Modře hořící editorial
11.10.2006, Zuzana Kobíková, článek
Nářky typu "mladí lidé nepouštějí ty starší v hromadné dopravě sednout", mě nebaví. Jednak každý den vidím, že realita v tomto ohledu není tak zlá, druhak se chci pro zbytek života vyhnout lamentacím typu "to za mých mladých let nebývalo" - inu, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-).
Milé čtenářky, milí čtenáři!
Nářky typu "mladí lidé nepouštějí ty starší v hromadné dopravě sednout", mě nebaví. Jednak každý den vidím, že realita v tomto ohledu není tak zlá, druhak se chci pro zbytek života vyhnout lamentacím typu "to za mých mladých let nebývalo" - inu, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-).
Ovšem to, co onehdá ráno cestou na tramvaj rozhořčilo i fascinovalo mne, je o něco méně obehrané klišé.
Byla to přes metr vysoká hromada starého papíru, ovšem na kolečkách a s jakýmis ohromnými, přilnavými, modrými plastovými aplikacemi; kusy plastu očividně nedávno tavícího se, bublajícího a následně utuhnoucího.
Jak do toho svítilo podzimní slunce, rozespalé oko bylo chvíli zmatené, co že to vidí za podivnost, rychle mu však došlo, že asi kdosi v noci neodolal, a chtěl vidět, jak vypadá hořící kontejner na třídění odpadu. Nebo to byl pokus o lokální spalovnu? Nebo měl někdo pocit, že kontejnerů na tříděný odpad je ve městě nadbytek? Těžko říci. Když jsem se očima plnýma údivu a smutného překvapení dosytosi vynadívala na přetavený plast a naštěstí pouze očouzený papír, napadlo mě další vysvětlení - někdo chtěl asi vidět, jakým plamenem bude modrý plast hořet.
Vzpomněla jsem si na dětské pokusy, při nichž modrá voskovka zahořela krásně modrým plamenem. Samozřejmě jsem čekala, že červená bude hořet červeně, zelená zeleně - a samozřejmě hořely všechny modře. No zaplaťpánbůh, že jsem si to vyzkoušela v dětství a po nocích mě nepřepadají tak pitomé nápady jako zapalovat plastové kontejnery nebo do nich z nedbalosti vhazovati hořící předměty.
Nářky typu "mladí lidé nepouštějí ty starší v hromadné dopravě sednout", mě nebaví. Jednak každý den vidím, že realita v tomto ohledu není tak zlá, druhak se chci pro zbytek života vyhnout lamentacím typu "to za mých mladých let nebývalo" - inu, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-).
Ovšem to, co onehdá ráno cestou na tramvaj rozhořčilo i fascinovalo mne, je o něco méně obehrané klišé.
Byla to přes metr vysoká hromada starého papíru, ovšem na kolečkách a s jakýmis ohromnými, přilnavými, modrými plastovými aplikacemi; kusy plastu očividně nedávno tavícího se, bublajícího a následně utuhnoucího.
Jak do toho svítilo podzimní slunce, rozespalé oko bylo chvíli zmatené, co že to vidí za podivnost, rychle mu však došlo, že asi kdosi v noci neodolal, a chtěl vidět, jak vypadá hořící kontejner na třídění odpadu. Nebo to byl pokus o lokální spalovnu? Nebo měl někdo pocit, že kontejnerů na tříděný odpad je ve městě nadbytek? Těžko říci. Když jsem se očima plnýma údivu a smutného překvapení dosytosi vynadívala na přetavený plast a naštěstí pouze očouzený papír, napadlo mě další vysvětlení - někdo chtěl asi vidět, jakým plamenem bude modrý plast hořet.
Vzpomněla jsem si na dětské pokusy, při nichž modrá voskovka zahořela krásně modrým plamenem. Samozřejmě jsem čekala, že červená bude hořet červeně, zelená zeleně - a samozřejmě hořely všechny modře. No zaplaťpánbůh, že jsem si to vyzkoušela v dětství a po nocích mě nepřepadají tak pitomé nápady jako zapalovat plastové kontejnery nebo do nich z nedbalosti vhazovati hořící předměty.
