Masáž v sauně

Masáž je mechanické ošetření kůže a hlubších tkáňových partií masážními hmaty rukou další osobou, případně vlastní, anebo určitou aparaturou. Při masáži se používá několik druhů základních hmatů masáže - rozdělují se do úkonů hnětacích (tření, vytírání a roztírání, hnětení), nárazových (tepání, chvění) a pohybů v kloubech. Používání různých aparatur většinou nenahradí manuální provedení masáže. Podle cílového zaměření se rozlišuje celková a místní masáž, podle způsobu provedení je známa klasická heteromasáž (prováděná masérem) a automasáž (účastník si ji provádí sám na sobě).

O celkové heterogenní masáži se odjakživa (proto klasická) traduje, že podporuje celkové uvolnění a je jedním z prostředků sloužících k prokrvení kůže urychlením krevního i mízního oběhu, napomáhá k odplavení únavových látek ze svalů i toxických zplodin vnitřního prostředí, pokud je jimi nadměrně zatíženo, ale i k celé řadě jiných příznivých změn. Dosahuje se toho masérským zásahem do hlubších svalových struktur. Aby však celková klasická masáž obsáhla všechny partie těla, má však trvat dostatečně dlouho, nejméně šedesát minut.

U částečné heterogenní masáže jde o zaměření jen na vybraný tělesný region jako cíl této metody. Pro ni se obvykle vystačí jen s 20 minutami.

Obě tyto formy heterogenní masáže většinou samy o sobě postačují k regeneračním i rehabilitačním záměrům, ale vyžadují evidentně více času k realizaci účinku masážních hmatů, a proto i více tělesné námahy maséra. U dětí se heterogenní (ani klasická ani částečná) masáž druhou osobou neprovádí.

Heterogenní masáží je také forma masáže povrchu těla šleháním kůže březovým věníkem, typická pro baně v Rusku. Přímo v prohřívárně baně ji provádí ji „banik“ za důkladného vytvoření páry politím kamenů pece a za uzavření prohřívárny pro ostatní. Po takřka rituální proceduře následuje polévání vodou již mimo prohřívárnu.

O saunách ve Finsku platí, že oblíbená heterogenní masáž masérkami je spojena s použitím mýdla a kartáčů a následuje až po prohřátí. Tato masáž nebývá delší než 5 až 8 minut a do určité míry vede také k pozvolnému ochlazení těla. Nutné je ovšem následné důkladné následné spláchnutí potu, mýdla i šupin kůže.

Březové věníky používají Finové v prohřívárně především jako vějíře k přívodu horkého vzduchu k povrchu těla a k lehkému poklepávání kůže, které zvyšuje její prokrvení. Uvolněné silici z březových listů se přisuzuje zpříjemnění estetiky lázně, ale také osvěživý účinek a vliv na sliznici dýchacích cest. Prudké šlehání se nepraktikuje. Věníky se dají použít mimo prohřívárnu k zakrytí stydkých partií těla.

Používání masážních emulzí k masáži během saunování je diskutabilní. Kůže i pohybový aparát jsou vlivem saunové lázně dostatečně prokrveny a uvolněny, takže není potřeba vyvolávat další změny tohoto stavu aplikací emulsí. Po ukončení obvyklých typů saunování se již nejsou ani masáž, ani použití mýdla či emulzí nutné, emulze mohou vést k opětnému ucpání potních vývodů. Přípustné je jen užití nedráždivých „dětských“ olejíčků u sklonu k suché pokožce.

Celková i částečná heterogenní masáž, která navazuje na modifikované saunování, může být doplněna jedním znovuohřátím v horku saunové lázně a následným vždy jen krátkým ochlazením (nejlépe pobytem na čerstvém vzduchu), koupelí v chladné vodě raději ne. Větší počet prohřívání po masáži není vůbec vhodný, saunová lázeň by se stala nadbytečným stimulačním prostředkem. Stačí, dosáhne-li se jen prohřátím a následnou masáží očekávaných účinků, navzájem se intenzifikujících. Většinou se proto končí jen závěrečným osprchováním těla kvůli očistě a úpravě teplotní pohody. Tento postup je nejvíce oblíben.