Léčivá sílá jarních květů

Omamná léčivka magnólie

„Mezi nejkrásnější ozdoby jara patří jistě květy magnólie.“ Magnólie, neboli šácholan zahradní, je keř nebo strom s velkými jednoduchými listy a obrovskými květy. Květy magnólie mají typicky intenzivní sladkou, a současně svěží, plnou vůni připomínající směs pomerančových květů a jasmínu, někdy i konvalinky nebo ylang-ylangu, záleží na druhu rostliny. „Vůně šacholanu údajně navozuje romantická snění, vzbuzuje čistou lásku, něhu, nevinnost a půvab.“ Magnólií existuje něco přes sto dvacet druhů, u nás je nejčastěji pěstovaný hybrid šacholan Soulangeův.

Magnólie pochází z Asie, tam se stala prastarou kulturní rostlinou. Šácholany příslušely zprvu pouze císaři, který je daroval jako zvláštní vyznamenání. Magnólie se stala pro Číňany symbolem čistoty, sladkosti a ženské krásy. V Japonsku si spolu s buddhismem v sedmém století našla cestu do zahradního umění, malířství a literatury.

„Magnólie je také významnou léčivkou. Z rostliny se prakticky sbírají skoro všechny části. Květy se sbírají v době květu, kůra brzy na jaře, listy později na jaře, než rostlina rozkvete nebo krátce po rozkvětu. Její kůra je součástí řady orientálních drog. Používá se hlavně při nadýmání, průjmu, kašli a zvracení. Šácholan obsahuje přírodní antibiotické látky, které potírají četné typy bakterií, streptokoky, stafylokoky, kvasinky (candida albicans), a to velmi razantně,“ vysvětluje paní Josefína.

„Některé látky, zejména lignanoidy, mají významné anxiolytické (proti úzkostem), antioxidační a protizánětlivé účinky. Dále vykazují schopnost posílení činnosti mozku a zlepšení paměti. Léčivých účinků magnólie se užívalo nejen proti horečkám, revmatismu, bronchitidě, obrnám, průjmům, ale i jako součásti čajových směsí a likérů. Všechny užívané části rostliny chutnají hořce až pálivě. Šácholan se užívá ve formě prášku, odvaru nebo lékárensky připravenou tinkturou.“

„Magnólie působí především jako jemné hypotensivum. Snižuje krevní tlak - zejména v počátcích nemoci. Je také účinným podpůrným prostředkem při léčbě angíny pectoris, a to zejména ve formě koupelí v květovém čaji,“ popisuje paní Kudrnová. Omývání tímto čajem uklidňuje různé kožní záněty a má příjemný kosmetický efekt na pokožku, zvlášť pak v oblasti obličeje. Pupeny se užívají při zánětu močové trubice. Z květů lze vyrobit inkoust. Likéry a kompoty z květů léčí kašel a chronickou bronchitidu. „Oblíbené jsou z nich vyrobené kosmetické přípravky.“

Pleťová voda či voda po holení

Do pětiset mililitrů šedesátiprocentního alkoholu vložíme kůru z větvičky magnólie - asi jako malíček silnou a čtyřicet centimetrů dlouhou. Necháme tři týdny louhovat a dvakrát denně důkladně protřepáváme. Potom scedíme a nalijeme do skleněné nádoby, dobře uzavřeme a skladujeme nejlépe v ledničce. Takto používáme jako vodu po holení. „Jestliže tuto tinkturu zředíme převařenou vodu na dvacetiprocentní roztok, získáme skvěle tonizační pleťovou vodu.“

Odvar na zkrášlení pleti

Natrháme si pět květů magnólie a ty přelijeme třemi dcl vroucí vody a necháme dvacet minut louhovat, pak přecedíme, listy vymačkáme. Používáme k oplachování pokožky obličeje, dekoltu, rukou a nohou. „Takový týdenní kúra udělá s pletí zázraky, dokonale jí vypne, pročistí a rozzáří.“

Posilňující nálev z jabloně

„K jaru také bezesporu patří rozkvetlé jabloně. Alternativní medicína využívá i jabloňové květy, ze kterých se dělá posilující nálev. Připravíme si jej následovně - dvacet pět gramů čerstvých či sušených květů jabloně přelijeme půl litrem vroucí vody a necháme deset minut louhovat. Potom scedíme, nalijeme do termosky a po doušcích pijeme během celého dne. Tento čaj pomáhá při vyčerpanosti organismu, zánětech očí a hrtanu, chrapotu, horečce a kašli, ale i při onemocněních ledvin a kožních neduzích,“ popisuje paní doktorka.

