Motorkářská sezóna začala! Jak si vybrat „silný stroj“?
4.4.2006, Luděk Hruš, článek
Dozvíte se, čím se liší chopper od endura a "naháč" od supersportu! Přinášíme vám typologii motocyklů a poradíme, jak s výběrem silného stroje začít, aby splnil vaše očekávání a odpovídal vašemu naturelu.
Nahlodaly vás předchozí články o motorkách a o zimních motorkářských aktivitách? Již dlouho přemýšlíte o pořízení motocyklu a toužíte zakusit život v jedné stopě? Buďte tedy ve střehu - nastává jaro – ideální období pro pořízení motocyklu.
V našem článku se dozvíte z jakého konce začít s motorkou. Pokud dočtete článek celý, mohu s jistotou konstatovat, že při výběru vašeho prvního motocyklu neuděláte chybu. A dosud pojmy jako enduro, supersport, chopper či naháč vám po vstřebání tohoto článku budou jasnější.
Pochopíte-li filozofii a specifika jednotlivých kategorií motocyklů, tak váš výběr nového stroje bude veden jistou a neomylnou intuicí, která bude v souladu s vaší náturou a životním stylem. Výběr a následná koupě nové věci je pro mnoho lidí opravdovým svátkem, a co teprve koupě nové motorky, která se stane prostředkem relaxace a uvolnění. Možná, že naplní váš veškerý volný čas a stane se dalším členem vaší rodiny či domácnosti, což se již přihodilo nejednomu jedinci...
Motocykly dělíme do několika kategorií podle způsobů použití, jež úzce souvisí se vzhledem a konstrukční koncepcí stroje. Pojďme se tedy podívat, z čeho vybírat…
Jako první si představíme kategorii naháčů - neboli anglicky "naked". Musím se přiznat, je to má oblíbená motocyklová kategorie (proto ji zařazuji na začátek), zároveň také splňuje asi nejběžnější představy o motocyklu. Odkrytý, tedy nahý motor, zpravidla zpracovaný nejen funkčně, nýbrž i pro potěchu oka, je umístěn pod klasickou nádrží kapkovitého tvaru.
Vzhledu motocyklu dominuje kulaté světlo či malá kapotka, respektující celkově čisté linie naháčů. Narozdíl od jiných kategorií zde není primární snaha o nízkou hmotnost stroje. Ta ustupuje - z estetických důvodů - masivnímu výfukovému vedení zakončenému převážně jednou nebo dvěmi koncovkami, jejichž posláním je splnit nejpřísnější hodnotící kritéria okolí. Takové motorky mají styl a „lidem se prostě líbí“.
Takže chcete-li oslnit laickou veřejnost, kupte si naháče a chybu neuděláte. A má to i praktické výhody – velmi pohodlný jezdecký posed spolu s možností instalace velkého množství zavazadel předurčuje nahé motocykly k hltání dálkových kilometrů. Naháče vynikají univerzálností. Ráno si pohodlně, bez bolestí zad dojedete na okruh, kde se do sytosti sportovně vyřádíte, vyplavíte do krve nějaký ten adrenalin a odpoledne zase v klidném tempu odjíždíte třeba na "moto dovolenou" k moři.
Volba výstroje je také nesmírně rozmanitá a konvencemi nesvázaná, narozdíl třeba od vyznavačů supersportovních speciálů. Na naháče si můžete obléct jak textilní, tak koženou výbavu. Přilbu můžete zvolit buď bezpečnější uzavřenou, tzv. integrální, anebo otevřenou, díky níž poznáte ryzí opojení z kontaktu s proudícím vzduchem, přičemž vám občas uvízne mezi zuby i nějaká ta muška.
