Jako kamzík na skále
27.10.2008, Vladimíra Bohatová, článek
O tom, že ženy vydrží víc, než jejich drahé polovičky, bylo napsáno mnoho slov. Zkuste je vytáhnout do hor a přesvědčte se samy. Odměnou vám bude nejen příjemná únava, horký čaj ve vysokohorské chatě, ale především pocit vítězství nad pány tvorstva.
Přiznám se, že miluji Alpy, a to v každém ročním období. Můj miláček rovněž, a vždy se těší, jak si dáme do těla. Letos v létě jsme se ubytovali v malém, příjemném penzionu pod Dachsteinem a po třech dnech, kdy už jsme byli jak se patří rozchozeni, jsme nad podrobnou mapou plánovali takzvanou poslední vrcholovku. „Nejsme žádní žabaři, najdi červenou trasu,“ pravil pán tvorstva. I stalo se. Převýšení pod vrchol Dachsteinu bylo téměř 400 metrů, délka pochodu plánována na čtyři a půl hodiny. Bez brýlí si ovšem nevšimnul, že ona červená čára byla místy přerušovaná, což znamená, že se těmito úseky šplháte po žebřících.
Po prvním úseku vedoucím podkluzujícími kořeny mokrých stromů jsme se ocitli u prvního žebříku. Zhruba stovka schodů dá zabrat, ale nezvolňujte. Po deseti minutách chůze si najdete onu správnou rychlost, pokud zpomalíte, začnou vás bolet nohy. A jestliže se budete dívat vzhůru na svého partnera, který ční několik desítek metrů nad vámi, psychika vás rozhodí natolik, že zatoužíte po záchranné helikoptéře a návratu do teplé postele. Nad manželem se snad smiloval „někdo nahoře“, neboť s příchodem k lanovce začalo pršet a padla mlha, že bylo vidět sotva na špičky bot. Zajásal hned ze dvou důvodů: jednak ušetřil patnáct euro za lanovku a hlavně měl výmluvu, proč se nemůže vydat na vrcholovku.
Když jsem tuto historku vyprávěla kamarádovi, horolezci, vyzval mě, abych se zúčastnila jejich výpravy na Grosser Priel nedaleko rakouského Linze. Jen tak mimochodem pravil, že je to železná cesta. Pro dámy neznalé tohoto slovního spojení, trocha teorie: Klettersteig (německy - lezecký výstup) nebo také Via-Ferrata (italsky - železná cesta) znamená prakticky totéž - náročná trasa skalnatým terénem, po jejíž celé délce je možnost jištění k ocelovému lanu, které je vždy po několika metrech ukotveno do skály. Na trase jsou navíc ocelové pomůcky, jako stupy a žebříky, které umožňují výstupy i na kolmé či převislé stěny, které by jinak byly přístupné pouze zdatným horolezcům. Klettersteig na Grosser Priel ve výšce dva tisíce pět set patnáct metrů v Totes Gebirge patří do této kategorie, a nutno podotknout, že se v rakouské pěti stupňové škále řadí mezi trasy velmi těžké. Těžší už jsou pouze trasy označené jako extrémně těžké.
Do Hinterstoderu, výchozího bodu výstupu, jsme přes Znojmo a Linec dorazili kolem půl dvanácté. Tady jsme si nafasovali Klettersteig sety a přílby a po dvanácté vyrazili vzhůru. Tedy zpočátku asi hodinu spíše po rovině, kterou vedla zpevněná silnice. Ta postupně přecházela v příjemnou lesní cestu a pak pěšinu, která začíná svižně stoupat. Počasí bylo skvělé, většinou svítilo sluníčko, jen občas se objevil mráček. Tedy bylo by skvělé ke koupání, ale na té stoupající pěšině jsme my ani naše propocená trička sluníčko příliš neocenili. Naopak nám byl po chuti onen občasný mrak a hlavně stín porostu kolem nás, který byl naštěstí docela častý.