S exémem pomůže pivoňka

„Jarní zahrádky krásně zdobí i pivoňka lékařská. Mnoho z nás obdivuje její krásu, netuší však, jakou v sobě skrývá léčivou sílu.“ Tato bylinka byla neobyčejně důležitou v magii, protože prý odpuzuje zlé duchy. Jako taková bývala v základním vybavení exorcismů nezbytnou pomůckou pro vymítání ďábla. Předmětem sběru pivoňky je řádně rozvinutý tmavočervený květ, sbíraný v květnu a červnu, kořen vykopaný v září či říjnu a semeno sbírané obvykle na konci srpna.

„Pivoňkový květ se používá k léčbě ekzémů. Dle starých bylinářských receptů se postižené místo namazalo vepřovým sádlem a překrylo čerstvými jemně naklepanými temně rudými květy a ponechalo se dvacet minut ozařovat sluníčkem. Pivoňkový nálev, který si můžeme jednoduše připravit doma, skvěle tonizuje pokožku obličeje. Stačí dvě hrsti čerstvých okvětních plátků přelít dvěmi dcl vroucí vody a nechat dvacet minut louhovat, pak scedíme a lístky vymačkáme a můžeme nanášet na pokožku. Tato kúra by měla trvat sedm dní a věřte, že budete mít mnohem mladší vzhled,“ radí paní Josefína.

„Nejpoužívanější drogou pivoňky je kořen. Tato droga působí jako účinné spasmolykum (tlumí křeče a bolesti). Od nepaměti se proto používala i jako velmi účinné antiepileptikum. Kořen pivoňky lékařské zužuje cévy, zvyšuje tonus dělohy a podporuje srážlivost krve. Pomáhá při astmatu, ledvinových nebo žlučových kolikách, migrénách.“

Tajemství bezu

„Neumím si ani představit jarní vycházku do přírody bez krásně omamné vůně bezových květů,“ říká paní doktorka. Tento všudypřítomný a všeobecně známý keř, někdy až strom, zkrášluje své okolí dvakrát do roka. Nejdříve na jaře, když v květnu rozkvete silně voňavými exotickými talíři drobných žlutobílých květů. Potom zase na podzim, kdy mu lístky začínají žloutnout, opadávat a odhalovat bohaté střapce sytě černých plodů, ohýbajících útlé větvičky dolů k zemi.

S bezem jsou spojeny nejrůznější pověry a zvyky. Bez symbolizuje smutek a utrpení, neboť z jeho dřeva byl údajně zhotoven Ježíšův kříž. Podle našich předků sídlili v bezu mocní duchové a víly, proto se vysazoval u vchodů do chlévů, aby chránil dobytek. Nikdo neměl odvahu ho pokácet a spálit, poněvadž by tak na sebe a na svůj dobytek přivolal nemoci a jiné nepříjemnosti. Chtěl-li někdo ulomit z bezu větvičku a užít ji jako lék, musel třikrát zavolat ducha bezu zvaného Hyldemoer a zalít kořeny keře mlékem.V podvečer opouštěl duch svůj keř, aby dohlédl na děti, které byly samy doma. Velké vážnosti se bez černý těšil v Dánsku.

Nejsilnější čarovné účinky má bez na svatého Jana, kdo prý sní v poledne smažený bezový květ, po celý rok nezastoná. Zvědavé dívky, které zajímalo, kam se provdají, přistupovaly na Štědrý večer k bezu, zatřásly s ním a říkaly: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes!“. A odkud se ozval jako první psí štěkot, tam se dívka měla provdat. Když se dívka vdávala, dostala dva keříky bezu. Jeden si zasadila pod okno světnice a druhý ke stodole, aby si jednou provždy zajistila šťastné manželství a hojnou úrodu.

„Tak jako je bez dvakrát krásný, má i dva hlavní způsoby použití. Na jaře sbíráme celé květní úbory, ještě když jsou prostřední květy zcela uzavřené. Čaj z nich je prvotřídním lékem na všechny nemoci z prochlazení. Vyvolává pocení, ničí choroboplodné zárodky a čistí zahleněné průdušky. Dále působí močopudně i mírně projímá. Zároveň příznivě ovlivňuje cévní stěny a podporuje tvorbu mateřského mléka.“

Při zevním použití je bez výbornou přísadou do inhalačních směsí při rýmě a zánětu dýchacích cest, ale i při migrénách a ušních nemocech. Osvědčil se i na obklady při křečových žilách. „Z bezových květů si můžete připravit doma i výbornou pleťovou masku, je vhodná hlavně pro nečistou pokožku. Postup je následující: Dvě hrsti čerstvých nebo jednu sušených květů zalijeme sto ml vroucí vody a mícháme, dokud nevznikne kašovitá hmota. Odstavíme a necháme vychladnout. Pak kaši naneseme na obličej a překryjeme kouskem gázy nebo ručníkem a v leže relaxujeme. Po dvaceti pěti minutách masku sejmeme, obličej omyjeme vlažnou vodou a běžně ošetříme,“ vysvětluje paní Kudrnová.