Bahňáci neboli bahnomilové a dalšími variantami podstatných jmen (zpravidla se slovem „bahno“ v kořenu slova), jsou označováni jezdci na motorkách typu enduro. Odvozeno z anglického endurance - česky výdrž či vytrvalost – což je přesně vlastnost od motorek této kategorie očekávaná. Endura jsou často dělena do dvou podkategorií. S tou první, sportovní, se můžete setkat na závodech motoskijöringu či na ekologicky kontroverzní Šestidenní motocyklové soutěži.
V současnosti zažívá velký boom druhá podkategorie - cestovní endura. Jen málo typů motocyklů této podskupiny se však ve skutečnosti dostane mimo sjízdné asfaltové komunikace, protože jejich nevhodnost do terénu je zapříčiněna ohromnou hmotností stroje a vysoko uloženým těžištěm. Konstrukce je spíše předurčuje k dálkovému cestování po zpevněných komunikacích. Cestovní endura lze pro ilustraci přirovnat k automobilové kategorii SUV (sportovně užitkové vozy), jejíž auta se tváří jako vhodná na dobrodružné expedice, ale jejich jízdní vlastnosti si s terénem příliš nerozumí.
Říká se, že milovníci jízdy v terénu a volné krajině jsou největší pohodáři a víceméně nekonfliktní osobnosti. Ono totiž několik tisíc kilometrů od domova v africké poušti či někde v Karpatech v případě defektu nebo zdravotních potíží, je zkrátka potřeba spoléhat se jen na sebe. A na druhou stranu je v takových oblastech neocenitelné umění jednat s domorodci, když si už člověk nedokáže sám pomoci v nesnázích s motocyklem nebo ho trápí hlad a žízeň. Takže: k pořízení endura a jeho plnému expedičně cestovnímu využití musíte mít opravdu specifickou dobrodružnou povahu.
Zřejmě nejznámější a zároveň nejproklínanější skupinou motorkářů jsou ti, kteří sedlají supersportovní stroje. Řidiči aut (motorkáři označovaní jako „plechovkáři“), často nešetří nadávkami vůči těmto takřečeným „zmrzlinářům“, kteří dokáží na svém stroji vyvinout několikanásobně vyšší rychlost než běžná auta. O akceleraci ani nemluvě.
Přestože supersporty jsou určeny spíše na okruhy, jež se České republice nacházejí v Brně, Mostě a Sosnové u České Lípy, tak se s nimi v hojné počtu setkáme i na běžných komunikacích. Je to vcelku s podivem, když přihlédneme ke stavu našich silnic a velmi sportovnímu naladění hyperrychlých strojů. Kombinace těchto faktorů totiž činí z delší jízdy na závodním motocyklu doslova utrpení. Bolesti šíje namáhané silným odporem vzduchu ve velkých rychlostech a namožené pozadí od tvrdého sedáku spolehlivě odradí nejednoho jezdce od cestovatelských choutek...
Sportovní motocykl a jeho jezdec se asi nejlépe cítí na závodním okruhu, kde mohou ve vzájemné symbióze beztrestně a ladně kroužit s využitím plného výkonu. U této kategorie si nejsem příliš jistý, jaký typ člověka ji zvolí. Jistě to jsou lidé milující rychlost a adrenalin. Ti rozumnější si jmenovaných slastí užívají na závodní dráze. Pak je skupina jezdců, kteří bohužel "nejezdí takzvaně hlavou", neboť jejich inspirací jsou motocyklové velké ceny, které sledují v televizi a výkony závodníků se snaží uvést do praxe v běžném provozu.
Stejně jako závodníci, v současnosti v čele s Valentinem Rossim a nadějným českým jezdcem Lukášem Peškem, oblékají jezdci této kategorie motocyklů výhradně kožené kombinézy a vzhledem ke značnému riziku zranění ve velkých rychlostech se zpravidla snaží chránit každičký kloub či kost kvalitními protektory.
