Jarní editorial v budoucím čase

Tak. Opět musím přeladit na budoucí čas! Pomalu získávám pocit, že každým editorialem něco zakřiknu. Včera jsem psala o slunci a barvách a počasí mi odpovědělo deštěm, šedí, mlhou... Ovšem má víra "v lepší zítřky" je i dnes - ač lehce nahlodána - nezdolná:-)! A tak měním svá včerejší slova z času přítomného do času budoucího, ovšem pomalu si připadám

jako vizionář upírající svůj zrak dalece, dalece za obzor... Takže: Nepřichází - ale jednou přijde - období, kdy se věci začnou vyvíjet. Opět začneme chápat smysl věcí jako stromy - začnou se zelenat a kvést. Země - bude zdrojem květů, barev a žížal pro kosí bratry. Zkrátka, všechny věci, kolem kterých člověk v zimě letargicky chodil, protože se na nich nic neměnilo, a nyní ani nezvedne oko od země, aby nešlápl do kaluže, stanou se impulsem pro naše smysly. Konečně se bude na co koukat! Svět plný barev a vjemů. Daleko více věcí, jež nás budou zaměstnávat - zvuky, vůně, barvy, hřejivé paprsky slunce... To je podle mě rozdíl mezi zimou a jarem. Zima člověka nutí brát sám ze sebe, ze svého nitra. A to je mnohdy težké. Jaro... ovšem, JARO... ale ne tohle! Tohle jaro je taky těžké a já se občas nemůžu zbavit dojmu, že jsme si klima již tak pohněvali, že se chová jako příslovečná "hrubá záplata", a že lidstvo bude za svůj vztah k planetě po právu potrestáno. Ovšem, stále věřím, že přijde to jaro, které mám od dětství zapsané v srdci jako jeden z nejkrásnějších pocitů, jaro, které naše nitro naplňuje zvnějšku - barvami, světlem, teplem, jakoby bezdůvodnou radostí, prostě jaro, při kterém je u srdce lehko a člověk ani neví proč...