Lázeňské město Karlovy Vary

Karlovy Vary leží v západní části České republiky na soutoku Teplé s Ohří, cca 120 km od Prahy. Karlovarsko je součástí geologicky velice pestrého celku - Českého masivu. Ten v minulých geologických dobách prošel složitým a dlouhým vývojem. Karlovy Vary, které leží v přechodné oblasti mezi územím atlantického a kontinentálního klimatu, se staly významnými také z hlediska biogeografického

Karlovy Vary se proslavily ve světě především jako lázeňské město. Později však také specialitami a zvláštnostmi, které jsou typické pro toto město a jeho blízké okolí. Pokud se hovoří o specialitách, máme hlavně na mysli určité výrobky pro užití.

K těmto tradičním specialitám patří především sklo značky Moser, nesoucí název podle zakladatele proslulé sklárny a po celém světě známé pod názvem "Sklo králů", jež se stávalo ozdobou a chloubou u panovníků a jiných prominentních osobností v mnoha zemích celého světa. Je synonymem pro špičkovou řemeslnou a uměleckou úroveň. Ludwig Löwi Moser (1833-1916) se vyučil rytcem, v roce 1857 založil vlastní dílnu a obchod se sklem. Prodejna a dílna se nacházely v domě u Zlatého klíče, později v domě u Červeného srdce na Staré louce. V roce 1893 vybudoval vlastní huť ve Dvorech u Karlových Varů, v místech, kde se dnes nachází firma Moser a.s. L. L. Moser se zaměřil pouze na výrobu uměleckého skla, surovinou byl český křišťál, který se svojí tvrdostí nejlépe hodil k uměleckému zpracování rytím, brusem a dekorování zlatem a malbou. Své výrobky vystavoval na světových a průmyslových výstavách, kde získaly řadu ocenění. Po odstoupení z vedení firmy v roce 1913 nastoupil na jeho místo jeden z jeho synů Leo Moser, který zavedl výrobu speciálních barevných sklovin, proslulých "moserovských barev". Huť vyrábí nejen luxusní nápojové sklo, ale také dekorativní sklo klasických i moderních tvarů. Jedná se tradičně o výhradně rukodělný charakter výroby. Populárním výrobkem jsou moserovské obří číše, které odpovídají šesti fyziognomiím, podle kterých obdržely své názvy. Jsou to Štíhlá dáma, Dlouhán, Zavalitý pán, Dlouhý obličej, Tlustá Berta a Měsíční tvář. Zvláštní pozornost si zaslouží moserovské ryté sklo. Sklárna Moser vytváří v nejmladší etapě svého vývoje rozmanitý a široký sortiment a nepřeberné tvary svých výrobků, a to v provedení jak z čistého křišťálu tak i překrásných barev.

Mezi tradiční a bezesporu nejoriginálnější specialitu Karlových Varů patří hořkosladký žaludeční likér Karlovarská becherovka (38% alkoholu, 10% cukru), známý pod názvem "třináctý pramen". Historie tohoto lahodného moku sahá až do roku 1805, kdy do Karlových Varů přijel na léčení jistý hrabě se svým osobním lékařem doktorem Frobrigem, pocházejícím z Anglie. Ubytovali se v domě "U tří skřivanů" na Tržišti, který vlastnil synovec slavného karlovarského balneologa dr. Davida Bechera lékárník Josef Becher a kde měl také svoji lékárnu. V ní se zrodilo přátelství lékaře a lékárníka, znalců a sběratelů léčivých bylin. Výsledkem jejich spolupráce byl recept dr. Frobriga, dle jeho slov na "elixír života", smíchaný z dvaceti zde v okolí rostoucích bylin. Recept daroval na památku ve chvíli loučení svému příteli. Josef Becher po dvou letech zkoušení a vylepšování začal v roce 1807 vyrábět a prodávat místo "elixíru" zpočátku "Anglickou hořkou", Žaludeční hořkou" a posléze "Original Karlsbader Becherbitter" - likér, podporující trávení. V roce 1841 převzal firmu jeho syn Jan Becher, který si nechal patentovat typické zelené ploché láhve a zprůmyslnil výrobu. Věhlas becherovky se začal šířit do celého světa. Výrobní tajemství je známo pouze několika málo lidem a ještě nikomu na světě se nepodařilo pravou karlovarskou becherovku vyrobit, protože na její originální chuti se nepodílí pouze oněch dvacet "tajemných bylinek", ale též karlovarská voda, dubové dřevo starých oválných sudů, atmosféra a teplota sklepů. Neobstáli ani konkurenti, ani padělatelé. Řadu uznání a medailí získala becherovka na národních i mezinárodních výstavách a veletrzích. Specialitou jsou i méně známé výrobky: KV 14 - suchý aperitiv (40% alkoholu,bez cukru), Rapid Bitter - (40% alkoholu, 2%cukru), Cordial Medoc - sladký likér (35% alkoholu,40% cukru), Limet (30% alkoholu,10% cukru), Extra bitter 50 - vhodný pro míchání nápojů (50% alkoholu, bez cukru).

