Lanové centrum - zábava pro všechny generace

Lana jako pavučiny

Nad hlavou nebe a pod nejistýma nohama několik metrů, do kterých můžete kdykoliv spadnout volným pádem. Ani jištění kolem pasu nikterak nesnižuje atraktivitu zážitku. Pryč je doba, kdy jste museli dlouho pátrat po místech, kde byste si mohli tuto zábavu vyzkoušet. Platí zde rčení, že je jich „jako hub po dešti“, možná i víc, plných zajímavých překážek, ze kterých dýchá adrenalin. Většina lanových center vyžaduje objednání termínu alespoň den předem, náplň programu se pak liší podle požadavků klienta.

První, co vám jistojistě padne do oka, je kladina zavěšená ve výšce několika metrů a široká ne o moc víc než vaše noha. Pocit gymnastky balancující na tenké hraně pak umocňuje pohled pod sebe. Avšak začít se musí postupně, nejdříve proběhne procvičení ve formě aktivit zvaných Icebreakres, jež však neslouží jen k rozehřátí, ale i k navození odpovídající nálady. Čekejte tedy různé přebíhání podobné dětským hrám nebo aktivity zaměřené na rovnováhu. Není to tedy nic únavného. Hned potom se skupinky přesunou k nízkým překážkám, kde je nejdůležitější vyzkoušet si pohyb na laně. Klienti si zkusí i jištění a nácvik někdy otravné, ale nezbytné fráze „Jistíš?“ s očekávanou odpovědí „Jistím!“. Jakmile je tohle všechno za vámi, přichází hlavní bod a přesun k vysokým překážkám, jež jsou cílem cesty a samo sebou největším lákadlem ze všech.

Pavoučí muž nebo Tarzan?

Nejprve si každý sám vyzkouší překážky a atrakce, při kterých není potřeba spolupráce. Za všechny uveďme například „Tarzana“, který spočívá v přeskakování po zavěšených trámech, síť nebo přeskoky mezi plošinkami. Mezi nejpopulárnější patří překážka nesoucí podobný název jako první zmiňovaná, a to „Tarzanova hrazda“. Nutno podotknout, že právě tato atrakce vyžaduje notnou dávku odvahy. Z malé plošinky se skáče na hrazdu zavěšenou před vámi. Stejně to jde provádět i ve dvojicích, což je maximálně obtížné. Tím se dostáváme ke skupinovým překážkám, jako jsou trámy a pražce. Pro dvojice je důležitá především důvěra, komunikace a samozřejmě týmový duch. Závěrečným bonbónkem pro ty, kdo nemají dost, budiž slanění lanové dráhy nebo volný pád s jištěním z osmi metrů. Účastníkovi je tak nabízeno nebezpečí vnímané, ne však reálné.

Lezecké stěny – bezpečné zdolání překážek

Nejen však propletenými lany jsou centra živa, často v nabídce můžeme najít i horolezecké stěny s několika obtížnými cestami. Lezením po chytech pomocí vklíněnců, cepínů nebo techniky postupného jištění lze dosáhnout opravdu úctyhodné výšky. Stěny se mohou nacházet na multifunkční věži, na níž může být připevněna síť, klády nebo jiné překážky pro náročné „lezce“. Z nejvyššího patra věže je nejen krásný výhled, ale může tam být přichystána i další atrakce – lanovka. V pevném postroji pak jedete několik desítek metrů až na druhou věž. Její délka se liší centrum od centra, narazíte na sedmdesáti, ale i na 150metrovou dráhu.

Lukostřelba pro bystré oči a pevnou ruku

Další atrakci, jež můžeme často objevit, je lukostřelba. Seznámíte se s technikou, některá centra nabízí dokonce i výrobu vlastních šípů s opeřením. Je jedno, jestli se vydáte střílet sami nebo s přáteli. Pro početnější návštěvy jsou příjemným zpestřením soutěže v lukostřelbě v různých disciplínách – střelba na přesnost či na dálku, střelba hořícími šípy a podobně.

Paintball – výzva pro soutěživé typy

Tento mladý sport si za svou krátkou dobu existence našel příznivce i v našich končinách. Jeho hlavní devízou je akčnost, nebezpečnost, důraz na týmovou spolupráci a bojového ducha prahnoucího po vítězství. I když se to tak z předešlého popisu nemusí jevit, jedná se hlavně o zábavu, které podlehli už miliony hráčů po celém světě.

Co pro samotnou hru potřebujete? Ochranný oděv, helmu (většinou s nemlživými skly) a rukavice. Nelekejte se, i tak budete pohybliví a schopní pohotově zamířit a trefit soupeře. Tím, co nejvíce přitahuje pozornost, jsou ovšem speciální paintballové „zbraně“, jež sice na pohled mohou připomínat ty skutečné, tím ale podobnost končí. Fungují na principu stlačeného vzduchu nebo oxidu uhličitého a většinou bývají poloautomatické - čili jedno stisknutí spouště = jeden výstřel. Zbraň je naplněna speciálními želatinovými kuličkami, které se při kontaktu s protivníkem prasknou a zabarví ho výraznou barvou (proto ten ochranný oděv). Takový hráč je vyřazen ze hry.

Na hřišti proti sobě nastoupí dva týmy, počet jejich členů je flexibilní. Obvykle jich bývá kolem pěti, v závislosti na velikosti hřiště se pak mohou pohybovat i v desítkách. Jedno, zda na přírodním hřišti, ve staré budově zařízené pro paintball nebo ve velkých speciálně upravených areálech. Ve volnočasových centrech se můžete nejčastěji setkat se základními strategiemi – sprint, čili stíhání protivníků ve vymezeném prostoru, boj o vlajku, kdy se bojuje na větším území a hlavním cílem je získání vlajky soupeřova tábora a zároveň ubránění té vlastní a do třetice je to průzkum terénu a hledání ukrytého soka. Existuje ale spousta dalších typů her, všechny mají společnou jednu věc, jíž je souboj dvou týmů. Obdobou boje o vlajku je takzvaný Blackjack, při němž mají hráči omezený počet kuliček. Jako další příklad slouží Down but no out, při ní se zasažený hráč může pomocí dotyku od spoluhráče vrátit zpět do hry. Obtížnější je Zrádce, kdy jím je jeden hráč z týmu a proti svým se může obrátit kdykoliv, kdy uzná za vhodné.

Počátky tohoto sportu by se daly najít v Austrálii před několika desítkami let, kdy si pomocí vzduchové pistole s kuličkami začali usnadňovat práci tamní pastevci ovcí a označovali tak svá stáda. Později byl paintball zařazen do výcviku armády jako simulace boje se střelnými zbraněmi. Po tomto vývoji se začal šířit i mezi veřejnost jako sportovní odvětví. Od prvního turnaje v roce 1981 uplynula už dlouhá doba, ale i v současnosti nabízí lidem zajímavé sportovní vyžití.

Poslední řádky berte tedy jako inspiraci - až si budete lámat hlavu s netradičním dárkem, řešení je nasnadě. Jednoduchý a efektivní nápad nabízejí sama lanová centra v podobě poukazů na zábavu.

Zdroj: lanovecentrum.cz, paintball-brno.cz

Titulní foto: Pavel Losevsky