Nekouřím, nekouříš, nekouříme
9.11.2006, Vaclava Medalová Hůdová, článek
Odnaučit se kouřit není jednoduché, nicméně ani nemožné. Ale co dělat, když se kouřit odnaučíte a po čase začne s přibývajícím stresem i hlodat červík pokušení na cigaretu, se dozvíte v následujících řádcích.
To, že odnaučený kuřák je horší než nekuřák je pravda. Když jsem před více než dvěma roky přestala kouřit, začala jsem se pohrdavě dívat na kuřáky na zastávkách, nasupeně odcházela stranou, pokud mi někdo kouřil pod nos a když byl v naší koupelně cítit cigaretový zápach z bytu o patro níže, byla jsem téměř hysterická. A to jsem si za své kuřácké éry dokázala zapálit i večer v posteli…
Abych to upřesnila – kouřila jsem zhruba devět let, v průměru jednu krabičku cigaret denně. Nebylo však výjimkou, že jsem zvládla ty krabičky i dvě, hlavně při různých večerních výpravách za zábavou. To, že jsem přestala, bylo pro mě jistým překvapením, protože jsem vždy patřila do té skupiny kuřáků, která tvrdí, že vlastně přestat nechce, že kouřit je fajn.
Nicméně podařilo se, největší zásluhu na tom má můj manžel, který je nekuřák a také to, že jsem nastoupila do práce a každou prokouřenou minutu jsem musela napracovat. Takže nemilé přesčasy a nutnost kouřit doma jen venku u vchodových dveří udělaly své. Cigaret jsem potřebovala stále méně a najednou jsem zjistila, že prostě nekouřím. Toto „odvykání“ trvalo zhruba rok a během následující doby mě potkalo několik menších krizí, kdy jsem samozřejmě vlivem abstinenčních příznaků dostávala obrovskou chuť si zapálit.
Neodolala jsem dvakrát a s potěšením musím konstatovat, že mi ani jednou nechutnalo a vždy jsem cigaretu odhodila vykouřenou maximálně do poloviny. Opravdová krize však přišla po delší době, právě po těch dvou letech, kdy jsem ji už vůbec nečekala. Těhotenství, práce až do porodu a pak okamžitě po něm, nesnesitelná tchýně, miminko, domácnost, vlastní mamka tisíce kilometrů daleko a zdravotní potíže, to všechno přispělo k tomu, že jsem v poslední době večer co večer dostávala nezvladatelnou chuť zapálit si, ukončit tím hektický den, zapomenout na to, že je něco kolem mě a vypnout.
Nejdříve jsem statečně odolávala jen silou vůle, pak jsem začala hledat informace. Zjistila jsem, že člověk se všude dočte spoustu rad týkajících se samotného odvykání, zkrátka toho momentu, kdy člověk musí cigaretu odložit a už si ji nevzít. Nikde jsem však nenašla, co dělat, když nekouřím a hrozí mi, že začnu. Nejdříve jsem založila internetovou diskusi a hned v úvodu se mi dostalo té podpory, že v tom nejsem sama, že po světě chodí spousta dalších, kteří řeší stejný problém. Vzápětí mi bylo vyjmenováno hned několik pádných důvodů, proč znovu nezačít, vesměs jsou tím nej důvodem děti, partneři a finanční rozpočet rodiny.
Terik
Občas mám také šílenou chuť, ale vždy si představím, co bych kvůli té jedné cigaretě musela všechno udělat, abych nesmrděla dětem a nepřišel na to manžel, který je moc hrdý na to, ze jsem přestala… Musela bych minimálně celá do sprchy, oblečení do pračky, no více námahy než potěšení!
Saxanka
Mám dobrý důvod si nezapálit: má drahá polovička by se se mnou okamžitě rozešla. To mi bylo oznámeno, když jsem úspěšně přestala. Přítel je nekuřák a strašně to odsuzuje.
BaraF
Kouřila jsem patnáct let, když jsem před dvěma lety otěhotněla. V těhotenství nebyl problém si nezapálit, byla to moje dohoda s tím nahoře, že když si já nezapálím, tak mimi bude v pohodě. Po narození malé jsem byla z fyzické závislosti venku. Když vidím kouřící maminu s kočárkem nebo dokonce těhotnou s cigaretou, dělá se mi zle, snažím se neagitovat jako odnaučenec, ale sleduji, že tlak na nekouření se stupňuje, ceny cigaret šplhají. Hlavně nevím o žádné zdravotní výhodě kouření.