Plody bezu se sbírají tehdy, až jsou úplně zralé, poznáme to i podle toho, že začnou chutnat ptákům. Potom je můžeme sušit, připravit z nich marmeládu, víno nebo sirup, stejně jako u jiných bobulovin. „Hlavní použití plodů bezu je k tišení bolestí nervového původu. Pomáhají při zánětech nervů, například trojklaného a sedacího (ischias). Při všech těchto bolestech se běžně doporučuje pít třikrát denně odvar z bezových plodů nebo sirup, který můžeme rozředit vodou. Již mnohokrát se mi potvrdilo, že se pacient úplně zbavil bolestí. Dobrým doplněním této léčby je masírování bolavých míst levandulovým olejem.“

„Listy bezu jsou výborným pomocníkem při léčbě revmatismu a dny. Mladé rozemleté listy přikládáme na zanícené klouby a bolavá místa. Obvážeme gázou a necháme působit přes noc.“

Bez černý je unikátní bylinka pro všechny generace. Mohou ji pít již malé děti, těhotné a kojící ženy i staří lidé.

Na nemocné srdce je zde hloh

„Za zmínku ještě určitě stojí hloh obecný.“ Jeho bohaté a husté sněhobílé květy se na jaře chvějí bzukotem včel. Hloh je keř či strom dorůstající do výšky kolem čtyř metrů. Jedná se o jednodomou rostlinu, rozšířenou zejména v lesích, na stráních a v remízcích, parcích i zahradách. Kvete v květnu až červnu, jeho krásné bílé květy ale poněkud zapáchají. Plodem jsou červené malvice - hložinky. Hloh obecný je považován za posvátný, neboť z jeho haluzí byla údajně spletena Kristova koruna. Význam připisovaný hlohu dokládá i skutečnost, že když nerozkvetl do prvního máje, bylo to zlé znamení. V některých zemích lidé vysazovali před své příbytky hlohy, aby si zajistili zdraví a hojnost. Zvěrokruh přisoudil hloh lidem narozeným ve znamení lva.

Drogou je nejčastěji květ, méně už list nebo hložinky. Květ hlohu sbíráme hned, jen co začnou rozkvétat. Jsou léčebně nejúčinnější částí rostliny. „Hloh je hotovým požehnáním na nemocné srdce, protože ho posiluje a prokrvuje, odstraňuje bušení a arytmii, rozšiřuje věnčité cévy, výrazně zlepšuje a stabilizuje jeho činnost, dále blahodárně působí při angině pectoris. Kromě přímého účinku n srdeční sval pomáhá hloh při jeho doprovodných nemocech. Reguluje krevní tlak, obzvláště vysoký, uvolňuje a čistí vápenaté usazeniny v cévách, čímž výrazně zlepšuje krevní oběh. Hloh také patří k výborným utišujícím rostlinám. Kdo má problémy se spaním, měl by večer vypít šálek čaje z této bylinky, oslazený lžičkou kvalitního medu. Tento čaj pomáhá při celkové únavě, závratích, nervozitě, hučení v uších a při pocit sevřeného hrudníku a ztíženém dýchání,“ radí paní Josefína Kudrnová.

Hloh působí velmi pomalu. Jeho léčivé účinky se postupně začnou projevovat až po několika týdnech, u někoho i měsících. Proto je ho, stejně jako jiné bylinky, nutné užívat denně bez přerušení. „Hloh je vhodné začít užívat i preventivně, hned při prvních příznacích srdečních těžkostí, kdy ještě není nutné brát chemické léky. Velmi dobře účinkuje u geriatrických pacientů.“

Nepraktičtější užívání hlohu je ve formě tinktury, která je běžně dostupná v lékárnách či bylinkářstvích. Tinktura se dá použít i zevně k potírání bolavých míst, kloubů a svalů.

Lípa jako prevence i lék

„Pro obrovské uplatnění v fytoterapii nesmíme zapomenout na lipový květ.“ Lípa srdčitá se stala svou mohutností a krásou opěvovaným symbolem Slovanů. Při jejím rozkvětu se omamně line po krajině silná vůně a jde slyšet bzukot včel. Lípa se může dožít až tisíce let. V jejich vysokých korunách rádi hnízdí ptáci. I pro ně znamená tento strom klid a pohodu. S lípou jsou také úzce spojeny dějiny. Staří Řekové lípu zasvětili bohyni lásky Afroditě, severské národy Freji, bohyni lásky a plodnosti, manželce nejvyššího boha Ódina. Germáni pod lípou konali soudní přelíčení, neboť byli přesvědčeni, že jim Freyjin strom pomůže odhalit pravdu. Ve středověku lidé věřili ve schopnost lípy zlomit moc zlých kouzel, a proto si z jejího lýka zhotovovali amulety. Lípu vyhledávali i nemocní, zejména ti, kteří trpěli artritidou. I na venkově hrála, a dodnes hraje, lípa srdčitá velmi důležitou roli. Při slavnostních příležitostech ji lidé bohatě zdobí a scházejí se pod ní k debatám a tanci.

