Léčivé účinky hrušek

I hrušky mají svou historii

Hrušeň obecná je statný strom s červenohnědou, lysou a lesklou kůrou a eliptickými listy. Svým vzrůstem až dvacet metrů převyšuje hrušeň všechny ostatní ovocné stromy. I při porovnání s věkem žije tento strom mnohem déle, a to sto až sto padesát let. Původním místem výskytu kulturních odrůd je Zakavkazí, odkud se hrušně dostaly do Evropy. Dnes je známo na půldruhého tisíce odrůd hrušní.

Hrušky byly známé již v mladší době kamenné. Tehdejší hrušeň měla ovšem s tou dnešní jen malé společného, byl to keřovitý, trnitý strom s drobnými plody. K jeho šlechtění došlo v Persii a Arménii. Hrušeň znali i staří Římané a Řekové. Vypráví se o ní v některých bájích. Naši předkové věřili, že hrušeň má uzdravovací schopnosti, jsou-li pod ní vykonány příslušné rituály a pronesena zaříkadla. Do díry navrtané do kmene se vkládaly lístky s prosbou o uzdravení, případně vlasy nemocného. Věřilo se, že se uzdraví, jakmile se vložený předmět rozpadne. Hrušni se také přisuzovala magická schopnost chránit před kouzly, démony, před ohněm a jinými pohromami. Na venkově se udržoval starobylý zvyk, podle něhož hospodář při narození syna zasadil hrušeň, zatímco při narození dcerky jabloň. V Číně hrušeň symbolizuje dlouhý a šťastný život.

Léčivá síla hrušek

Syrové hrušky jsou hůře stravitelné nežli vařené. Obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B a malé množství vitaminu C. Z minerálních látek pak především draslík, sodík a chlor. Plody obsahují hodně balastních látek, jež příznivě ovlivňují činnost střev. Urychlují střevní peristaltiku, čímž podporují pročišťování těla. „Zajímavý je fakt, že na sebe vážou těžké kovy a pokud se jim z těla nepodaří všechny odvést, alespoň je zneutralizují.“ Hrušky jsou vhodnou potravou při odtučňovacích kúrách, protože sto gramů tohoto ovoce obsahuje pouze šedesát kalorií. Na osoby se zánětlivými onemocněními trávicí soustavy, krevního oběhu a srdce působí pravidelná konzumace hrušek velmi blahodárně. Navíc odvodňují a také snižují krevní tlak. „Syrové hrušky mohou u některých jedinců vyvolávat problémy s nadýmáním, proto osoby s onemocněním trávicího traktu by měly hrušky konzumovat buďto vařené, nebo jen jejich šťávu.“

Hrušková šťáva zpevňuje stěny cév, působí močopudně a žlučopudně a příznivě ovlivňuje i žaludeční potíže. Pro vysoký obsah draslíku je dobré podávat tuto šťávu jako pomocný prostředek při poruchách srdeční činnosti a také v případě, kdy je třeba z jakýchkoli důvodů užívat diuretika. Obvykle podáváme čtyřikrát denně čerstvou šťávu z jedné hrušky.

„Odvar z hrušek nebo z hruškových křížal je výborným prostředkem při všech nemocech spojených s vyššími teplotami a zimnicí. Připravíme si ho tak, že drobně nakrájenou hrušku či hrst křížal povaříme asi pět minut v 360 ml vody, pak scedíme. Nalijeme do termosky a odvar pijeme vlažný po doušcích během celého dne. Při vysokých horečkách či zimnících můžeme dávku až ztrojnásobit,“ radí paní Procházková.

Také listy hrušně mají v bylinkářství významné místo. Obsahují spoustu tříslovin, které léčí záněty a odstraňují z organismu toxiny. „Čaj z hrušňových listů se používá na léčbu zánětů močových cest, při tvorbě močových a ledvinových kaménků, protože přispívají k jejich rozpadu a působí i proti jejich vzniku a zároveň působí dezinfekčně. Tento nápoj si můžeme připravit tímto způsobem: sto gramů čerstvých hrušňových listů přelijeme jedním litrem vroucí vody a necháme patnáct minut louhovat. Pak scedíme a nalijeme do termosky. Popíjíme po douškách během celého dne. Tento čaj má posilující účinky, a proto je vhodný při oslabení organismu a při rekonvalescenci, ale hlavně při zánětech močového měchýře a ledvin.“

Výrazné urodesinfekční působení vykazuje i směs těchto bylinek: 50 g listů hrušně, 50 g celíku zlatobýlu, 50 g lichořešnice a 25 g tymiánu. Čaj podáváme třikrát denně po dobu šesti týdnů. Nutná je pravidelnost a denně čerstvý nálev.

Vedle pitné kúry je možné listy využít i na sedací koupele. Vhodná je kombinace s brusinkami, celíkem zlatobýlem, březovým listím, kořenem jehlice trnité, s natí truskavce a přesličky rolní. Všechny bylinky mícháme stejným dílem.

„Ještě nesmím zapomenout na recept na hruškový sirup, je opravdu vynikající.“

Hruškový sirup

Hrušky vylisujeme na mlýnku na ovoce nebo odšťavníme v odšťavovači. Tekutinu vylijeme do hrnce, přidáme několik zrnek mořské soli a pomaličku odpařujeme. Odpařování může trvat i celý den, záleží totiž na množství a kvalitě ovoce. „Důležitá je nízká teplota, jinak šťáva zkaramelizuje, a není tak dobrá. Na druhou stranu ale nenecháme odpařit úplně, jinak nám vznikne rosol. Sirup by měl být medové barvy. Pak nalijeme do sklenic a zavařujeme dvacet minut na osmdesát stupňů Celsia,“ vysvětluje paní Simona.

Křížaly z hrušek

Plátky hrušek sušíme na slunci, troubě či elektrické sušičce. Nemají se sušit až dotvrda, hrušky musí zůstat poddajné. V zimním období jsou výbornou pochutinou a zároveň zdravou svačinkou. Můžou se i přidávat do moučníků.

„Hruška je také výborným přírodním kosmetickým prostředkem. Výborně tonizuje a hydratuje pleť.“

Hrušková maska

Hrušku rozmačkáme na kaši, přidáme jednu lžíci bio bílého jogurtu a naneseme na pleť. Necháme dvacet pět minut působit, potom dobře opláchneme vlažnou vodou. „Pokožka se nám krásně vypne a bude jemná jako samet.“

Dobrá rada na závěr

„Krásná a lákavá dovozová jablka a hrušky na regálech supermarketů mohou kvůli škodlivým a jedovatým látkám, které obsahují, vyvolávat alergické reakce, jako například poruchy trávení, kožní vyrážky, alergie nebo bolestivé puchýřky na rtech a v ústech. Navíc se tyto potravinové jedy postupně usazují v tkáních, například v játrech. Nejvíce jsou na ně citlivé děti, těhotné a kojící ženy. Kvůli postřikům, které se často používají, by se mělo ovoce důkladně omýt teplou vodou a následně se mu odstranit slupka. Vždy bychom ale měli upřednostňovat tuzemské plody a nejlépe z biologického zemědělství. Ty totiž můžeme bez obav konzumovat i se slupkou, bohatou na cenné živiny,“ říká na konec paní Simona Procházková.

Titulní foto: Edyta Pawlowska