no ale zeny su meratelne a dokazatelne empatickejsie ako muzi. teda su emocionalne inteligentnejsi.
emocionalne iteligentnejsi udajne dosahuju udajne vyssiu uspesnost v povolani.
z toho logicky vyplyva, ze vyrok o vyssej uspesnosti emocionalne inteligentnejsich ludi v praci nie je pravdivy resp. su tam ine a mozno dolezitejsie vplyvy.
.
co sa tyka socialnych vztahov, mam dojem, ze extrovertni ludia sa potom povazuju za emocionalne inteligentnejsi ? to mi zase odporuje zasade, ze introverti a extroverti su na tom viac­/menej rovnako co sa tyka akychkolvek inych vlastnosti.
resp. teoria emocionalnej inteligencie sa snazi pozdvihovat extrovertov nad introvertov.
naopak zaoberanie sa vlastnymi emociami by som skor povazoval za oblast introvertov.

Jak jsem psala už předtím, empatie není jediná schopnost tvořící emocionální inteligenci – kromě ní jsou to schopnost poznat a řídit vlastní city ­(vyznat se v sobě, ve svých citech a umět je regulovat; nejen vyznat se v jiných lidech a poznat, co a jak se cítí­), dále využít svých možností ­(svých pozitiv a předností­) apod.. Empatie je jedna kvalita z mnohých ­(je s ostatními vlastnostmi ale hodně propojena­), emocionální inteligence je naopak soubor vlastností. Pro úspěch v zaměstnání Vám určitě nebude stačit jen empatie. Potřebujete také být schopní regulovat vlastní myšlenky a emoce ­(nepodléhat momentálním pohnutkám, odložit nepodstatné, zůstat soustředěn bez ohledu na okolnosti, svou výdrž u práce podporovat svým rozhodnutím práci dodělat – vůlí, zahodit na dobu pracovní vlastní problémy­) – to vše jsou také velmi důležité vlastnosti emocionální inteligence. Tyto vlastnosti využijete, jestli sedíte sami za svým pracovním stolem a děláte svou práci. Empatie Vám bude užitečná až při kontaktu s druhými lidmi. Obyčejně v práci potřebujeme to i to. A závisí od konkrétního člověka, jak v té které vlastnosti vyniká. Je pravda, že ženy jsou obecně empatičtější. Důležité je ale také, jak využívají své další schopnosti. Nemyslí ještě půlku pracovního času na to, s čím se jim včera přítelkyně sdůvěřila nebo na starosti svých známých? Nenarušuje to jejich soustředění na práci? Nepřejímají na sebe emocionální rozpoložení známých, jež mají problémy, i mimo danou konkrétní situaci?

K přednostem introvertů a extrovertů v oblasti sociálních vztahů: Usuzujete správně, extroverti mohou a často jsou v oblasti vytváření a udržování vztahů na tom o cosi lépe. Naopak introvertům je často jasnější, co se děje v nich samotných, znají lépe svůj vnitřní život; co se týče sociálních vztahů, je taky pravdou to, že v tak hojném počtu jako extrovert je ani nepotřebují. Oba typy lidí tedy vynikají v jistých vlastnostech, které jsou pro ne přirozené. Cílem zvýšení své emocionální inteligence není, abychom byli všichni „stejní“ ­(ve všech schopnostech­). Ale abychom se ve svých životech cítili dobře a přirozeně – tedy ne stylem přemlouvat introverta, že musí navazovat více sociálních kontaktů ­(když to on sám nepotřebuje­). Na druhé straně šířka vztahů u extroverta ještě neznamená, že jsou tyto vztahy kvalitní, uspokojivé a nekonfliktní.

velmi zaujimava diskusia.
co sa tyka uspesnosti zien, su menej sutazive. mozno su muzi ochotnejsi obetovat pre uspech viac, viac ho potrebuju. mozno aj zdravie a mozno aj preto sa zeny dozivaju viac ako muzi.
co sa tyka odmenovania, zaujimavym faktom v sucasnom priebeznom systeme je, ze zeny vycerpaju na dochodku viac penazi ako muzi. napriek tomu, ze zeny menej zabaju, tak maju podobne dochodky a poberaju ich dlshie ako muzi. takze nerovnost v prijmoch v obdobi pracovne aktivneho zivota sa obracia v dochodkovom veku v prospech zien.

Znám permanentně nespokojené lidi. Sedí u piva a pořád na někoho nadávají, na vládu, na šéfa, ale i na svoji práci, protože je nebaví.
Oni s tím nechtějí nic dělat, protože jsou líní a proto také permanetně nasraní. V jádru to bývají často opravdu idioti a ani si před svůj stav nemusí dávat to E.

nespokojni ludia su vlastne neuroticky.
aku vyhodu im poskytuje zvysena neurotickost ? ak by mala iba negatovne dopady, tak by predsa uz neurotici vyhynuli ...

Jestli tu nespokojenost dává „občas“ najevo tak není hned E­-idiot. Člověk, o kterém jsem psala, je tak trochu spíše ideál – už takových lidí na světě pár je, ale pořád ještě ne dost. Jestli tomu konkrétnímu člověku nedělá problém si své starosti a nálady nechat pro sebe, a dále třeba pracovat, je to pro něho ­(a ostatní­) to nejlepší. Samozřejmě, že každý z nás potřebuje občas vyventilovat – prostě dát najevo, že věci nejdou, tak jak chceme a že nám to vůbec nedělá radost. Je to věc osobního fungování – co komu spíš vyhovuje a podle toho se chovat. Ale takovým způsobem, aby to nebylo na úkor druhých. Vzájemné ventilování starostí či pochybností a problémů v okruhu blízkých přátel­/známých není nic špatného. Pomáhá nám to udržet jistou duševní rovnováhu, je to koutek naší duševní psychohygieny. Dosud to obě strany přijímají, je to zcela v pořádku. Jiné je „vyřizovat si“ své rozčílení z ranní hádky s partnerem na nič netušících kolezích v práci.
A jestli se někdo narodil s „permanentně“ nespokojenou myslí, měl by zkusit na tom něco změnit – zjistit, co vlastně chce, co ho pořád štve a dělá nespokojeným a hlavně snažit se nacházet ve věcech víc dobrého než špatného. Už jen sám kvůli sobě. A čím dřív, tím lépe. Proč si komplikovat život, když nemusíme.

Protože periodicky nasírají své okolí špatnou náladou.