Jak se pouští draci v Thajsku

Park Sanam Luang, z něhož je vidět královský palác, byl přeplněný lidmi, když jsem k němu dorazil po celodenní prohlídce Bangkoku. Z parku se ozýval nadšený křik nejen dětí, ale často i dospělých. Zvolna jsem procházel mezi tou pestrobarevnou nádherou a usmíval se na malé snaživce, kterým zrovna nešlo dostat svého draka do vzduchu. Po chvilce jsem přišel na několik desítek metrů širokou betonovou plochu. Kolem hrála z reproduktorů hudba a diváci, kteří postávali všude kolem nadšeně křičeli.

Chvíli jsem se rozhlížel, co se kolem děje, když mne málem srazila skupinka asi devíti mladíků. Všichni se zaujetím, a hlavně strašně rychle, couvali po ploše zapřaženi do speciální karabiny umístěné na opasku posledního z nich. Jak se ukázalo, proběhlo kolem mne družstvo, které se s jiným týmem měřilo v nejatraktivnější thajské soutěži v pouštění draků. Proti sobě stojí velký „samčí“ drak chula, který je dva metry velký a má tvar hvězdy, a mnohem menší kosočtvercový „samičí“ drak pakpao. V soutěži jde o to, aby závodníci omotali šňůru protivníkova draka, a toho pak přetáhli přes linii, která je na zemi.

Park Sanam Luang, plocha, která je největším prostranstvím vnitřního Bangkoku, pro většinu Thajců stále zůstává centrem království. Také tu bývají ty největší oslavy narozenin současného thajského krále. Kromě toho však park slouží k setkávání místních obyvatel, a pouštění draků je zábavou naznačující příjemně strávený den.

Pokud zrovna žádného draka nevlastníte, máte právě v parku jedinečnou příležitost nějakého si koupit. V improvizovaných obchůdcích vyrobených z několika tyčí se na prádelních šňůrách houpali draci těch nejrůznějších tvarů a barev. Právě v těchto stáncích, ale také na obloze, byly k vidění ryby, sovy, hadi či drak se symbolem batmana, dokonce zde byli i draci v barvách britské a německé vlajky.

Na rozlehlé prostranství Sanam Luang byla veřejnost se svými draky vpuštěna až rozhodnutím krále Ramy IV. ve druhé polovině devatenáctého století, a byla to změna vskutku revoluční! Když totiž sídlili králové ještě v nedaleké Ayutthyii, byly lety nad královskými paláci zakázány. A Thajci, především ti malí, jakoby si tohle povolené létání mimořádně užívají.

Atmosféra byla naprosto skvělá. Kolem mě pobíhaly desítky dětí, které držely v rukou na kus klacíku či staré plechovky namotaný provázek. Ty zručnější už se dívaly na nebe, do míst, kde se nad hlavami všech přítomných třepotal právě ten jejich drak. Ostatní se pobíháním, silou vůle i očima snažili svého draka do vzduchu dostat. Pozvednul jsem hlavu k obloze a zůstal jsem na chvíli bez dechu stát s otevřenou pusou. Nebe bylo plné barevných draků - něco, co se u nás nevidí, tím spíše, že jsem byl v hlavním městě.

Pouštění draků má v Thajsku několikasetletou tradici, kořeny této zábavy však spadají do mnohem hlubší historie. Z dobových pramenů víme, že se dračí kratochvíle zrodila v Číně už ve čtvrtém století př. n. l. Do jihovýchodní Asie se rozšířila až s příchodem buddhismu. Později si draky oblíbili také domorodci z Malajsie, Indonésie, Indie či některých ostrovů v Tichém oceánu.

Kontext oblíbené zábavy Thajců je však mnohem vážnější. Draci byli totiž ve třináctém století, kdy siamští králové vládli z města Sukhothaj, používáni dokonce jako zbraně. Byli to primitivní předchůdci dnešních bombardérů. Konstrukce draka se naplnila střelným prachem, k němuž „piloti“ přivedli oheň pomocí dlouhé zápalné šňůry...

Zvláštní draci ngao, podobní bambusovým lukům, sloužili při brahmánských rituálech. Tětiva luku se větrem rozechvívala a drnčivý zvuk sloužil k zahánění zlých duchů. Hinduisté a buddhisté je zase používali jako poděkování bohům za vydařenou úrodu. Pouštění draků v Thajsku je spojováno s romantickou legendou, podle níž drak krále Phra Ruanga spadl na střechu domu , kde panovník objevil posléze svoji životní lásku.

Mezi příznivci pouštění draků se v Thajsku pořádají velká klání. Zprvu to byla zábava, která v roce 1906 povýšila na národní sport, jenž se začal od roku 1933 rychle rozvíjet. Právě tehdy totiž Siamský sportovní klub začal pořádat první soutěže. Klání se odehrává ve dvou hlavních disciplínách - manévrování s plochými draky, kteří mají často podobu zvířat, a přehlídky krásy, kdy je posuzován pouze vzhled létajícího exponátu.

Titulní foto: Eleandra De souza, Dreamstime