Jin a jang - jak žít v harmonii?

Co vyjadřuje čínská monáda? Dynamickou rovnováhu!

Starověcí Číňané si představovali, že celý vesmír a v souvislosti s ním i každý člověk a jeho životní pochody mají v sobě dva zápasící, ale současně spolupůsobící a neodlučitelné prvky, lépe řečeno dvě formy existence: jang a jin. Jednota světa Tao je podle této představy dosažena věčným oscilováním mezi těmito dvěma prvky, které se navzájem rodí i ničí a žijí v jakémsi stavu dynamické rovnováhy. Souhru a vzájemnou neoddělitelnost obou principů, jednotu Tao, graficky vyjadřuje čínská monáda. Je to symbol dvou proti sobě bojujících a přitom navzájem propletených a spolupracujících ryb.
Červená, umístěná blíže k nebi, které je nehmotné a aktivní, představuje jang. Zelená (někdy je též používána barva modrá, jako na našem obrázku) je blíže ke hmotné a pasivní zemi, znázorňuje proto jin. Každý z principů v sobě obsahuje zárodek toho druhého v podobě kolečka opačné barvy. Nevyhnutelnost vzájemné koexistence obou principů je patrná i graficky – ať protneme horizontálně monádu v kterékoli její části, vždy zachytíme oba dva principy – jin i jang. Postupujeme-li směrem nahoru, přibývá jangové části (stejně tak vše, co je nahoře, souvisí s jangem), pokračujeme-li směrem dolů, přibývá jinu (jin je vše spojené se zemí, spodkem).

JIN – je ženský princip a představuje všechno pasivní, stálé, nepohyblivé, statiku, výživu, klid, uchovávání, zralost a stáří, směřování dolů, vodu, zemi, nitro, zimu, chlad, dostředivost, nečinnost, kontemplaci, meditaci, vše tmavé, hluboko uložené.

JANG – je mužský princip a zahrnuje vše aktivní a expanzivní, dynamickou, hybnou sílu, dětství a mládí, pohyb, neklid, směřování vzhůru, oheň, povrch, nebe, léto, horko, odstředivost, aktivitu, cvičení.

Harmonie

jinu

a

jangu

je základem zdravého organizmu

Každý člověk, každý jeho orgán, veškerý jeho citový život, rozum – vše obsahuje v sobě jin i jang, které musí být v harmonii. Zdraví znamená rovnoměrnou přítomnost jinu i jangu v harmonické lidské bytosti. Tato rovnováha je dosažena neustálým jemným „chvěním“ a předáváním si štafety mezi jinem a jangem: převáží-li jeden princip (například najíme-li se příliš melounu, který má podle TCM chladné vlastnosti, a tudíž představuje zátěž organizmu nadmírou jinu), ihned se „probudí“ princip opačný a začne být aktivnější (v případě přejedení melounem dokáže zdravý organizmus přemíru jinu vykompenzovat větším „rozžehnutím“ jangu, čímž se zchlazený organizmus ohřeje a nic špatného se nestane).

Co se děje, když organizmus není v rovnováze?

Horší to je, když už organizmus zdráv není a odchylku v harmonii jin-jang není schopen znovu zharmonizovat. Pak se projeví (v našem „melounovém“ příběhu po ukončení konzumace) u dotyčného pocit vnitřního chladu, únava, časté močení – čili zjednodušeně řečeno podle TCM příznaky převahy jinu. Pokud se nezasáhne a nadbytek jinu se nevykompenzuje - například požitím nějaké „prohřívající“ poživatiny či čaje, může chlad postupovat hlouběji do nitra organizmu a způsobit průjem, v horším případě třeba i bolest kloubů anebo poruchu v oblasti ledvin.

Po nemírné konzumaci potravy si takto může tedy člověk, který již v sobě má skrytý předpoklad k onemocnění, „zadělat“ na vznik již zřetelné nemoci. A když už je nadbytek jinu v organizmu neúnosný, nastává jedna z dynamických změn obou principů, kdy jin se přemění v jang. Konečným důsledkem těžkých chronických chorob tudíž bývá „vyšlehnutí ohně jangu“ – kdy těžce nemocný například dostane zápal plic s vysokými horečkami (horečka je příznak nadbytku jangu), na který nakonec zemře.

Náš tip: Jak být v 

jin-jang

rovnováze po celý den!

Přechody principů jin a jang do sebe navzájem si můžeme jinak přiblížit třebas i na tom, jak se noc (jin) mění v den (jang) a naopak. Ráno jang postupně narůstá (jsme čilí), v poledne je nejsilnější (pokud se nepřejíme, je to ideální doba k podávání nejlepších výkonů třebas v práci), odpoledne postupně slábne a večer se zvrátí v jin. Noc je nadvládou jinu, nejvíce jinu je přítomno o půlnoci. V tuto dobu máme správně spát a ne se potácet po kinech nebo večírcích. Pokud to budeme dělat často, vyčerpáme si rezervy harmonizace organizmu a opět máme zaděláno na zdravotní problémy.

K ránu jin slábne a s ranním rozbřeskem přebírá svou moc jang. Pak máme vstát, zacvičit si, najíst se (nejlépe obilné kaše, která má trochu jinový charakter a vykompenzovává velký útok jangu – čili denního světla – na náš organizmus) a začít pracovat. Nedbáme-li této rady, chováme se v rozporu s tím, co je přirozené a opět to „odneseme“ nějakým nepříjemným onemocněním (například dlouhé vyspávání až třeba do deseti, jedenácti hodin dopoledne může mít za následek vznik disharmonie mezi jinem a jangem v našem těle a způsobit například bolesti páteře).

Tolik tedy alespoň v obrysech k učení o jinu a jangu a nutnosti zachovávat jejich přirozenou poklidnou harmonii. Příště si povíme něco o Teorii pěti prvků, která s jin a jang úzce souvisí, a pak se můžete těšit na článek o praktickém využití těchto principů v životě.