Měsíc na Bali: Canggu a Pura Tanah Lot

O Bali jsme kdysi uvažovali jako o zemi, kde bychom chtěli nějakou dobu žít. Dnes máme dvě malé děti (1 a 3 roky) a to byl jeden z důvodů, proč jsme se s manželem rozhodli pro tak dlouhou dovolenou. Táhnout je totiž přes půlku světa kvůli devíti dnům, nám zkrátka nestálo za to. Cesta to byla vtipná a poučná od začátku do konce.

Pokud máte například pocit, že je dvacetihodinový let letadlem k nevydržení, zkuste si ho někdy absolvovat s malým dítětem na klíně. Je to ještě větší zábava, když vezmeme v úvahu, že dokáže být celých dvacet hodin vzhůru. Na jeho obhajobu však musím podotknout, že téměř nebrečelo a nikdo během cesty nebyl raněn, ani nepřišel k psychické újmě. Aerolinky jsme navíc zvolili celkem rozumně, takže jsme měli pohodlí, nadbytek jídla a dobu na přestup do navazujícího leteckého spoje tak akorát. Po náročné čtyřiadvacetihodinové cestě (i s přestupem) jsme vystoupili v horkém Denpasaru a naše putování po Bali mohlo začít.

 

Svou první destinaci jsme zvolili poněkud nešťastně. Pokud jste mladí, máte rádi noční život, surfování, západy slunce na pláži, fancy bary a kavárničky v evropském stylu, pak je pro vás Canggu to pravé místo. Najdete tu vše, co takové správné město nabízí. Obchody i tržiště, stánky i supermarkety, warungy i restaurace západního formátu, nepřetržitý provoz a rozvoz všeho možného od prádla, přes jídlo až po taxíky. Také samozřejmě posilovny, tělocvičny, coworkingy, masážní salony, lékaře a zubaře.

 

 

Ti z vás, kteří touží po klidu, krásných opuštěných plážích, přírodě, autenticitě a pohodě, budou zklamáni. Stejně jako my. Canggu je možná nová a lepší Kuta, ale pro rodinu s dvěma malými dětmi zkrátka není ideální. Už jen to, že bez skútru tu nedáte ani ránu, je naprosto zásadní nevýhoda. Když se k tomu přidá poměrně hustá a divoká doprava, není to zkrátka nic pro poseroutky. Pravda, nějak jsme to zvládli i ve čtyřech, díky mému odvážnému manželovi, ale šťastní jsme z toho rozhodně nebyli. I když děti jezdily moc rády a většinou u toho ještě radostně výskaly. Doprava ve stylu „na místňáka“ prostě nebyla úplně pohodlná a rozhodně by se podle evropských měřítek nedala označit za bezpečnou.

 

Dalším kamenem úrazu bylo moře. Nejspíš už jste slyšeli o tom, že má Bali obrovské problémy s odpadky. Já si vždycky říkala, že tak zlé to přece být nemůže. Jenže může. Ono to může být ve skutečnosti ještě mnohem horší. Uvědomíte si to, když vlezete do vody a máte pocit, že plavete v popelnici. Doslova si klestíte cestu všemožným sajrajtem, igelitovými pytlíky a plastovými lahvemi počínaje a blíže neidentifikovatelným humusem konče. To vás na plavání, potápění a surfování přejde chuť. Byli jsme tak zklamaní, že jsme dokonce uvažovali o tom, že po dvou dnech sbalíme kufry a odjedeme třeba do Singapuru, na Filipíny nebo do Thajska.

 

Po drobné konzultaci se známou, která na Bali dlouhodobě žije, jsme se dozvěděli, že jsme prostě zvolili špatnou dobu (od prosince do března vlivem dešťů z moře opravdu přicházejí vlny odpadků) a špatnou destinaci. Canggu a Kutu nám v tomto období rozhodně nedoporučila a spíš nás nasměrovala na jih a jihozápadní pobřeží ostrova. Na obranu místních musím podotknout, že si problém s odpadky začínají uvědomovat a aktivně ho řešit, ať už sběrem odpadků na pláži nebo zrušením igelitových tašek v supermarketech.

 

 

 

Zvolili jsme tedy strategii útěku na jinou část ostrova, ještě předtím jsme si ale prohlédli několik místních pláží a navštívili nedaleký vyhlášený chrám na pobřeží, Pura Tanah Lot. Říká se mu mořský chrám a patří mezi nejznámější místa celého Bali. Nalézá se asi 20 minut jízdy na skútru od Canggu a cca 30 km západně od Denpasaru. Samotný chrám prý pochází z 15. století a je postaven na skále 20 m od pobřeží. V době přílivu se k němu suchou nohou nedostanete, což ale vůbec nevadí, protože do chrámu samotného mají přístup pouze věřící. Traduje se, že v u paty ostrůvku sídlí jedovatí mořští hadi, kteří ho mají chránit před vetřelci a zlými duchy.

 

 

Celé okolí chrámu je poměrně zajímavé. Kromě množství obchůdků a restaurací se kolem pobřeží vine také nádherně udržovaný park, ve kterém si můžete odpočinout. Za ním se na vysoké skále nachází další menší chrám, který rovněž stojí za shlédnutí.

 

 

Tanah Lot je ideální, pokud potřebujete nakoupit nějaké dárečky a suvenýry domů. I když musíte zaplatit vstupné do chrámu, ačkoliv jdete jen na tržnici, nachází se tu takové množství různých obchodů a stánků, že se vám snadno podaří usmlouvat tradiční balijské zboží za opravdu příjemné ceny.

Bali je požitek pro všechny smysly. Je cítit vonnými tyčinkami, mořem, rýží a květy plumérie. Chutná trochu palčivě, ale moc dobře, a celým ostrovem se nesou zvuky tradičních gongů a bubnů (gamelan), zejména v době svátků a hinduistických obřadů. Balijci jsou milí a usměvaví lidé, kteří milují děti. Dokonce i ty uřvané.