Jednou z nejoblíbenějších karlovarských specialit jsou lázeňské oplatky, které zde začal vyrábět kolem roku 1850 Karl Bayer. Zpočátku se jednalo o drobnou domáckou výrobu, oplatky se dodávaly lázeňským hostům jako lahodná a lehce stravitelná pochoutka ke kávě. Teprve roku 1867 dostaly svou typickou chuť a nazlátlý vzhled. Již v 18. století se vyráběly oplatky pomocí tzv. klešťových oplatnic. Oplatky se vyrábějí v několika druzích a jsou exportovány do mnoha zemí celého světa. Nejpopulárnější jsou však ty, které jsou vyrobeny dle původního receptu - plněné oříškovou cukrovou náplní. Někde jsou do obchodu dodávány jako polotovary, kde se jejich výroba dokončuje přímo před zraky kupujících. Tyto, ještě teplé, jsou nejoblíbenější.

Mezi speciality, kterými se Karlovy Vary proslavily ve světě, patří karlovarský porcelán. Zdejší porcelánky vyráběly a vyrábějí porcelán nejen užitkový, ale hojně i ozdobný, esteticky laděný tvarově a krásně dekorovaný. Pro jeho výrobu má zdejší oblast velmi výhodné podmínky, které jsou dány surovinami, potřebnými pro výrobu porcelánové hmoty. Kromě živce a křemene je to především kaolín, jakožto jedna z hlavních součástí porcelánu. Bohatá ložiska se nacházejí v blízkosti samotného města v okolí Sedlce. Zdejší kaolín, známý jako sedlecký kaolín, je ve světě pro svoji kvalitu považován za standardní. O tom rozhodlo uznání na mezinárodním kongresu v Kodani v roce 1924. S průmyslovou výrobou porcelánu se na Karlovarsku začalo již v roce 1792, kdy byla v Horním Slavkově založena nejstarší porcelánka v Čechách. Potom již následoval poměrně rychlý rozvoj keramického průmyslu, ke kterému přispěly i blízké doly s těžbou hnědého uhlí, které bylo zapotřebí pro vytápění pecí. Vznikají další továrny: v r. 1794 v Klášterci nad Ohří, v r. 1803 v Březové u Karlových Varů a v Kysiblu (Stružná), v r.1804 v Dalovicích, v r. 1810 ve Staré Roli a Chodově, v r. 1815 v Lokti. V následujících desetiletích vznikají další, takže na počátku 90. let 20. století měl státní podnik Karlovarský porcelán 18 výrobních závodů v blízkém i vzdálenějším okolí. Po privatizaci v roce 1990 vznikají samostatné větší ale i menší soukromé firmy. Bohužel jich byla řada z nich již zrušena.

Tradiční specialitou Karlových Varů je dnes již opět obnovená výroba karlovarské vřídelní soli. Vyrábí se pro pitné kůry z karlovarských minerálních pramenů, určená pro speciální výživu při onemocněních trávicích traktu. Vyrábí se také jako koupelová v barvě bílé, bez aromatických přísad, používaná především v lázeňských zařízeních a v barvě světle zelené s vůní borovice s orientací na aromoterapii. Sůl se rozpouští ve vodě a používá se k inhalacím, ke koupelím při únavě svalů a kloubů, jako podpůrná léčba při tradiční karlovarské léčbě apod. Koupel zlepšuje prokrvení celého organizmu, obnovuje povrch těla, zjemňuje pokožku. S ohledem na omezené trvání délky lázeňské léčby, je lékaři doporučováno po lázeňském pobytu pokračovat doma v koupelích s vřídelní solí. Před použitím solí je nutná konzultace s lékařem.

Usazovací činnost vřídelní vody, která byla vždy zdrojem mnoha nepříjemností zejména při jímání pramenů a rozvodu minerální vody, je využívána pro výrobu typických karlovarských suvenýrů. Z vřídelní vody se za přístupu vzduchu vytváří velmi rychle sintr, který je krásně zabarven oxidovaným železem. Již v minulosti se sbíraly různé typy karlovarských sintrů, které se brousily a z nichž se vyráběly ozdobné předměty a doplňky. Usazovací efekt je využíván ke zkameňování různých předmětů - k výrobě zkamenělých růží, používá se papírových, vhodně impregnovaných, dále figurek a dalších upomínkových předmětů. Dříve se předměty ponořovaly do vřídelní vody. Dnes se výroba provádí v podzemí Vřídelní kolonády. Do vyhrazené místnosti je přiváděna odpadní voda z vřídelní fontány. Tato voda je více provzdušněna, a proto se z ní rychleji uvolňuje uhličitan vápenatý. V místnosti, kde probíhá zkameňování, je vřídelní voda použita jako sprcha - voda zde padá na zavěšené nebo postavené předměty. Tenká vrstva sintru se na předmětech usazuje již po krátké době asi 5ti až 15ti dnů. Délka je závislá na konkrétním pokamenovaném předmětu - u růže je to asi 5 dní.