Bruce Willis (alias Zed) se své přítelkyni v Tarantinových Pulp fiction (Historkách z podsvětí) snaží namluvit, že chopper není motorka, ale "prostě chopper". Co to znamená? Anglický výraz pro sekáček nebo lépe pro vrtulník. (Alespoň druhé pojmenování leccos vysvětluje). U těchto motorek je totiž kromě vzhledu důležitý i zvukový projev motoru, připomínající helikoptéru.
Tyto motocykly, zvláštní jezdcovým situováním v sedle, jehož (skoro) všechny končetiny často trčí kamsi vpřed, si obvykle spojujeme s vousatými hromotluky alá členy kapely ZZ TOP. Nejedná se o zcela mylnou představu, ale pravdou je, že dnes sedlají choppery i křehké dívky, stejně jako úspěšní manažeři, kteří nacházejí uspokojení v klidné jízdě po kvalitních okreskách.
Choppery jsou vyloženě o pohodě a čisté radosti z jízdy. Jejich dvouválcový motor do V neoplývá vysokým výkonem, zato jeho kroutící moment vás dokáže s blahým pocitem katapultovat vpřed na každém semaforu. Než si vůbec "plechovkáři" všimnou zelené, uvidí už jen vaši širokou zadní pneumatiku.
S výstrojí na choppera je spjata také kůže, ze které je vyrobeno snad vše (ano, často i spodní prádlo), co má motorkář na sobě. V tomto případě jde zejména o styl, takže vzhled tělesné schránky motorkáře připadá na úkor její bezpečnosti. Například integrální přilba je pro chopperaka společenské faux pa, jako ochrana hlavy se často užívá otevřená přilba nebo tzv. kokoska, kterou známe z hlav našich dědů.
Výčet kategorií motocyklů by mohl samozřejmě pokračovat, ale další kategorie jsou spíše syntézami těchto čtyř uvedených. Uvedená typologie je spíše pro představu ideálních příkladů.
Doufám tedy, že jsem vás, mílí čtenáři, naladil na tu správnou, tedy JEDNU stopu a těším se na naše případné setkání v motorkářské sezóně 2006!
Titulní foto: "© Photographer: Aleksander Bochenek | Agency: Dreamstime.com"
Z čeho vybírat?
V našem článku se dozvíte z jakého konce začít s motorkou. Pokud dočtete článek celý, mohu s jistotou konstatovat, že při výběru vašeho prvního motocyklu neuděláte chybu. A dosud pojmy jako enduro, supersport, chopper či naháč vám po vstřebání tohoto článku budou jasnější.
Pochopíte-li filozofii a specifika jednotlivých kategorií motocyklů, tak váš výběr nového stroje bude veden jistou a neomylnou intuicí, která bude v souladu s vaší náturou a životním stylem. Výběr a následná koupě nové věci je pro mnoho lidí opravdovým svátkem, a co teprve koupě nové motorky, která se stane prostředkem relaxace a uvolnění. Možná, že naplní váš veškerý volný čas a stane se dalším členem vaší rodiny či domácnosti, což se již přihodilo nejednomu jedinci...
Motocykly dělíme do několika kategorií podle způsobů použití, jež úzce souvisí se vzhledem a konstrukční koncepcí stroje. Pojďme se tedy podívat, z čeho vybírat…
Naháči
Jako první si představíme kategorii naháčů - neboli anglicky "naked". Musím se přiznat, je to má oblíbená motocyklová kategorie (proto ji zařazuji na začátek), zároveň také splňuje asi nejběžnější představy o motocyklu. Odkrytý, tedy nahý motor, zpravidla zpracovaný nejen funkčně, nýbrž i pro potěchu oka, je umístěn pod klasickou nádrží kapkovitého tvaru.
Vzhledu motocyklu dominuje kulaté světlo či malá kapotka, respektující celkově čisté linie naháčů. Narozdíl od jiných kategorií zde není primární snaha o nízkou hmotnost stroje. Ta ustupuje - z estetických důvodů - masivnímu výfukovému vedení zakončenému převážně jednou nebo dvěmi koncovkami, jejichž posláním je splnit nejpřísnější hodnotící kritéria okolí. Takové motorky mají styl a „lidem se prostě líbí“.
