Konec prázdnin: podzimní barvy televizního programu

Woody Allen se v dramaturgii České televize více než zabydlel: nedávno jsme měli možnost zhlédnout téměř kompletní přehlídku jeho snímků v cyklu Filmového klubu, jednotlivé filmové příběhy pak ČT s velkou oblibou uvádí s nestejnou, avšak více méně pravidelnou frekvencí. A není divu; Woody Allen se po celém světě stal populárním a jeho postavička roztržitého neurotického intelektuála, svérázného glosátora a sarkastického cynika, jehož den končí dobýváním ženských srdcí nebo na lehátku psychoanalytika, pak doslova synonymem ztřeštěné, ale inteligentní komedie.

Americký režisér ve svém díle vzdává hold New Yorku, jazzu i starým, předválečným Státům, ironicky komentuje soudobé trendy a na štítu svého staromilství nese intelektuální humor, postavený na slovních hříčkách, paradoxech a cynismu, ne nepodobnému šťavnatým bonmotům Oscara Wilda. Podobně jako Wilde i Allen své dramatické příběhy nejčastěji staví na komediálním základě, ač se v jejich hloubce skrývá hořká a tragická výpověď o outsiderství, nepochopitelnosti lásky (Annie Hallová) či morální a filosofické disputace (jako tomu je např. v Zločinech a poklescích). Své postavy však nestaví do distingované aristokratické pozice, ale naopak je nechává řádně si zaplavat ve všemožných neurózách, manických depresích a vášních, které vybuchují v překotně rychlých dialozích v typicky allenovský ohňostroj narážek a replik, aby pak zase utichly do sentimentální melodie nočního Manhattanu.

Snímek Prokletí žlutozeleného škorpióna, kterým se Česká televize rozhodla uzavřít svůj prázdninový Filmový klub, patří k retrokomediálnímu filmovému dílu Woodyho Allena. Kriminální příběh je zasazen do New Yorku čtyřicátých let dvacátého století, do prostředí pojišťovny, v níž probíhá reorganizace, které se má prostřednictvím ředitelovy milenky, Betty Ann Fitzgeraldové, poddat i jinak mazaný hrdina, vyšetřovatel C. W. Briggs. Vše se ale docela zvrtne na firemním večírku, kdy obě ústřední postavy podlehnou záludné hypnóze a stávají se součástí ďábelského plánu kouzelníka Voltana... Typický allenovský humor v Prokletí žlutozeleného škorpiona pracuje s tradičními motivy jeho filmů: ať už jsou to psychologické hry s lidským nevědomím, milostná zápletka, chytré a nevtíravé repliky, životní paradoxy na pomezí reality a divoké spisovatelovy fantazie nebo swingová hudba, kterou sám režisér nejen miluje, ale jako hráč na klarinet i praktikuje.

Inteligentní i lechtivou retrokomedii Prokletí žlutozeleného škorpiona s Helen Huntovou a Woody Allenem, kteří svými výkony připomenou zašlou slávu filmového herectví Humphreye Bogarta i Katharine Hepburnové, uvede ČT2 ve čtvrtek 31. 8. ve 22. 00.

Kdy jindy je příhodnější čas vytasit z rukávu svěrákovské eso Obecná škola, než o posledním prázdninovém víkendu, v první zářijové dny. Podobně jako se léto pomalu ze zlatem obalených polí a rozkvetlých alejí láme v rezavé barvy podzimu, přináší Igor Hnízdo ve zmíněném filmu do válkou strhaného, neurotického kraje řád, ale i podivnou melancholii a smutek.

Snad všechny scénáře Zdeňka Svěráka jsou postaveny na sentimentální, ale i hořce úsměvné poetice; jeho melodramata dokazují autorské mistrovství svojí chytrostí a nápaditostí, které nikdy nenechají příběhům upadnout do barvotiskové nudy kýče, ke kterému se ale přece jenom nekonečně přibližují. Zatímco lehčí komedie jako Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Ať žijí duchové jsou jen řemeslně zručné snímky prostřední kvality, Kulový blesk, Na samotě u lesa, Vesničko má, středisková či právě Obecná škola jsou plné silného autorského prožitku i autobiografických prvků a jejich scénáře dýchají živostí a opravdovostí. Nezaměnitelný melancholický svěrákovský rukopis přináší spolu s populárním příběhem o svérázném učiteli, desetiletém Edovi Součkovi a jeho spolužákovi Tondovi Čejkovi s konečnou platností na televizní obrazovky podzim.

Typicky zářijovou náladu odcházejícího léta, ať už v té pragmaticky časové rovině, či v sentimentální, životní metafoře, přináší Obecná škola Zdeňka a Jana Svěrákových s Janem Tříškou, Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským a Irenou Pavláskovou v sobotu 2. 9. v 19. 55 na Primě.

A odcházející léto potřetí a naposledy, tentokrát s atmosférou syrové středomořské krajiny. Jen jednou se miluje je filmový příběh o milostném vztahu partyzánského velitele Tomislava a dívky Beby z měšťanské rodiny,, inspirovaný skutečnými deníkovými zápisky z prostředí poválečné Jugoslávie. Podobně hořce jako chutná hrdinům Svěrákovy Obecné školy válkou narušený život, není ve světě režiséra Rajko Grliče klid a mír: rázný Tomislav pokračuje se svým bojem za ideály komunismu a ujímá se vedení městečka, kde se však zamiluje do kolaborantské dcerky, vyděděnkyně, jejíž místo pod sluncem je stanoveno pevně na okraji společnosti. Z poněkud jiného úhlu se v hávu neotesané jugoslávské filmové poetiky setkáváme s hrdiny, kteří spolu s posledními tanky vyprovodili i svůj pesimismus a očekávají, že svět se po zkušenosti z válečného pekla změní jako lusknutím prstů na dokonalé místo. Lidské životy jsou však stále stejně křivolaké, jako tomu bylo v každé jiné době, jen jsou snad více pocuchané utichnuvší minometnou palbou...

Jugoslávský režisér Rajko Grlič spolu s Goranem Paskaljevičem, Srdjanem Karanovičem, Goranem Markovičem, Lordanem Zafranovičem či asi divákům nejznámějším Emirem Kusturicou patří mezi plejádu absolventů pražské FAMU, kteří tvoří "českou školu" jugoslávského filmu. I když se jejich osudy, metody i názory liší, přesto se ve svém díle nechávají inspirovat nezaměnitelnou poetikou české nové vlny, dokumentární syrovostí i cynickou nadsázkou, jakou známe od Miloše Formana, Jaroslava Papouška či Ivo Passera.

Jen jednou se miluje definitivně ukončí letošní letní televizní program i čas prázdninových dovolených v Nočním filmovém klubu na ČT2 v předvečer prvního školního dne, v neděli 3. 9. ve 23. 40 hodin.

Foto: Česká televize