Lékořice
27.4.2006, Kateřina Samuelová, článek
Jistě znáte lékořicové pendreky, které se prodávají na poutích. Ale víte, že se používá i při léčbě revmatismu?
Charakteristika
Lékořice - latinským názvem Glycyrrhize glabra, je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Tato rostlinka může vyrůst až do výšky 180 centimetrů. Její dřevnaté oddenky jsou dlouhé 1 až 2 metry a mají četné válcovité výběžky. Bylinka má původ ve Středomoří, ale dnes už se běžně pěstuje téměř všude, především však v Asii a Evropě.
Pěstování
Vzhledem k tomu, že lékořice pochází právě ze Středomoří, daří se jí nejlépe na slunečných a sušších místech. Půda by měla být lehčí, nejlépe hlinitá s vysokým obsahem živin. Rozmnožuje se za pomoci odnoží. Ty se odřežou od kořenů v délce asi 20 centimetrů. Následně se vysadí do metr širokých řádků, které mezi sebou budou vzdáleny 50 centimetrů. Na podzim nebo brzy zjara se sklízí oddenek a kořeny ve třetím až čtvrtém roce růstu. Sklizeň se následně suší při 35 stupních. Kořeny se oloupou, aby se zamezilo nepříjemné chuti, která je způsobena pryskyřičnatými látkami.
Účinky
Lékořice obsahuje silici, třísloviny a mnoho dalších látek, které se využívaných v lékařství. V lécích se požívá k překrytí jejich nepříjemné chuti. Jinak má kladné účinky při chrapotu, chřipce, dně či revmatismu. Tato bylinka může mít i protizánětlivé účinky. Při používání lékořice je ale třeba jistá opatrnost, neboť se u ní mohou vyskytnout i vedlejší účinky, jako například zadržování vody.
Použití
Své využití má lékořice hlavně v potravinářském průmyslu. Tam se pracuje hlavně s tzv. „lékořinou“, což je vlastně upravenou extrakt z lékořice. Ten se zahustí a může se využít při v tabákovém průmyslu, při výrobě černého piva nebo žvýkaček.