Náraz parou: finské löyly

Výrazným faktorem správné saunové lázně je horký suchý vzduch. Množství vody ve vzduchu prohřívárny se v našich saunách pohybuje mezi 20 – 30 g/kg suchého vzduchu. Finové mají raději 40-50 g/kg suchého vzduchu a polevy i jiným použití vody při saunování (mytím, poléváním lavic) zvyšují pro ně žádoucí vlhkost na hodnoty dokonce až 70 g / kg suchého vzduchu…

V našich veřejných saunách se dbá na co nejnižší vlhkost vzduchu, který je už tak jako tak zvlhčen vodou z potu při větším počtu saunujících se. Polévání llehátek se vylučuje, k ochraně před horkem stačí textilní podložka. Trvale příliš vlhký vzduch v prohřívárně je totiž nejen tepelně náročný, ale hlavně nepříjemný.

Jestli je vzduch prohřívárny sauny příliš vlhký, hraje v tom nespíše roli nedokonalá klimatizace a opomenutí zřídit odvětrací průduchy ve stěně, jak je tomu bohužel u mnohých našich saun, umístěných ve zděné stavbě. Proto se má používat polevů horkého jádra topidla vodou, tzv. nárazu parou jen omezeně. Na druhé straně zvlhčením suchého vzduchu ve správné chvíli lze nejen napodobit tradiční i běžnou zvyklost při saunování Finů, ale i výrazné zvýšení tepelné potence horké části saunové lázně. V našich podmínkách jsou nárazy parou vhodné spíše pro sauny s malou kapacitou návštěvníků (rodinné či regenerační saunové kabiny ve fit-centerch apod.).

Smysl nárazu parou tkví ve vyvolání přídatného horkého podnětu. Zvýšená vlhkost horkého vzduchu totiž vede ke kondenzaci páry na povrchu relativně chladnější kůže a k jejímu překrytí vodním filmem, který je omylem považován za vrchol pocení. Naopak dochází k jeho přerušení a ochlazujícího účinku. Zvýšená tepelná potence už tak horkého vzduchu saunové lázně vyvolá pocit značného horka. To je pro rozumného saunujícího se signál k odchodu do ochlazovny.

K dispozici má být malá nádoba (s vodou, ale i s roztokem nějaké vonné esence či bylinného odvaru) a sběračka s dlouhou rukovětí. Většinou před ukončením prohřívání se polije žhavý střed topidla vodou K jednotlivému nárazu parou postačí jedna či dvě osminky litru vody. Vytvoří se žhavá průhledná pára (ve Finsku „löyly“, u nás „náraz parou“).

V té chvíli dosahuje stoupající vzduch (teplý více než 100 °C) dokonce až sta procent relativní vlhkosti. To je samozřejmě velice odlišné prostředí od běžné celkové parní lázně. V ní je totiž přípustná maximální teplota jen 45 °C při stoprocentní relativní vlhkosti vzduchu. Rozdíl v intenzitě tepelného podnětu je značný. V saunové prohřívárně (kabině) se však pára díky dřevěnému obložení stěn a stropu rychle vstřebá Teplota löly klesne dříve než tepelný podnět (sice ještě intenzivní, ale již neškodný) dopadne na saunující se.

S opakováním nárazu parou se má vyčkat do doby, než se mikroklima prohřívárny ustálí. Bývá to během dvou tří minut. Ve veřejných saunách je lépe, jestliže polévání žhavého jádra provádí saunař v určených časových intervalech.

Finové chtějí mít horkou část saunové lázně s vyšší vlhkostí vzduchu. Löyly je vcelku jen krátkodobou záležitostí. Dřevěné obložení prohřívárny a hlavně její odvětrání odstraní přebytečnou vlhkost ve vzduchu velmi rychle. Při návštěvách originálních saun ve finském vnitrozemí lze zjistit, že k vysokým hodnotám dochází spíše výjimečně, jen když není dostatečně větráno.

Löyly patří k ucelení zážitku ze saunování. Ve Finsku je však tradičním zvykem používat vodu také k mytí a chlazování lavic anebo k polevům sebe samých, ba dokonce k očistnému mytí přímo v prohřívárně. Sauna je pro Finy vlastně tisíciletími osvědčená koupelna. Není divu, že hodnoty vlhkosti jsou v saunách ve Finsku vyšší než jinde v Evropě. Ponechme Finům jejich tradici; je prastará, protože už jejich (ale i naši) dávní nomádští předchůdci na severní polovině Země dobře věděli, že politím žhavých kamenů vodou se zvýší pocit horka i v primitivní konstrukci jejich pradávné horkovzdušné lázně.

V našich podmínkách s dostatkem koupelen v bytech se sauna stala místem především k příjemnému prohřátí a relaxaci, ale také k ochlazení a tonizaci. Nutnou očistu vykonáváme vždy pod sprchou mimo prohřívárnu. Náraz parou může mít ovšem své místo i u nás, ale spíše v malých rodinných saunách. I zde záleží na úvaze saunujících se, zda je potřebný či dokonce vhodný. Všimněme si poznatků saunologů, kteří zdůrazňujíi, že čím méně vlhkosti je ve vzduchu saunové prohřívárny, tím je saunování nejen fyziologicky účelné, ale i více příjemné a méně náročné. Náporu tepelných podnětů se snadno odolává vydatným pocením, které ochlazuje kůži. Vzestup tělesné teploty není příliš patrný, protože náhlý značně horký tepelný podnět vyvolá ihned pocit pálení kůže a nosního vstupu, protože jsou jím zasaženy četné receptory pro bolest z horka, které signalizují možnost poškození kůže.

Skutečnost, že časté „löyly“ vede ke vzniku trvalého a tedy náročného prostředí, přivedlo finské saunisty k myšlence vyhlásit „mistrovství v saunování“, čili kdo déle vydrží v löyly. Soutěž má dnes už celosvětový charakter. Na první pohled je patrno, že nejde o regulérní saunování, jak se u nás uvádí, ale o honbu za rekordem. Délka výdrže v takovém prostředí se pohybuje kolem 17 minut. Světoví saunologové to považují za znesvěcení myšlenky opravdového saunování, které přináší člověku jiné cenné hodnoty než jen módní žízeň po adrenalinu a pošetilou rekordůchtivost.

Pro mě je „mistr saunování“ každý saunista a saunistka, kteří umějí využít pravidelného správného saunování ve správně připravené saunové lázni k zisku psychické i tělesné relaxace a tonizace životních pochodů svého nesoutěživého organizmu.

Antonín Mikolášek

Titulní foto: Cindy Jenkins