Po necelé hodině stoupání jsme dorazili k nádhernému vodopádu Klinserfall, shodili bágly, ve kterých jsme si nesli jídlo, oblečení, výstroj, spacák atd. Z vodopádu se dala dočerpat voda k pití, daleko chutnější než jakékoli balené vody ze supermarketů. Při odpočinku u vodopádu jsme za sebou již měli dvě hodiny chůze, a tak jsme předpokládali, že jsme již jistě za půlkou dnešní trasy. Co se týče ušlé vzdálenosti tak jistě, ale k vodopádu jsme od nástupu vystoupali jen tři stovky výškových metrů a k chatě zbývalo ještě dalších pět set. Ti rychlejší to zvládli za dvě hodiny, já, přiznám se, jsem funěla skoro tři. Zato jsem si užila nádherných motýlů, kteří si neváhali odpočinout na mé upocené ruce. Na chatě jsme tedy asi po čtyřech a půl hodinách s chutí složili bágly na našich rezervovaných pokojích a dali si skvělé pivo. Sice ho vůbec nepiji, ale po vystoupání osmi set výškových metrů, je každé pivo skvělé. A za pouhých 2,70 euro, nekupte to!
Při společném večerním posezení nebyla nálada rozhodně ponurá. Zpestřením byla skupinka českých turistů, kteří se během lijavce vrátili z klettersteigu na Grosser Priel, na který jsme se chystali jít druhého dne my. Pochopitelně jsme se z nich snažili vytáhnout rozumy. Ale většina z nich byla na klettersteigu poprvé, což je u této trasy dost odvážné, a bylo to na nich patrné. Výrazy radosti z přežití střídaly výrazy „vědoucí“. Rady nám dávali cenné: „potřebujete speciální vybavení na ferraty, pokud máte závratě, tak tam radši nechoďte, začněte výstup brzy a ne jako my v poledne.“
Před ranním nástupem byla poslední chvíle k rozhodnutí jít či nejít, jak mi připomínalo mé racionálnější JÁ. Počasí nic moc, představa zrádných skal, pádů do hlubin mne zviklala natolik, že jsem zbaběle vzdala. Inu, ne každý může být Messner, že?
Začít od malička jako nezapomenutelný Tomáš Holý, alias Vašek s tátou horolezcem už nestihneme.Ty z vás, které už nějaké zkušenosti s vysokohorskou turistikou mají, mohou vyrazit na umělou horolezeckou zeď. Vyrostly jako houby po dešti v každém větším sportovním centru. Svěřte se pod ochranná křídla zkušeného trenéra, který vás naučí všem „fíglům“. Ale pozor: zapomeňte na gelové nehty, i ty nejtvrdší a nejdražší by vzaly za své. Dobrý trenér vám řekne, po kolika lekcích se můžete vydat do hor. Bude-li vám neustále tvrdit, že si musíte ještě přidat, pak mu jde jen o peníze. Vy sama poznáte, na co si už můžete troufnout.
S přípravou můžete začít i ve fitness. Na aerobik však nespoléhejte. Sice zapotíte tričko, možná i zmizí nějaké zbytečné faldíky, ale není to ta nejlepší průprava. Mrštné nohy nestačí, síla v rukou je stejně důležitá. Zkuste běhací pás. Neběhejte na něm, ale nastavte si pořádně vysoký sklon. Dlouhý, stejnoměrně rychlý krok do kopce vám spálí za hodinu dvojnásobek kalorií než lekce aerobiku a odměnou bude i krásně pevný zadeček.
Paže zpevní kliky, hrazda, činky a power plate. Nemusíte se denně trápit v posilovně, postačí malý trik. Naplňte si dvě jeden a půl litrové pet lahve od minerálky a dejte si ráno dvacet minut cvičení. Za pár týdnů poznáte, jak se z poněkud povadlé kůže stal viditelný biceps a triceps.