Drogou je květ i list. Správný čas sběru je tehdy, když se květy začínají teprve otvírat a většina z nich je ještě v pupenech. „Čaj z lipového květu je vynikající lék pro všechny nemoci z prochlazení a chřipky. Jeho hlavní léčebnou vlastností je silný potopudný účinek a schopnost snižovat horečku. Lípa má i silné odhleňující účinky, proto se přidává do průduškových směsí. Výzkumy zjistily, že děti se z chřipky zotavily mnohem rychleji a bez komplikací, když pily lipový čaj, než když byla nasazena antibiotika. Pro děti je lípa mimořádně vhodná, protože jim posiluje imunitní systém a zároveň uklidňuje organismus a dobře po ní spí. Dále ředí krev, což je výbornou prevencí srdečních onemocnění a zánětu žil. Lipový čaj je také velmi účinný při močových a ledvinových potížích,“ popisuje paní doktorka.

Zevně můžeme lipové květy a listy používat k odstraňování vrásek a skvrn na pokožce a i pro zlepšení kvality vlasů a zabránění jejich vypadávání. „Lipový čaj patří mezi univerzální bylinky, které mají konec konců léčivé působení na celý organismus. Proto uvádím na konec pár receptů na její použití.“

Dětský bylinný čajík

15 g lipových květů, 10 g listů meduňky, 5 g květů heřmánku a 20 g rakytníku (může být i nadrcený šípek). Bylinky smícháme a uskladníme ve skleněné dobře uzavíratelné nádobě, nejlépe v suchu a temnu. Dvě čajové lžičky směsi přelijeme 230 ml vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Potom dobře přecedíme přes velmi jemné sítko, hlavně kvůli chloupkům z šípku, a nalijeme do termosky. Pijeme po doušcích během celého dne. „Můžeme podávat při horečnatých onemocněních, ale i jako součást běžného pitného režimu. Nejúčinnější je čaj neslazený, ale jestliže ho dítě odmítá, tak můžeme přisladit lžičkou kvalitního medu či jablečného koncentrátu.“

Čaj pro kvalitní spánek

10 g lipového květu, 10 g meduňky, 10 g kozlíku, 10 g majoránky. Jednu čajovou lžičku této směsi přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Po té scedíme. „Čaj pijeme horký večer před spaním. Po něm zaručeně usnou i ti největší nespavci.“

Lipová koupel

500 g lipových květů krátce (15 minut) povaříme ve 4 litrech vody a necháme ještě půl hodiny louhovat. Pak dobře přecedíme a nalijeme do vany na koupání. Můžeme si ještě připustit teplou vodu. Koupel by měla trvat patnáct minut a pak bychom ji měli ještě doplnit půl hodinovou relaxací v leže pod přikrývkou. „Tato koupel je výborná při nervových poruchách způsobených nervovým a fyzickým přetížením. Tuto koupel můžeme aplikovat již na neklidné kojence, ale musíme snížit dávku květů na půl hrsti a nálev necháme louhovat pouze pět minut,“ vysvětluje paní Kudrnová.

Vlasová koupel

30 g lipových květů přelijeme dvěmi dcl vroucí vody a necháme 25 minut louhovat. Pak scedíme, květy dobře vymačkáme a do nálevu přimícháme dva žloutky a jednu lžíci olivového oleje. Vetřeme do vlasů a necháme pod fólií působit zhruba 40 minut. Poté pořádně umyjeme a vlasy upravíme dle zvyklosti.

Čistým nálevem z lipových květů lze vlasy po konečném umytí oplachovat. Zvýší se jejich lesk, pružnost a vitalita. Zároveň se nebudou tak často mastit.

„Na závěr chci zdůraznit, že pokud nemáte zkušenosti s bylinkami, dejte raději přednost hotovým tinkturám či směsím, které jsou již dnes ke koupi v každé lékárně či obchůdku s bylinkami, obsahují totiž přesné návody k užívání. Pokud si chcete sami nasbírat květy bezu či lípy, které jsou zcela bez vedlejších účinků, měli byste je vždy sbírat v čistém prostředí,“ dodává na konec MUDr. Josefína Kudrnová.

Titulní foto: Kurhan