Jak vysoké je vaše EQ?

Jak jste na tom s emocionální inteligencí?

Pro šťastný a úspěšný život je stejně jako tradiční inteligence důležitá i inteligence emocionální. Snad je i o trochu důležitější. Díky "IQ"vyřešíme matematický, logický nebo pracovní problém, pochopíme komplexní souvislosti nebo si zapamatujeme a dokážeme použít rozsáhlé vědomosti. To vše je bezpochyby nesmírně užitečné. Ale …

Jen vysoké IQ pro úspěšný a šťastný život nestačí

Určitě znáte ve svém okolí člověka, který je sice velice chytrý, ale v kontaktu s lidmi příliš plachý nebo nadmíru sebeprosazující se tak, že to až nemůžete vystát. Nebo máte kolegu, který je sice úspěšný ale řešit s ním pracovní problém je prostě katastrofa? A když vás zachvátí "emoční amok", dostaví se deprese a sklíčenost, když máte pocit, že další minutu se musíte rozsypat na tisíc kousíčků, IQ 150 vám s tím taky nepomůže...

Jsou ale i bytosti, které i při větších osobních potížích dokáží naplno pracovat, věnovat se věcem, jež jsou důležité i pro ostatní, a třeba přitom ještě poradit kamarádovi. Je obdivuhodné, jak někdo takový dokáže nerozšiřovat do svého okolí vlny špatného emocionálního naladění... To, čím tento člověk oplývá, je emocionální inteligence.

Emocionální inteligence je…

• poznaní sebe sama
• citlivost vůči druhým
• schopnost chápat vlastních pocitů, umění je ovládat
• schopnost vcítit se do druhých a budovat s nimi dobré vztahy
• to vše proto, aby se zlepšila kvalita vašeho života

1. Poznat vlastní pocity

Je to ta úplně nejdůležitější kvalita: Umět ohodnotit a především pojmenovat vlastní pocity. Jen ten, kdo ví, proč se cítí tak, jak se cítí, umí vědomě zacházet se svými city. Jen tehdy dokážeme odolat momentálním pohnutkám, nenecháme se strhnout vznikajícím hněvem nebo obavami, uvědomíme si své emocionální a myšlenkové tendence reagování.
Uvědomíme si, že vždy v krizových situacích nás automaticky napadají myšlenky typu: „Nikdy se mi to nepodaří.", "Vždy to takhle dopadne. …“ a emoce (zklamání, strach apod.) jako reakce na podobné situace. Když známe „nepřítele,“ - emoce a myšlenky, jež náš potenciál spíše blokují - je o hodně lehčí se s nimi „poprat“ a zkrotit je.

2. Zacházet s vlastními city

Když už víme, jak se cítíme a proč, je skoro poloviční práce za námi. Emoce jako například strach, hněv, smutek se často objevují v situacích, v nichž se cítíme být nějakým způsobem ohroženi (i když nevědomě). Pociťujeme nedostatek něčeho nebo se bojíme o něco, co už máme; bojíme se, že něco nebudeme mít nebo jsme naštvaní, že věci nejdou, tak jak chceme apod.

Tyto základní emoce patří k našim „mechanismům přežití“, k naší základní emocionální výbavě. Prostě v nás jsou, ať chceme, nebo ne. City, jež běží naší hlavou, si tedy nevybereme. Můžeme si ale vybrat způsob, jak na ně budeme reagovat a jestli vůbec. Záleží pouze na nás samotných, nakolik se danou emocí (strachem, hněvem apod.) necháme ovlivnit a pohltit. Na začátku to vskutku může být težké...

3. Využít dané možnosti

„10 % inteligence, 90 % úsilí a odhodlání“ – to by řekl každý zkušený vědec o své práci. Avšak pouze vysoké IQ pro skvělý objev nebo výkon nestačí. Důležitá je výdrž, radost z činnosti, sebedůvěra a nedbání na překážky či dočasné neúspěchy. Tedy další emocionální kompetence.

Také vrcholoví sportovci vědí, že vedle tělesné kondice je důležitý mentální trénink. Nepostradatelné jsou pro ně dovednosti, které lze vědomě vypěstovat – síla vůle, schopnost sebemotivace, optimistický postoj, pozitivní způsob vysvětlovaní, plné ponoření se do činnosti. Emocionální stránka naší osobnosti nám může tedy být i velkým motorem a energetickým potenciálem pro jakoukoli činnost.

4. Vcítit se do jiných lidí

Stejně důležitá je schopnost empatie - vcítění se do emocí jiného člověka. Využíváme ji, když řešíme partnerský problém, radíme dětmem nebo jen udržujeme dobré a plnohodnotné přátelství. Asi 90% emocionální komunikace probíhá beze slov (výraz tváře, držení těla, intenzita hlasu, nevyslovený význam za slovy). Rozvinutí empatie tedy od nás vyžaduje zvýšenou přístupnost k citům, soustředěné naslouchání, zachycení i nevyslovené myšlenky a především vcítění se do situace toho druhého.

5. Vytvářet sociální vztahy

Jakýkoliv styk s lidmi si vyžaduje sociální kompetenci – zacházení se zákazníkem, hádka s partnerem, pohovor v zaměstnání, komunikace s úřady. Jak dobře vycházíme s druhými, závisí mimo jiné i na tom, zda jsme schopni budovat a pěstovat vztahy, rozpoznat a řešit konflikty, najít správný tón a naladit se na rozpoložení našeho partnera. Schopnost vcítit se do druhého je nám v tom nesmírně nápomocná. Sociální kompetence je čím dál tím víc důležitější v našem soukromém i pracovním životě.

Emocionální inteligence zasahuje všechny oblasti našeho života – zaměstnání, blízké i formální vztahy. Jak je to tedy s vámi? Našli jste výše své vlastní přednosti v emocionálních schopnostech? Nebo jste si připomněli své mezery v některých emocionálních zručnostech? Vše vskutku závisí na nás samotných. I v oblasti emocionální inteligence se můžeme zdokonalovat. O tom, jak vlastní emocionální inteligenci rozvíjet a naučit se ji, si řekneme v příštím článku.


Použitá litaratura:
Märtinová, D., Boecková, K. (1998): Emocionálna inteligencia. City na vzostupe. Bratislava, Slovenský spisovateľ.

Titulní foto: Dreamstime