Takže chcete-li oslnit laickou veřejnost, kupte si naháče a chybu neuděláte. A má to i praktické výhody – velmi pohodlný jezdecký posed spolu s možností instalace velkého množství zavazadel předurčuje nahé motocykly k hltání dálkových kilometrů. Naháče vynikají univerzálností. Ráno si pohodlně, bez bolestí zad dojedete na okruh, kde se do sytosti sportovně vyřádíte, vyplavíte do krve nějaký ten adrenalin a odpoledne zase v klidném tempu odjíždíte třeba na "moto dovolenou" k moři.
Volba výstroje je také nesmírně rozmanitá a konvencemi nesvázaná, narozdíl třeba od vyznavačů supersportovních speciálů. Na naháče si můžete obléct jak textilní, tak koženou výbavu. Přilbu můžete zvolit buď bezpečnější uzavřenou, tzv. integrální, anebo otevřenou, díky níž poznáte ryzí opojení z kontaktu s proudícím vzduchem, přičemž vám občas uvízne mezi zuby i nějaká ta muška.
Enduro
Bahňáci neboli bahnomilové a dalšími variantami podstatných jmen (zpravidla se slovem „bahno“ v kořenu slova), jsou označováni jezdci na motorkách typu enduro. Odvozeno z anglického endurance - česky výdrž či vytrvalost – což je přesně vlastnost od motorek této kategorie očekávaná. Endura jsou často dělena do dvou podkategorií. S tou první, sportovní, se můžete setkat na závodech motoskijöringu či na ekologicky kontroverzní Šestidenní motocyklové soutěži.
V současnosti zažívá velký boom druhá podkategorie - cestovní endura. Jen málo typů motocyklů této podskupiny se však ve skutečnosti dostane mimo sjízdné asfaltové komunikace, protože jejich nevhodnost do terénu je zapříčiněna ohromnou hmotností stroje a vysoko uloženým těžištěm. Konstrukce je spíše předurčuje k dálkovému cestování po zpevněných komunikacích. Cestovní endura lze pro ilustraci přirovnat k automobilové kategorii SUV (sportovně užitkové vozy), jejíž auta se tváří jako vhodná na dobrodružné expedice, ale jejich jízdní vlastnosti si s terénem příliš nerozumí.
Enduro z vás udělá pohodáře i proti vaší vůli
Říká se, že milovníci jízdy v terénu a volné krajině jsou největší pohodáři a víceméně nekonfliktní osobnosti. Ono totiž několik tisíc kilometrů od domova v africké poušti či někde v Karpatech v případě defektu nebo zdravotních potíží, je zkrátka potřeba spoléhat se jen na sebe. A na druhou stranu je v takových oblastech neocenitelné umění jednat s domorodci, když si už člověk nedokáže sám pomoci v nesnázích s motocyklem nebo ho trápí hlad a žízeň. Takže: k pořízení endura a jeho plnému expedičně cestovnímu využití musíte mít opravdu specifickou dobrodružnou povahu.
Supersporty
Zřejmě nejznámější a zároveň nejproklínanější skupinou motorkářů jsou ti, kteří sedlají supersportovní stroje. Řidiči aut (motorkáři označovaní jako „plechovkáři“), často nešetří nadávkami vůči těmto takřečeným „zmrzlinářům“, kteří dokáží na svém stroji vyvinout několikanásobně vyšší rychlost než běžná auta. O akceleraci ani nemluvě.