Pavlisek
Nebo si zkus říct, že za chvilku bude krabička stát stovku. Už teď se k tomu dost rychle blížíme, spotřební daň roste a roste. Byla by hloupost se ke kouření vracet!
Touto diskusí však mé hledání neskončilo, požádala jsem proto o radu paní Janu Nedbalovou z Krajské hygienické stanice Pardubického kraje a od ní jsem dostala cenné rady nejen pro sebe, ale pro každého, kdo by se potýkal se stejným problémem.
Předně je důležité, aby člověk sám sobě předložil důvody, proč nezačít kouřit, stejně jako to udělaly účastnice diskusního fóra. Nejlépe je sestavit si písemný seznam, který budete neustále doplňovat o nové nápady. Na jedné straně budou vypsány důvody proč kouřit, na druhé pak důvody pro opak. Také je dobré na seznam připsat jména kuřáků, kteří jsou nám nesympatičtí a nechceme se jim podobat a jména nekuřáků, kteří jsou pro nás naopak vzorem v jakékoli činnosti (třeba už v tom, že jsou prostě nekuřáci).
Protože chuť na cigaretu roste společně se stresem a navalujícími se problémy a úkoly, je nezbytné, aby si každý udělal čas sám na sebe, na svou vlastní relaxaci, ideální činností je sport v jakékoli podobě. „Pravidelný pohyb je na stres nejlepším lékem. Je to ten nejúčinnější prostředek, protože pomáhá vyplavovat v organismu člověka chemické látky podobné těm, které se v těle vyplavují po vykouření cigarety. Budete je znát pod názvem endorfiny. Čím pravidelněji se budete pohybu věnovat, tím více se budete cítit spokojenější a věřím, že na cigaretu ani nepomyslíte,“ říká Jana Nedbalová.
Možná někdo namítne, že snahou překonat chuť na cigaretu roste chuť na jídlo a nejrůznější pamlsky. Je proto dobré mít doma připravené nakrájené ovoce a zeleninu, abychom mohli mlsat kdykoli se nám zachce a nezanechalo to na nás následky v podobě narůstajících kilogramů. Mimo nekontrolovaného pojídání se v tomto případě vyvarujte i přípravků s obsahem nikotinu. „Požití nikotinu v jakékoli formě by ve Vás mohlo vybudit ještě větší chuť kouřit a možná by mohlo znamenat celoživotní závislost. Pamatujte, že je lépe v sobě nyní potlačit občasnou chuť kouřit, než se později obtížně zbavovat ještě těžší závislosti,“ varuje paní Nedbalová.
Foto: Cristian Ardelean
Na závěr mi ještě řekla něco velice pravdivého. „Koupit si cigarety nemá jediný rozumný důvod. Potlačit stres a navodit si příjemné chvíle jde rozhodně i bez cigarety a bez zbytečného rizika o zdraví své a svých blízkých. Pamatujte, že začít kouřit je podobné, jako se zapojit do hry ruská ruleta -nikdy nevíte, kdy na vás přijde řada. Je to hra, ve které nikdo nevyhraje, ale prohrát lze úplně všechno!“
Zajímavou alternativu mi nabídl také psycholog Jíra Štěpo. Je jí vědomé dýchání, které je samo o sobě zcela přirozenou uvolňující technikou, navíc ji máme vždy sebou. Místo cigaretového dýmu lze např. inhalovat (tedy vědomě dýchat) nějaký zklidňující éterický olej, ovšem přírodního původu, ne chemickou napodobeninu. Velmi důležité je také uvědomovat si za každých okolností co a proč děláme, co nám stresové situace způsobuje a jak se s nimi nejčastěji vyrovnáváme (v tomto případě jaký nešvar si kvůli nim pěstujeme). „Když vím, co dělám nebo nedělám, mám šanci se nepříjemné situaci vyhnout, vyřešit ji jinak než obvykle,“ potvrzuje Jíra Štěpo.
