Je cestovní ruch k ekologii stále lhostejný?
28.8.2006, Marek Numerato, článek
Zatímco lidé vyrážejí během období letních dovolených za odpočinkem, naše planeta si rozhodně nevydechne. Cestovní ruch má na svědomí rozsáhle škody na životním prostředí. Jelikož se lidstvo nechce vzdát turistiky a zároveň se pokouší eliminovat ekologické škody, směřují úvahy ekologů k nalezení souladu mezi cestováním a ochranou přírody.
Homo turista, nový druh člověka
Zrod turismu, jehož cílem je odpočinek a poznání, lze spatřit u starověkých civilizací. Zvědavost Řeků a Římanů probouzely zejména egyptské pyramidy. Cestování zažilo renesanci s příchodem průmyslové revoluce a s oblíbeností romantických ideálů na začátku devatenáctého století. Ve druhé polovině 20. století se cestování stalo finančně únosnou činností i pro stále více bohatnoucí střední třídu, což otevřelo dveře výstavbě rozsáhlých rekreačních středisek.
Rozvoj cestovního ruchu napáchal značné škody
Budovatelská éra v cestovním ruchu počala zanechávat na přírodní krajině první jizvy. Kromě přímořských pláží utrpěla značné ekologické škody například krajina Alp. Popularita lyžařských sportů vedla k výstavbě sjezdovek, vleků, lanovek a ubytovacích kapacit. Lidská touha po odpočinku a zážitcích si vyžádala oběti v podobě postupného vymírání některých živočišných druhů a rostlin. Znečistění se neubránila řada vodních toků. Dnes se snahy o vybudování nových sjezdovek a vleků pro lyžaře často střetávají s protestními akcemi.
Foto: Nico Smit
Nedisciplinovaní jedinci umocňují rozsah napáchaných škod odkládáním odpadků přímo na plážích či v lesích. Z médií je znám nejeden případ, kdy kuřák nedůsledným odhozením nedopalku cigarety zavinil rozsáhlý požár. Řada států a samospráv ochraňuje životní prostředí s pomocí ekonomických nástrojů. Zachování nepoškozeného rázu krajiny zajišťují turistické daně nebo vysoké vstupné do národních parků a přírodních rezervací.
Turismus podporuje řadu lidských neřestí
Cestovní ruch kromě krajiny negativně ovlivnil i člověka. Příliv turistů vedl v některých případech k překročení hranice etických norem. Thajsko se stalo světovou velmocí tzv. sexturismu. Cestovní ruch zajistil sice jihoasijskému království rozsáhlý zdroj finančních příjmů, avšak řadu místních žen zavrhl do otroctví prostituce. Narušení kulturních hodnot obyvatel v rekreačních oblastech představuje velmi vysokou daň za ekonomickou modernizaci. V počátcích rozvoje turismu v Thajsku tvořili tři čtvrtiny návštěvníků této oblasti muži.
Má cesty do Afriky na svědomí sociální cítění nebo voyerství?
Pro rozvojové země v Africe jsou charakteristické drsné životní podmínky. Turisté se do těchto zemí nevydávají proto, aby trávili většinu dne na vysluněné pláži. Cestovní kanceláře poskytují nabídku zájezdů do afrických států, kde mají návštěvníci možnost zblízka poznat skromně zařízená obydlí místních osadníků. Tento specifický druh turismu nese přívlastek vesnický. Byť příliv turistů do afrických vesnic dopomáhá k zakládání charitativních sbírek, chování rekreantů v zaostalých vesnicích často hraničí s voyerstvím. Expanze cestovního ruchu zapříčinila řadu paradoxních situací. Oblasti, ve kterých mají domorodci omezený přístup k pitné vodě, poskytují návštěvníkům ze vzdálených zemí pohodlí v podobě bazénů. Nedaleko od tisíci zářivkami osvětleného hotelu se místní obyvatelé musí uskromnit a posvítit si petrolejovou lampou.