„Plechovkáři“ versus „zmrzlináři“
Přestože supersporty jsou určeny spíše na okruhy, jež se České republice nacházejí v Brně, Mostě a Sosnové u České Lípy, tak se s nimi v hojné počtu setkáme i na běžných komunikacích. Je to vcelku s podivem, když přihlédneme ke stavu našich silnic a velmi sportovnímu naladění hyperrychlých strojů. Kombinace těchto faktorů totiž činí z delší jízdy na závodním motocyklu doslova utrpení. Bolesti šíje namáhané silným odporem vzduchu ve velkých rychlostech a namožené pozadí od tvrdého sedáku spolehlivě odradí nejednoho jezdce od cestovatelských choutek...
Stroj pro milovníky adrenalinu
Sportovní motocykl a jeho jezdec se asi nejlépe cítí na závodním okruhu, kde mohou ve vzájemné symbióze beztrestně a ladně kroužit s využitím plného výkonu. U této kategorie si nejsem příliš jistý, jaký typ člověka ji zvolí. Jistě to jsou lidé milující rychlost a adrenalin. Ti rozumnější si jmenovaných slastí užívají na závodní dráze. Pak je skupina jezdců, kteří bohužel "nejezdí takzvaně hlavou", neboť jejich inspirací jsou motocyklové velké ceny, které sledují v televizi a výkony závodníků se snaží uvést do praxe v běžném provozu.
Stejně jako závodníci, v současnosti v čele s Valentinem Rossim a nadějným českým jezdcem Lukášem Peškem, oblékají jezdci této kategorie motocyklů výhradně kožené kombinézy a vzhledem ke značnému riziku zranění ve velkých rychlostech se zpravidla snaží chránit každičký kloub či kost kvalitními protektory.
Choppery
Bruce Willis (alias Zed) se své přítelkyni v Tarantinových Pulp fiction (Historkách z podsvětí) snaží namluvit, že chopper není motorka, ale "prostě chopper". Co to znamená? Anglický výraz pro sekáček nebo lépe pro vrtulník. (Alespoň druhé pojmenování leccos vysvětluje). U těchto motorek je totiž kromě vzhledu důležitý i zvukový projev motoru, připomínající helikoptéru.
Pro ty, co dávají přednost poklidné jízdě po kvalitním povrchu
Tyto motocykly, zvláštní jezdcovým situováním v sedle, jehož (skoro) všechny končetiny často trčí kamsi vpřed, si obvykle spojujeme s vousatými hromotluky alá členy kapely ZZ TOP. Nejedná se o zcela mylnou představu, ale pravdou je, že dnes sedlají choppery i křehké dívky, stejně jako úspěšní manažeři, kteří nacházejí uspokojení v klidné jízdě po kvalitních okreskách.
Choppery jsou vyloženě o pohodě a čisté radosti z jízdy. Jejich dvouválcový motor do V neoplývá vysokým výkonem, zato jeho kroutící moment vás dokáže s blahým pocitem katapultovat vpřed na každém semaforu. Než si vůbec "plechovkáři" všimnou zelené, uvidí už jen vaši širokou zadní pneumatiku.
Chopper a kožené oblečení protě patří k bontonu
S výstrojí na choppera je spjata také kůže, ze které je vyrobeno snad vše (ano, často i spodní prádlo), co má motorkář na sobě. V tomto případě jde zejména o styl, takže vzhled tělesné schránky motorkáře připadá na úkor její bezpečnosti. Například integrální přilba je pro chopperaka společenské faux pa, jako ochrana hlavy se často užívá otevřená přilba nebo tzv. kokoska, kterou známe z hlav našich dědů.
Výčet kategorií motocyklů by mohl samozřejmě pokračovat, ale další kategorie jsou spíše syntézami těchto čtyř uvedených. Uvedená typologie je spíše pro představu ideálních příkladů.
Doufám tedy, že jsem vás, mílí čtenáři, naladil na tu správnou, tedy JEDNU stopu a těším se na naše případné setkání v motorkářské sezóně 2006!
Titulní foto: "© Photographer: Aleksander Bochenek | Agency: Dreamstime.com"