Na závěr musím konstatovat, že zatím nekouřím a jsem odhodlaná v tom pokračovat. Všem, kdo se rozhodnou přestat nebo opět nezačít, přeji co nejpevnější vůli, co nejpádnější důvody a co největší podporu okolí. S tou to totiž jde mnohem snáze…
Titulní foto: Dreamstime.com
Abych to upřesnila – kouřila jsem zhruba devět let, v průměru jednu krabičku cigaret denně. Nebylo však výjimkou, že jsem zvládla ty krabičky i dvě, hlavně při různých večerních výpravách za zábavou. To, že jsem přestala, bylo pro mě jistým překvapením, protože jsem vždy patřila do té skupiny kuřáků, která tvrdí, že vlastně přestat nechce, že kouřit je fajn.
Proč jsem přestala kouřit
Nicméně podařilo se, největší zásluhu na tom má můj manžel, který je nekuřák a také to, že jsem nastoupila do práce a každou prokouřenou minutu jsem musela napracovat. Takže nemilé přesčasy a nutnost kouřit doma jen venku u vchodových dveří udělaly své. Cigaret jsem potřebovala stále méně a najednou jsem zjistila, že prostě nekouřím. Toto „odvykání“ trvalo zhruba rok a během následující doby mě potkalo několik menších krizí, kdy jsem samozřejmě vlivem abstinenčních příznaků dostávala obrovskou chuť si zapálit.
Když přišla první krize
Neodolala jsem dvakrát a s potěšením musím konstatovat, že mi ani jednou nechutnalo a vždy jsem cigaretu odhodila vykouřenou maximálně do poloviny. Opravdová krize však přišla po delší době, právě po těch dvou letech, kdy jsem ji už vůbec nečekala. Těhotenství, práce až do porodu a pak okamžitě po něm, nesnesitelná tchýně, miminko, domácnost, vlastní mamka tisíce kilometrů daleko a zdravotní potíže, to všechno přispělo k tomu, že jsem v poslední době večer co večer dostávala nezvladatelnou chuť zapálit si, ukončit tím hektický den, zapomenout na to, že je něco kolem mě a vypnout.
Nejdříve jsem statečně odolávala jen silou vůle, pak jsem začala hledat informace. Zjistila jsem, že člověk se všude dočte spoustu rad týkajících se samotného odvykání, zkrátka toho momentu, kdy člověk musí cigaretu odložit a už si ji nevzít. Nikde jsem však nenašla, co dělat, když nekouřím a hrozí mi, že začnu. Nejdříve jsem založila internetovou diskusi a hned v úvodu se mi dostalo té podpory, že v tom nejsem sama, že po světě chodí spousta dalších, kteří řeší stejný problém. Vzápětí mi bylo vyjmenováno hned několik pádných důvodů, proč znovu nezačít, vesměs jsou tím nej důvodem děti, partneři a finanční rozpočet rodiny.
Tady je pár názorů z diskuze
Terik
Občas mám také šílenou chuť, ale vždy si představím, co bych kvůli té jedné cigaretě musela všechno udělat, abych nesmrděla dětem a nepřišel na to manžel, který je moc hrdý na to, ze jsem přestala… Musela bych minimálně celá do sprchy, oblečení do pračky, no více námahy než potěšení!
Saxanka
Mám dobrý důvod si nezapálit: má drahá polovička by se se mnou okamžitě rozešla. To mi bylo oznámeno, když jsem úspěšně přestala. Přítel je nekuřák a strašně to odsuzuje.
BaraF
Kouřila jsem patnáct let, když jsem před dvěma lety otěhotněla. V těhotenství nebyl problém si nezapálit, byla to moje dohoda s tím nahoře, že když si já nezapálím, tak mimi bude v pohodě. Po narození malé jsem byla z fyzické závislosti venku. Když vidím kouřící maminu s kočárkem nebo dokonce těhotnou s cigaretou, dělá se mi zle, snažím se neagitovat jako odnaučenec, ale sleduji, že tlak na nekouření se stupňuje, ceny cigaret šplhají. Hlavně nevím o žádné zdravotní výhodě kouření.
Pavlisek
Nebo si zkus říct, že za chvilku bude krabička stát stovku. Už teď se k tomu dost rychle blížíme, spotřební daň roste a roste. Byla by hloupost se ke kouření vracet!
