Karlovy Vary, hlavní město lázní

V 19. století by se nikdo nedivil. Karlovy Vary byly jedny z nejproslulejších evropských lázní, do kterých se sjížděly slavné osobnosti, šlechta i mocné korunované hlavy.

Slavné dějiny Karlových Varů začínají podle pověsti za panování Otce vlasti, císaře a krále Karla IV., který ve zdejších lesích rád lovil vysokou zvěř. Pronásledoval prý jelena, ale ten unikl jeho loveckým psům, kteří uvízli v prameni horké vody. Císaře tohle vřídlo zaujalo a ve své moudrosti naznal, že by jeho voda mohla zažehnat mnohé nemoci. Namočil do něj svou nemocnou nohu a pocítil úlevu. Poté prý rozkázal, aby se kolem vřídla vystavělo město, kterému udělil práva a svobody.

Městská práva a výsady středověké město skutečně obdrželo za panování Karla IV. v roce 1370. O prosperitě a významu svědčí skutečnost, že tato práva potvrzovali další čeští panovníci až do 19. století. Město si uchovalo svůj hradbami sevřený ráz až do 18. století, i když jeho vývoj poznamenalo několik velkých pohrom, jako požáry v letech 1582 a 1604. Velký stavební i lázeňský rozvoj zaznamenaly Karlovy Vary v 18. století, kdy se těšily velké přízni panovnického dvora ve Vídni. Zvláště Marie Terezie si lázně oblíbila a zasloužila se o finanční dotace na jeho rozvoj. Za panování Habsburků, kteří dodali lázním korunovaný lesk, bylo v Karlových Varech vystavěno první divadlo a společenské sály pro pobavení pacientů. Z takzvaného českého a saského sálu vznikl později slavný, dodnes existující Grandhotel, nazvaný podle svého zakladatele cukráře Johana Georga Puppa.

Popularitě lázní a zvyšující se návštěvnosti se Karlovy Vary rozhodly ještě pomoci. Byly sestavovány seznamy slavných návštěvníků, tak zvané Kurlisty. Nejstarší jsou z konce 17. století a od roku 1795 vycházely tiskem v místním nakladatelství. Mezi korunovanými hlavami nenajdeme jen české krále. Léčil se zde též ruský car Petr Veliký, polský král August II., francouzská císařovna Marie Louisa, pruský král Vilém I. i se svým kancléřem Ottou von Bismarckem, mocný rakouský kancléř Metternich, generál Laudon či Evžen Savojský.

Lázně však neslouží jen k léčení tělesných obtíží, ale i k pozvednutí duše. Inspiraci a klid na tvorbu zde hledala i evropská umělecká smetánka. Kurlisty v Karlových Varech se pyšní takovými velikány, jako byl Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, François Chateaubriand, Ludwig van Beethoven, Nicolo Paganini, Adam Mickiewicz, Frederic Chopin, Franz Kafka, Ema Destinová, Richard Strauss či Leoš Janáček. Ve druhé polovině 20. století jsou Karlovy Vary spojeny též se slavným filmovým festivalem. Každý rok na začátku prázdnin se město naplní nejen filmovými fanoušky, ale též hollywoodskými hvězdami první velikosti.

Díky významu a slávě Karlových Varů se do současnosti dochovaly historické prameny, které do podrobna popisují vývoj lázeňství i balneologie u nás. Nejstarší procedurou, jež se prováděla až do poloviny 16. století, byly koupele - tak zvaný „Hautfresser“ neboli požírač kůže. Pacienti se při ní koupali i deset hodin denně, protože se věřilo, že vodou rozpraskanou pokožkou se z těla vyplavují choroboplodné zárodky.

V 16. století se postupně - kvůli objevům a pozorování karlovarských lékařů - přecházelo i k pitné kůře. Ta nakonec převládla a nabyla i dost extrémních rozměrů. Kolem roku 1750 se popíjelo až 70 koflíků vody denně, i když toto hrůzu nahánějící množství konzumovali pacienti jen několik dní uprostřed čtyřtýdenní kůry, začínalo a končilo se s mírnějšími dávkami.

Zakladatelem moderní karlovarské balneologie byl Dr. David Becher, který žil v letech 1725 až 1792. Byl prvním, kdo provedl odborný chemický rozbor karlovarských vod a díky těmto poznatkům omezil přehnané pití minerální vody, oživil zapomenuté koupele a propagoval hojné vycházky v přírodě. Tak mohlo být podle něj komplexně využito všech možností, které karlovarská vřídla nabízí. Zasadil se též o výrobu a vývoz karlovarské minerální soli.

Jméno rodiny Becherů však proslavil jeho synovec, lékárník Josef Becher. Ten na radu jednoho anglického lékaře začal vyrábět ze směsi dvaceti karlovarských bylin hořký žaludeční likér, dnes světoznámou Becherovku. Existovalo již mnoho padělatelů, kteří se pokoušeli Becherovku napodobit, avšak bylinný recept je tajný a jedinečnou chuť prý také dává likéru karlovarská voda.

Konec 19. století je nazýván zlatým věkem Karlových Varů, jež byly tehdy poprávu prohlášeny za salon Evropy. Každoročně se zde léčilo kolem 70 000 pacientů z celého světa. Město získalo po posledních přestavbách tvář historismu a secese, kterou obdivujeme dodnes. Díky rozvoji medicíny se v těchto lázních léčila cukrovka, otylost, nemoci trávicího traktu a látkové výměny.

Kolem přelomu století se zde také začal pěstovat nový druh zábavy především díky hostům z Anglie a ze zámoří – sport. A tak město postupně vystavělo tenisové kurty, golfové hřiště či dostihovou dráhu. Rozvoj šel rychle kupředu a nové století plné možností bylo před nimi.

20. století však znamenalo pro karlovarské lázeňství jednu pohromu za druhou. Rozvoj medicíny a turistiky vytvořil pro zřídelní lázeňství dva velké konkurenty – přímořské lázně na francouzské Riviéře a moderní alpská střediska, které odlákaly Karlovým Varům mnoho pacientů. Avšak dvě světové války, velká hospodářská krize, při níž mnohé podniky ve městě zbankrotovaly, poválečný odsun německého obyvatelstva, násilné znárodnění po roce 1948 a nesvoboda poznamenaly slávu a návštěvnost Karlových Varů ještě více.

Po roce 1990 se lázně opět otevřely světu. Každým rokem se lepší vzhled města, rozšiřuje se vybavení lázeňských středisek, restaurací i kulturních možností. Karlovy Vary jsou opět místem setkání pacientů se všech kontinentů. Podle soudobých lázeňských seznamů bychom napočítali na osmdesát zemí světa, ze kterých se pacienti přijeli léčit do českého staroslavného Karlsbadu. Poprávu jsou Karlovy Vary po Praze nejnavštěvovanějším městem České republiky.

Použitá literatura:
http://www.trafika.cz/encyklopedie, 23.01.2006
http://www.knihovna.kvary.cz/Porta, 23.01.2006
http://www.karlovyvary.cz/static, 23.01.2006
Šemberová, Pavla: Karlovy Vary, Karlovy Vary 2004.
Brtek, Josef: Album starých pohlednic – Západočeské lázně, Liberec 2001.
Bucharovič, Stanislav: Karlovy Vary – nejslavnější české lázně, Praha 1998.