Titulní foto: Maxfx
Nasaďte tempo a dívejte se na špičky nohou
Po prvním úseku vedoucím podkluzujícími kořeny mokrých stromů jsme se ocitli u prvního žebříku. Zhruba stovka schodů dá zabrat, ale nezvolňujte. Po deseti minutách chůze si najdete onu správnou rychlost, pokud zpomalíte, začnou vás bolet nohy. A jestliže se budete dívat vzhůru na svého partnera, který ční několik desítek metrů nad vámi, psychika vás rozhodí natolik, že zatoužíte po záchranné helikoptéře a návratu do teplé postele. Nad manželem se snad smiloval „někdo nahoře“, neboť s příchodem k lanovce začalo pršet a padla mlha, že bylo vidět sotva na špičky bot. Zajásal hned ze dvou důvodů: jednak ušetřil patnáct euro za lanovku a hlavně měl výmluvu, proč se nemůže vydat na vrcholovku.
Když jsem tuto historku vyprávěla kamarádovi, horolezci, vyzval mě, abych se zúčastnila jejich výpravy na Grosser Priel nedaleko rakouského Linze. Jen tak mimochodem pravil, že je to železná cesta. Pro dámy neznalé tohoto slovního spojení, trocha teorie: Klettersteig (německy - lezecký výstup) nebo také Via-Ferrata (italsky - železná cesta) znamená prakticky totéž - náročná trasa skalnatým terénem, po jejíž celé délce je možnost jištění k ocelovému lanu, které je vždy po několika metrech ukotveno do skály. Na trase jsou navíc ocelové pomůcky, jako stupy a žebříky, které umožňují výstupy i na kolmé či převislé stěny, které by jinak byly přístupné pouze zdatným horolezcům. Klettersteig na Grosser Priel ve výšce dva tisíce pět set patnáct metrů v Totes Gebirge patří do této kategorie, a nutno podotknout, že se v rakouské pěti stupňové škále řadí mezi trasy velmi těžké. Těžší už jsou pouze trasy označené jako extrémně těžké.
Dosti teorie. Vzhůru do hor!
Do Hinterstoderu, výchozího bodu výstupu, jsme přes Znojmo a Linec dorazili kolem půl dvanácté. Tady jsme si nafasovali Klettersteig sety a přílby a po dvanácté vyrazili vzhůru. Tedy zpočátku asi hodinu spíše po rovině, kterou vedla zpevněná silnice. Ta postupně přecházela v příjemnou lesní cestu a pak pěšinu, která začíná svižně stoupat. Počasí bylo skvělé, většinou svítilo sluníčko, jen občas se objevil mráček. Tedy bylo by skvělé ke koupání, ale na té stoupající pěšině jsme my ani naše propocená trička sluníčko příliš neocenili. Naopak nám byl po chuti onen občasný mrak a hlavně stín porostu kolem nás, který byl naštěstí docela častý.
Po necelé hodině stoupání jsme dorazili k nádhernému vodopádu Klinserfall, shodili bágly, ve kterých jsme si nesli jídlo, oblečení, výstroj, spacák atd. Z vodopádu se dala dočerpat voda k pití, daleko chutnější než jakékoli balené vody ze supermarketů. Při odpočinku u vodopádu jsme za sebou již měli dvě hodiny chůze, a tak jsme předpokládali, že jsme již jistě za půlkou dnešní trasy. Co se týče ušlé vzdálenosti tak jistě, ale k vodopádu jsme od nástupu vystoupali jen tři stovky výškových metrů a k chatě zbývalo ještě dalších pět set. Ti rychlejší to zvládli za dvě hodiny, já, přiznám se, jsem funěla skoro tři. Zato jsem si užila nádherných motýlů, kteří si neváhali odpočinout na mé upocené ruce. Na chatě jsme tedy asi po čtyřech a půl hodinách s chutí složili bágly na našich rezervovaných pokojích a dali si skvělé pivo. Sice ho vůbec nepiji, ale po vystoupání osmi set výškových metrů, je každé pivo skvělé. A za pouhých 2,70 euro, nekupte to!
