší cíl přispívají také k intelektuální výkonnosti, a to nezávisle na IQ. Optimistickým postojem, sebejistotou, kontrolou impulzů a koncentrací své vrozené nadání jen podpoříte.

Empatie aneb jak se naučit vcítit do druhého

Předpokladem pro rozvinutí empatie je poznávat, akceptovat a nepotlačovat vlastní city. Protože mám-li strach z vlastních emocí, budu pravděpodobně ignorovat i emocionální signály u jiných. Při každodenních problémech druhých můžeme reagovat:

• Výpovědí o podobné vlastní zkušenosti.
• V krizových situacích pomůže aktivní naslouchání.
• Empatie je vcítění se do partnerových citů a myšlenek bez toho, abychom je hodnotili.
• Věcné informace, které zachytíme, se snažíme přeložit do citů a pocitů partnera.
• O vnitřním rozpoložení druhého nám hodně napoví i výraz jeho tváře, postoj těla apod.
• Empatii vůči druhému napomáhá i vlastní vnitřní uvolnění a také odpoutání se od našeho citového světa – zapomenutí na sebe sama a soustředění se na druhého.

Jak vycházet s lidmi?

Vztahy s druhými lidmi jsou nedílnou částí našeho života. Když umíme vycházet s lidmi, budovat a udržovat s nimi dobré kontakty, konstruktivně řešit problémy, máme skvělou sociální kompetenci. Jestli je to v našem případě jinak, můžeme se zamyslet nad tím, proč. Ve zdravém kontaktu s druhými nám můžou bránit "nepohodlné" emoce a křečovité způsoby chování anebo cítění (přílišné obavy a plachost, pohrdání, arogance, povrchnost ve vztazích apod.), nedostatek empatie atd. I budování přátelských vztahů stojí nemalé úsilí. Jestli vám záleží na dobrých a opravdových vztazích s blízkými, čekají vás služby a protislužby, odsunutí vlastních přání kvůli problémům druhých, trpělivost, poskytování náhlé a nezištné pomoci. Nelekejte se ale. Úsilí vložené do rozvoje emocionální inteligence se vám s velkou pravděpodobností několikanásobně vrátí.

Chcete-li o emocionálních kompetencích a o tom, jak je rozvíjet, vědět víc, doporučujeme vám několik knížek:

Märtinová, D., Boecková, K. (1998): Emocionálna inteligencia. City na vzostupe. Bratislava, Slovenský spisovateľ.
Goleman, D. (1997): Emoční inteligence, Praha, Columbus.


Použitá litaratura:
Märtinová, D., Boecková, K. (1998): Emocionálna inteligencia. City na vzostupe. Bratislava, Slovenský spisovateľ.