Vzhledem k poloze světoznámého lázeňského města a specifickému krajinnému rázu - úzké, hluboké údolí, kterým protéká řeka, vznikaly v Karlových Varech další zvláštnosti, typické pro toto město, a to především charakteru stavebního. Jedná se nejen o některé zvláštní druhy komunikací, ale především i o množství těchto veřejných komunikací jako jsou mosty, lávky, lanovky i výtah a schodiště. Zvláštností je i množství vyhlídek a rozhleden na okolních kopcích, altánů ve zdejších lázeňských lesích a množství pamětních desek.

Pro snadnou dostupnost objektů na protilehlých březích říčky Teplé i pro pohodlí lázeňských hostů bylo vybudováno v těsném sledu množství lávek, mostů a můstků. V současné době je jich v Karlových Varech přes všechny vodoteče celkem více než 60.

Vzhledem k tomu, že domy v okolí lázeňského centra jsou postaveny na prudkých svazích údolí Teplé, bylo k objektům postaveno nespočetné množství schodů a schodišť, které umožňují přístup a propojují cesty, stezky a silnice. Bohužel v současnosti je jich mnoho v nepouživatelném stavu. Stejně tak jako rychlovýtah, zřízený v roce 1911 pro přepravu osob z Tržiště na Zámecký vrch, který je již několik desetiletí mimo provoz.

Zvláštností města jsou jeho lanové dráhy. Nejstarší v Karlových Varech a patrně i první podzemní drahou v Česku je dráha z Divadelního náměstí k Imperiálu - dnes součástí systému MHD. Provoz byl zahájen v roce 1907. Délka tratě je 127 m. Později se uvažovalo i o jejím prodloužení od Helenina dvora přes Tři kříže na Štěpánčinu vyhlídku (dnes Goethova). K tomu však z důvodů velkých nákladů na výstavbu nedošlo. Nejznámější a nejdelší lanovkou je dráha z Mariánské uličky (vedle Puppu) na Výšinu přátelství, která byla uvedena do provozu po desetiměsíční výstavbě v roce 1912. Délka tratě je 437 m a má mezistanici Jelení skok. Lanová dráha z ulice Slovenská k Imperiálu, která byla součástí výstavby hotelu Imperial a do provozu pro veřejnost byla dána v roce 1912, je již dlouhou dobu definitivně vyřazena z provozu. Postavena již nebyla lanová dráha, plánovaná jako ozubená. S výstavbou se začalo v roce 1913 a trať měla vést z Vřídelní ulice na vrch Tři kříže. Stavba byla přerušena první světovou válkou, po válce bylo dobudováno drážní těleso v celé délce (dnes ještě z velké části zachované) a stanice Panorama.

Rozhledny nejsou sice specialitou pouze Karlových Varů, ale specialitou je určitě jejich počet. V 19. století jich měly Karlovy Vary ještě šest. Již v 80. letech 19. století byla postavena dřevěná rozhledna na 644 m vysokém Vítkově vrchu, která byla v provozu až do 30. let 20. století. Z této doby pocházela také dřevěná rozhledna na 624 m vysokém Zámeckém vrchu (jižně od Březové), známém také jako Mesceryho výšina. Sloužila až do začátku první světové války.

Z dnešních zděných rozhleden je to Karlova vyhlídka (také Vyhlídka Karla IV.), postavená v novogotickém slohu v roce 1877 na vrcholu západního svahu údolí říčky Teplé - na Hamerském vrchu ve výšce 510 m.n.m. V roce 1889 byla postavena v romantickém stylu na vrchu Věčný život v nadmořské výšce 639 m dnešní Goethova vyhlídka. Jednou z dominant města je nejznámější rozhledna Diana, postavená v roce 1914 na Výšině přátelství ve výši 547 m.n.m., k níž vede lanová dráha. Poslední z karlovarských rozhleden je rozhledna Aberg na Doubské hoře (609 m.n.m.), postavená v roce 1905 jako součást restaurace s tanečním sálem. Po privatizaci je součástí luxusního hotelu a je pro veřejnost nepřístupná.

Pro chvíle odpočinku při procházkách v přilehlých lázeňských lesích slouží již od 19. století také jedna ze specialit, a to opět především co do množství - jsou to lesní altány. Mezi nimi jsou stavby velmi pěkně zdobené a převážná část je nově zrekonstruovaná. Na území města jich je celkem 45. Specialitou města jsou rovněž pamětní desky na zdech domů a skalách, kterých je dnes více než 70. V minulosti jich bylo k vidění více než 100.

Karlovy Vary mají jistě další speciality a zvláštnosti, snad méně známé a významné a možná, že některé objevíte i vy při svých procházkách.
Bruno Fischer, srpen 2002

zdroj: http://www.karlovyvary.cz/