Motokáry a čtyřkolky – zábava na cestách

Motokára – láska na celý život

Motokára je ve své podstatě jednoduché závodní vozidlo, na kterém byste stěží hledali zbytečnosti. Nosnou konstrukci tvoří trubkový rám, jež zároveň nahrazuje pérování. Funkci nárazníků plní plastové spoilery. Především díky nízko položenému těžišti a speciálním pneumatikám mají motokáry tak vynikající jízdní vlastnosti, že z 0 na 100 jsou schopny akcelerovat ve 3 sekundách a jsou velice stabilní. Rozdělit by se daly do svou skupin - na motokáry pro půjčovny a na závodní, areály pak na otevřené nebo kryté. Na to, abyste propadli rychlé jízdě není nikdy pozdě. Pronikavý zvuk motorů a pověstná vůně benzínu pohltí opravdu každého.

Jak to všechno začalo

Z historického hlediska nejsou motokáry nijak starým sportem, počátky by se daly najít na konci druhé světové války, kdy na amerických leteckých základnách pro ulehčení přepravy materiálu vznikly přídavné mobilní pozemní navijáky poháněné benzínovým agregátem. Mechanici si pro ulehčení práce s přesouváním dosti těžkých navijáků propojili pohon navijáku s koly.Vzniklo tak „samohybné vozidlo“ označované jako „go car“. Když poprvé mezi sebou zkoušeli závodit, netušili, že tak dali vzniknout novému sportu s názvem karting, v češtině jsou to závody motokár. Ze Spojených států se tak začaly šířit do dalších koutů světa.

U nás se jejich výroba datuje koncem padesátých let. Nedostatek materiálu znamenal z dnešního pohledu roztodivné konstrukce. I přes svou technickou nedokonalost však dosahovaly rychlosti až 80 km/h, a tak vznikly především kvůli bezpečnosti první předpisy pro jejich konstrukci. Posun k jejich dnešní podobě nastal na přelomu let šedesátých a sedmdesátých, kdy se nahradily bubnové brzdy za kotoučové. I přesto držely motokáry krok se zahraniční konkurencí a stalo se z nich uznávané odvětví motoristického sportu, hlavně kvůli své technické náročnosti.

Motokára pro každého

Nejen závody, ale i jízdy na zpříjemnění stereotypních dnů, jsou dnes k dispozici každému, kdo má chuť usednout za volant a projet si několikasetmetrovou trať. Prvotní pocit nejistoty po vkročení na dráhu se rozplyne po zapnutí řemínku u přilby. Plocha je vám běžně k dispozici deset minut. Možná se ptáte, zda to není málo. Můžete si být jistí, že je to dostatek na dlouhou a rychlou jízdu. Motokáry mají běžně šest až sedm koní, což v reálu znamená rychlost až šedesát kilometrů za hodinu.
V případě, že se vám občasné návštěvy drah budou zdát málo, a přece jenom se už budete cítit na vyšší závodnické úrovni, jsou vám k dispozici závody, jež se pořádají v motokárových půjčovnách a ve většině případů se jezdí s jejich technikou. Další možností je pořízení si vlastního stroje a účast na závodech na okruzích určených pro karting. Nejméně náročnou formou jsou hobby závody, pro něž se používá technika nevyhovující pro Mistrovství České republiky, Přebor České republiky nebo pohárové závody. Pro veřejnost jsou závody často pořádány ve dvou kategoriích – pro ty s vlastním strojem a pro ty, kdo si ho zapůjčí. Pro pocit závodníka stačí volant, brzda a plyn. Co ale nutně pro závody potřebujete, je helma, kotníkové boty, rukavice a kombinéza. Nejinak začínala spousta vynikajících jezdců rallye nebo formulí.

Čtyřkolky - zábava do terénu

Ještě náročnější motoristickou zábavou jsou takzvané čtyřkolky. Není to ani auto, ani motorka, a narozdíl od motokár se na nich pohybujete převážně v terénu, i tak ale poskytují maximální možné bezpečí. Čtyřkolka neznamená jen náhon na všechna čtyři kola, znamená to i sjízdnost jakéhokoliv terénu. Tratě jsou složeny z části pro děti a začátečníky, zbytek tvoří obtížnější reliéf s výmoly a různými přírodními i umělými překážkami (platí, že čím hrbolatější, tím lepší zážitek). Původně však vznikly díky potřebě dostat se do terénu něčím menším než je automobil. Prvně tedy našly využití v lesnictví a u myslivců. Dnes už je vše jinak, najdeme je u hotelů, v relaxačních centrech i doma v garáži.

Nejstarší čtyřkolky pochází ze sedmdesátých let. Měla ovšem jen tři kola a stabilita nedosahovala požadované úrovně. Později se přidalo kolo čtvrté, tak se už dokázala vyrovnat se všemi nástrahami terénu. Do Evropy přišel trend ze Spojených států a Kanady.

Sportovní či užitkovou?

Rozhodování mezi sportovní (QUAD) či užitkovou (ATV) čtyřkolkou není snadné. Jak napovídá první výraz, bude se jednat o širší využití, ať za ní zapřáhnete sněžný pluh, tažné zařízení nebo se s ní budete chtít jen projet, vždy vám poslouží. Oproti sportovní má ale o něco horší jízdní vlastnosti, na obtíž je hlavně její vysoká hmotnost. Sportovní je svižná, lehká a hodí se i na závodní trať. Jízda na čtyřkolce není snadná, jako je tomu na motokáře. Chování stroje je poměrně proměnlivé, liší se povrch od povrchu, ale i v případě, že máte spolujezdce. Nejen zábavnější, ale i bezpečnější je, když si vyrazíte na dvou strojích.

Kdo se rozhodne vyzkoušet jízdu, ať už ve volné krajině či na speciální trati, je vybavený helmou, hrudním protektorem a rukavicemi. Každý typ čtyřkolky nejlépe poznáte ve specifických podmínkách. Nejlepší vyžití pro užitkové nabízí speciální tratě, lesy, kde je zdárným pomocníkem, ale hodí se třeba jen cesty za dobrodružstvím. QUAD je symbolem pro rychlost, i ta se ale dokáže vyrovnat s terénem. V neposlední řadě stojí za zmínku dětská čtyřkolka, na níž se nejmenší vydovádí na polních cestách či hřištích. Často se objevují i jako mezistupeň mezi dětskou a velkou čtyřkolkou. Neplatí tedy, že by byly výsadou jen drsných chlapíků.

Rozhodnete-li se pro kteroukoliv disciplínu, mějte na paměti, že nejdůležitější je bezpečnost. Nepřeceňujte své síly a neohrožujte spoluzávodníky a hlavně myslete na kvalitní chrániče. I díky tomu bude zážitek prvotřídní, nikdo si přeci nechce z dráhy odvézt šrámy a poranění!

Zdroj: motokary.net, quad.cz

Titulní foto: www.impexta.com