Kerblík
3.5.2006, Kateřina Samuelová, článek
Kerblík byl doporučován už Magdalenou Dobromilou Rettigovou, bohužel je dnes poněkud přehlížen. Objevte znovu jeho kouzlo!
Charakteristika
Kerblík, latinským názvem Anthriscus cerefolium, je jednoletá rostlinka z čeledi miříkovitých (mrkvovitých), pocházející pravděpodobně z jihovýchodní Evropy. Jeho historie v dějinách kuchařství sahá až do starověku. Největší oblíbenost měl ve středověku a v novověku. Naši předci ho nazývali například „třebule“ a „stokláska“.
U nás je dnes rozšířen především planý kerblík, který můžeme vidět na vřesovištích. Pro nás je ale v centru zájmu jiný druh, kerblík setý, ten se totiž používá jako koření. Tento typ může dorůst až 50 cm. Má jemné lístky a okolíky s bílými kvítky.
Účinky
Kerblík je vyhledávanou bylinkou díky svým léčivým vlastnostem. Zmírňuje zažívací potíže (například z nadbytku konzumace kvasnic), podporuje trávení, je lehce močopudný a mírní nadýmání. Obsahuje aromatickou silici, poměrně velké množství vitamínu C, vitamín A a další minerální látky.
Pěstování
Kerblíku vyhovuje vlhčí půda, která je situována ve stínu. Seje se do mělkých řádků, které jsou od sebe vzdáleny 10-15 centimetrů, nejlépe v květnu. Můžete se o něj starat podobně jako o naťovou zeleninu. Sklízí se za šest až osm týdnů. Chcete-li ho mít čerstvý i v zimě, zasejte jej do pařeniště koncem září. Jestli ale nemáte zahrádku, nejjednodušším způsobem je vysadit ho do truhlíku. Použijete-li kerblík hlíznatý, získáte kromě čerstvých lístečků i chutnou hlízu.
Použití
Čerstvé listy kerblíku se využívají jako koření. Nať je nasládlá a lístky voňavé. Použití kerblíku se dá všeobecně přirovnat k petrželce. Přidáváme ho například do pomazánek, másla, majonéz a salátů. Dochutí i omelety, polévky, ryby, i míchaná vajíčka. Ozdobíte s ním chlebíčky, nejlépe ještě v kombinaci s petrželkou. Sušený se přidává do směsí na opékané maso.