Knižní speciality
3.11.2006, Tereza Semotamová, článek
Dlouho očekávaná Nesnesitelná lehkost bytí, nový román Petry Hůlové, Baumanovy eseje a Sto roků kobrypro divadelní nadšence.
Světoznámý autor
Častou odpovědí na otázku: „Co je vaší nejoblíbenější knihou?“ bývá právě Nesnesitelná lehkost bytí, a to dotazovaný nemusí být Čechem. Milan Kundera je totiž jedním z mála českých spisovatelů, kteří jsou ve světě známí a co víc, jeho knihy se opravdu čtou. Je třeba ovšem dodat onu trpkou informaci, že sedmasedmdesátiletý Kundera již více než třicet let v Česku nežije a jeho vztah k této zemi je při nejmenším zvláštní. Nedává rozhovory, dlouho nešlo vydávat jeho knihy a když to šlo, byl problém s jejich překládáním.
Mezi další Kunderovy romány patří Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou a Nesmrtelnost. V posledních letech vyšly nové Kunderovy eseje Nechovejte se tu jako doma, příteli, Kastrující stín svatého Garty, Zneuznávané dědictví Cervantesovo a Můj Janáček. Na Nesnesitelnou lehkost bytí čeští čtenáři museli čekat dlouho, v roce 1985 vyšel tento román v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers v Torontu, ovšem tento exemplář se dostal do ruky pouze malému okruhu zájemců.
První oficiální české vydání
Přesvědčte se sami, že příběh Tomáše a Terezy, zasazený do komunistického Československa, nikterak nezestárl. Jak sám autor potvrdil, jde o vyprávění o lásce. Ve srovnání s torontským vydáním byl text změněn na základě postřehů z cizojazyčných vydání tohoto románu. Neustálé oddalování českého vydání pramení z Kunderova rozhořčení po shlédnutí amerického filmu podle tohoto románu, které způsobilo zákaz jakýchkoli adaptací jeho děl.
V českém překladu dosud nevyšly Kunderovy knihy Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění a jeho romány, napsané francouzsky, přičemž všechna tato díla v zahraničí slaví úspěchy. Budiž první oficiální vydání Nesnesitelné lehkosti bytí důležitým krokem k řešení paradoxní situace, kdy české čtenářstvo nemá možnost číst knihy slavného „českého“ autora.
Knihy vyšla v nakladatelství Atlantis v říjnu 2006.
Život v Umělohmotném třípokoji
Petra Hůlová debutovala románem Paměť mojí babičce, se kterým zaznamenala nevídaný úspěch. Hůlová pochází z Prahy, kde se narodila roku 1979. Na Filosofické fakultě UK vystudovala kulturologii a mongolistiku. Nyní se věnuje doktorandskému studiu kulturologie. Právě studium mongolistiky Hůlovou inspirovalo k napsání její první knihy, odehrávající se právě v Mongolsku.
Její další knihy Přes matný sklo, odkrývající rodinné vztahy, a Cirkus Les Mémoires, odehrávající se v New Yorku a soustřeďující se na více příběhů, byly kritikou přijaty spíše rozpačitě.
Kritikům vadila autorčina záliba v hovorové češtině, která působila spíše komicky a bylo jasné, že pokud Hůlová vydá další, již čtvrtou knihu, ukáže se co dál. Ve svém nejnovějším románu Umělohmotný třípokoj se Hůlová věnuje kontroverznímu tématu, a sice příběhu stárnoucí prostitutky. Autorka touto knihou dokázala nesporný talent a navíc ukázala, že umí psát i vtipně. Přečtěte si zbrusu novou knihu mladé české autorky.
Foto: zpravy.idnes.cz
Umělohmotný třípokoj vyšel v nakladatelství Torst v říjnu 2006.
Baumanův „tekutý“ svět
Knihy polského sociologa Zygmunta Baumana, nedávno oceněného cenou Vize 97, pomáhají lidem po celém světě lépe orientovat se v klikatých cestách moderní společnosti. Pro Baumanovu „tekutou“ společnost je typický chaos, ambivalence, nejistota, nahodilost a také úzkost. Lidé jsou podle něj rozpolceni: na jednu stranu chtějí jistotu a bezpečí, na druhou stranu chtějí být svobodní a žít dobrodružný život bez jakýchkoli závazků.
Zájem lidí o orientaci v současném zmateném světě Bauman nedávno pro Lidové noviny vysvětlil takto: „Myslím, že lidé hledají a potřebují vedení víc než kdykoliv předtím. Je to obzvlášť důležité, ale zároveň obzvlášť beznadějné. (…) Úzkost je nekonečná a nerozřešitelná, ale já věřím v lidskou autonomii a zodpovědnost.“
Postmoderní doba
V Sociologickém nakladatelství vyšlo druhé vydání Úvah o postmoderní době, které obsahují pět esejů. Bauman píše srozumitelně, vtipně a čtivě. Zabývá se současným světem: současným způsobem života ve velkoměstě i na venkově, proměnami postmoderní společnosti, ale také mravností.
„Znepokojivé jsou morální konsekvence. Konzumní společnost znehodnocuje to, co je základem veškeré morálky, totiž ideu „života pro“, nejen „života s“. Nacházení radosti ve službě někomu.
Konzumní přístup zakazuje být loajální, nakazuje užívat věc jenom potud, pokud přináší uspokojení.
Loajalita ke komoditě by znamenala konec konzumní společnosti. Společnosti by zbankrotovaly. Pokud se ale konzumní přístup rozšíří do sféry lidských vztahů, láska a mezilidské vztahy zbankrotují.“, řekl dvaaosmdesátiletý profesor Bauman pro Lidové noviny.
Úvahy o postmoderní době v překladu Miroslava Petrouska vyšly ve druhém vydání v Sociologickém nakladatelství v roce 2006.
Bestiář podle Dostojevského
Principál brněnského Divadla Husa na provázku Vladimír Morávek je současně hlavou projektu Sto roků kobry. Jedná se o dramatizace či adaptace Dostojevského děl: Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi (inscenováno pod názvem Vzkříšení).
Tato divadelní představení zaznamenala nebývalý divácký úspěch a v rámci nedávného Festivalu Idioti na Provázku byla možnost spatřit během jedenácti hodin všechna tato představení za sebou.
Kniha Sto roků kobry obsahuje všechny čtyři texty a také zajímavý doprovodný materiál, za zmínku stojí především fotografie. Jedná se o výtvarně velmi zdařilou a obsahově propracovanou publikaci, kterou jistě ocení fanoušci Dostojevského, Divadla Husa na provázku, ale i jedinci těmito fenomény dosud nepoznamenaní.
Foto: Divadlo Husa na Provazku
Kniha Sto roků kobry vyšla v nakladatelství Větrné mlýny v říjnu roku 2006.
Titulní foto: www.leeds.ac.uk