Na cestování si zvykají i domácí zvířata
Obětí dovolených jsou i domácí zvířata. S vráskami na čele prožívají období letních měsíců ochránci zvířat a personál útulků pro psy a kočky. Během léta se množí případy, kdy majitelé nedokáží svým miláčkům obstarat dočasný náhradní domov a čtyřnohá stvoření jednoduše ponechají svému osudu. Některé rodiny se na dovolenou vypravují společně se psy nebo kočkami. Leckdy bývá dlouhá cesta pro zvíře fyzicky náročná a stresující. Trendy v cestovním ruchu se snaží vyjít zvířectvu i jeho majitelům vstříc. Na cestování domácích mazlíčků si postupně navykají i dálniční odpočívadla. V jejich prostorách lze dnes nalézt nejen zvířecí záchody, ale i veterinární kliniky.
Dva druhy turismu
Ekologové rozlišují mezi dvěma druhy turismu - tvrdým a měkkým. Měkký turismus představuje k životnímu prostředí šetrnější alternativu. Pro tzv. tvrdý turismus je charakteristická pohodlnost a pasivita cestujících a s tím spojená přeprava rychlými dopravními prostředky do nejvzdálenějších míst. Turisté vyznávající tvrdou variantu cestování nemají zájem na tom, aby se od svých hostitelů kulturně obohatili. Naopak se snaží vlastní návyky „importovat“ do ciziny.
Dovolená uprostřed farmy
Ekologicky šetrnou formu trávení dovolené představuje tzv. agroturistika. Rekreanti jsou v tomto případě ubytováni přímo na zemědělských farmách, které často navíc bývají zaměřeny na produkci biopotravin. Do chodu farmářského statku se návštěvníci aktivně zapojují. Děti z měst mají ideální šanci navázat kontakt s domácími zvířaty, jejichž podobu často znají jen prostřednictvím televizních obrazovek a školních učebnic. Zemědělcům slouží agroturistika jako slušný přivýdělek.
Ekoturistika, ideální dovolená pro náročné
Nejradikálnější ekologové považují cestování za nepřirozenou a ve všech případech škodlivou činnost člověka. Ovšem málokdo odolá touhám po poznání dalekých přírodních krás a odlišných kultur. Cestovní kanceláře se snaží nalákat zákazníky se silným cítěním pro životní prostředí na druhy zájezdu označené nálepkou ekoturistika. Pro ekoturistiku jsou charakteristické návštěvy území s výskytem vzácných ekosystémů. Pod tuto variantu cestování spadají například výpravy spojené s pozorováním velryb, ještěrů na souostroví Galapágy nebo bhútánských velehor.
Není ekoturistika jako ekoturistika
Ekoturismus se naneštěstí vžil jako pojem s širokým významem. Pod označením „ekoturistické“ se prodávají i zájezdy, které sice umožní návštěvníkům kontakt s nedotčenou přírodou, avšak krajině a zvířecím druhům škodí například nepřiměřeným hlukem. Podstatou pravého ekoturismu je nenarušovaní přírody a většinou i zajištění odborného doprovodu. Při výběru zájezdů se vyplatí sledovat, zda cestovní agentura nebo kancelář patří mezi nositele příslušných státních certifikací. Podle Bedřicha Moldana představuje skutečný ekoturismus „…formu zodpovědného cestování do přírodních oblastí, která si klade za cíl minimalizaci negativních vlivů cestovního ruchu na životní prostředí a společnosti, která dále přispívá k financování chráněných oblastí a která slouží jako zdroj příjmů pro místní obyvatelstvo“.
Ekodovolenou lze trávit i v Česku
Dodavatelé služeb v cestovním ruchu jsou k ekologickému chování motivováni i v České republice. Za poskytnutí šetrné formy dopravy nebo za úspornost při spotřebě energetických zdrojů mohou podnikatelé ve vybraných českých a moravských regionech obdržet certifikát, jenž má hodnotu ceněné marketingové značky. Již i v tuzemsku můžeme na dovolené využívat služeb ekodopravců, nakupovat v obchodech s biopotravinami a přespávat v ekokempech.
Nejdůležitější pravidla ekoturistiky naleznete na webové stránce: http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzvx1--&x=1912444
Použitá literatura:
H. Librová: Pestří a zelení
B. Moldan: Ekologická dimenze udržitelného rozvoje
Titulní foto: Loren Markle