Jaro v čase přítomném

Počasí je stálicí na nebi společenské konverzace. Jak já si si s ním v editorialech vystačím! Už od poloviny února vás nutím myslet na jaro - protože je prostě inspirativní... Každoročně se těším na tu slovy těžko vyjádřitelnou lehkost v srdci, která přichází s prvními hřejivými paprsky a jarním vzduchem. V zimě ji nezažijete...

První jarní vteřina, první nádech... A s ním ta náhlá lehkost... jež se před pár dny ráčila dostavit! Už pár let je pro mě nejpravdivějším vyjádřením pocitu jara báseň Paula Verlaina "Jarní nálada". Slovo výstižnost je na místě:

Paul Verlaine: JARNÍ NÁLADA

Jsou někdy dny - ach, všimla jste si již? -
kdy zdá se, že máš v těle lehkost ptačí,
jak mladík, ba jak dítě dovádíš
a věru málo k veselí ti stačí.

Vzpomínáš bez vzpomínek, jenom tak...
Sníš, přesto však to není ještě snění.
Zdá se, že se vznášíš jako pták.
Miluješ, láska však to zatím není.

V srdci tak lehko, nebe samý jas,
jdeš, tak jist sebou a pln víry jasné,
obloudit svět, a tvoje srdce zas
samo v tom krásném oblouzení žasne.

Šťastný je život, umřít se ti chce,
ač do budoucna hledíš nezkaleně,
Nejasná touha padá do srdce,
jež více je než lidské, a zas méně.

Musí to štěstí, běda, umříti?
Ať spíše trudný život mře a míjí!
Laskaví bozi, kéž se nezřítí
ta krásná chvíle, věčně střezte mi ji!

Verlaine, Paul: Písně beze slov. Přeložil František Hrubín. 1. vyd. Praha: SNDK, 1958.