Při společném večerním posezení nebyla nálada rozhodně ponurá. Zpestřením byla skupinka českých turistů, kteří se během lijavce vrátili z klettersteigu na Grosser Priel, na který jsme se chystali jít druhého dne my. Pochopitelně jsme se z nich snažili vytáhnout rozumy. Ale většina z nich byla na klettersteigu poprvé, což je u této trasy dost odvážné, a bylo to na nich patrné. Výrazy radosti z přežití střídaly výrazy „vědoucí“. Rady nám dávali cenné: „potřebujete speciální vybavení na ferraty, pokud máte závratě, tak tam radši nechoďte, začněte výstup brzy a ne jako my v poledne.“
Před ranním nástupem byla poslední chvíle k rozhodnutí jít či nejít, jak mi připomínalo mé racionálnější JÁ. Počasí nic moc, představa zrádných skal, pádů do hlubin mne zviklala natolik, že jsem zbaběle vzdala. Inu, ne každý může být Messner, že?
Jak se dostat do formy
Začít od malička jako nezapomenutelný Tomáš Holý, alias Vašek s tátou horolezcem už nestihneme.Ty z vás, které už nějaké zkušenosti s vysokohorskou turistikou mají, mohou vyrazit na umělou horolezeckou zeď. Vyrostly jako houby po dešti v každém větším sportovním centru. Svěřte se pod ochranná křídla zkušeného trenéra, který vás naučí všem „fíglům“. Ale pozor: zapomeňte na gelové nehty, i ty nejtvrdší a nejdražší by vzaly za své. Dobrý trenér vám řekne, po kolika lekcích se můžete vydat do hor. Bude-li vám neustále tvrdit, že si musíte ještě přidat, pak mu jde jen o peníze. Vy sama poznáte, na co si už můžete troufnout.
S přípravou můžete začít i ve fitness. Na aerobik však nespoléhejte. Sice zapotíte tričko, možná i zmizí nějaké zbytečné faldíky, ale není to ta nejlepší průprava. Mrštné nohy nestačí, síla v rukou je stejně důležitá. Zkuste běhací pás. Neběhejte na něm, ale nastavte si pořádně vysoký sklon. Dlouhý, stejnoměrně rychlý krok do kopce vám spálí za hodinu dvojnásobek kalorií než lekce aerobiku a odměnou bude i krásně pevný zadeček.
Paže zpevní kliky, hrazda, činky a power plate. Nemusíte se denně trápit v posilovně, postačí malý trik. Naplňte si dvě jeden a půl litrové pet lahve od minerálky a dejte si ráno dvacet minut cvičení. Za pár týdnů poznáte, jak se z poněkud povadlé kůže stal viditelný biceps a triceps.
Pár rad neškodí
- nikdy se nevydávejte do hor samy nebo s nezkušenými kamarády
- vyberte si cestovní kancelář, která se specializuje na vysokohorskou turistiku. Tam vám zdarma i poradí, který zájezd je pro vás nejvhodnější
- myslíte-li s tímto sportem vážně, přihlaste se do sportovního oddílu
- nezapomeňte na dobrou pojistku. Běžné cestovní pojištění vám v případě úrazu bude k ničemu. Pojištění typu Sport si sjednejte přímo v pojišťovně, při on-line výběru se nemusíte trefit. Stačí výron v kotníku a veškeré ošetření si budete platit
- mezinárodní zdravotní průkaz platí pouze v zemích Evropské unie
- nespoléhejte na to, že máte pojištění v rámci své kreditní karty. To platí jen u těch vybraných a zároveň nejdražších
Titulní foto: Maxfx