Touto diskusí však mé hledání neskončilo, požádala jsem proto o radu paní Janu Nedbalovou z Krajské hygienické stanice Pardubického kraje a od ní jsem dostala cenné rady nejen pro sebe, ale pro každého, kdo by se potýkal se stejným problémem.
Nechcete začít znovu kouřit? Napište si seznam
Předně je důležité, aby člověk sám sobě předložil důvody, proč nezačít kouřit, stejně jako to udělaly účastnice diskusního fóra. Nejlépe je sestavit si písemný seznam, který budete neustále doplňovat o nové nápady. Na jedné straně budou vypsány důvody proč kouřit, na druhé pak důvody pro opak. Také je dobré na seznam připsat jména kuřáků, kteří jsou nám nesympatičtí a nechceme se jim podobat a jména nekuřáků, kteří jsou pro nás naopak vzorem v jakékoli činnosti (třeba už v tom, že jsou prostě nekuřáci).
Zasportujte si
Protože chuť na cigaretu roste společně se stresem a navalujícími se problémy a úkoly, je nezbytné, aby si každý udělal čas sám na sebe, na svou vlastní relaxaci, ideální činností je sport v jakékoli podobě. „Pravidelný pohyb je na stres nejlepším lékem. Je to ten nejúčinnější prostředek, protože pomáhá vyplavovat v organismu člověka chemické látky podobné těm, které se v těle vyplavují po vykouření cigarety. Budete je znát pod názvem endorfiny. Čím pravidelněji se budete pohybu věnovat, tím více se budete cítit spokojenější a věřím, že na cigaretu ani nepomyslíte,“ říká Jana Nedbalová.
Mějte při ruce něco na mlsání
Možná někdo namítne, že snahou překonat chuť na cigaretu roste chuť na jídlo a nejrůznější pamlsky. Je proto dobré mít doma připravené nakrájené ovoce a zeleninu, abychom mohli mlsat kdykoli se nám zachce a nezanechalo to na nás následky v podobě narůstajících kilogramů. Mimo nekontrolovaného pojídání se v tomto případě vyvarujte i přípravků s obsahem nikotinu. „Požití nikotinu v jakékoli formě by ve Vás mohlo vybudit ještě větší chuť kouřit a možná by mohlo znamenat celoživotní závislost. Pamatujte, že je lépe v sobě nyní potlačit občasnou chuť kouřit, než se později obtížně zbavovat ještě těžší závislosti,“ varuje paní Nedbalová.
Foto: Cristian Ardelean
Stojí kouření vůbec za to?
Na závěr mi ještě řekla něco velice pravdivého. „Koupit si cigarety nemá jediný rozumný důvod. Potlačit stres a navodit si příjemné chvíle jde rozhodně i bez cigarety a bez zbytečného rizika o zdraví své a svých blízkých. Pamatujte, že začít kouřit je podobné, jako se zapojit do hry ruská ruleta -nikdy nevíte, kdy na vás přijde řada. Je to hra, ve které nikdo nevyhraje, ale prohrát lze úplně všechno!“
Přejděte na voňavější způsob vdechování
Zajímavou alternativu mi nabídl také psycholog Jíra Štěpo. Je jí vědomé dýchání, které je samo o sobě zcela přirozenou uvolňující technikou, navíc ji máme vždy sebou. Místo cigaretového dýmu lze např. inhalovat (tedy vědomě dýchat) nějaký zklidňující éterický olej, ovšem přírodního původu, ne chemickou napodobeninu. Velmi důležité je také uvědomovat si za každých okolností co a proč děláme, co nám stresové situace způsobuje a jak se s nimi nejčastěji vyrovnáváme (v tomto případě jaký nešvar si kvůli nim pěstujeme). „Když vím, co dělám nebo nedělám, mám šanci se nepříjemné situaci vyhnout, vyřešit ji jinak než obvykle,“ potvrzuje Jíra Štěpo.
Na závěr
Na závěr musím konstatovat, že zatím nekouřím a jsem odhodlaná v tom pokračovat. Všem, kdo se rozhodnou přestat nebo opět nezačít, přeji co nejpevnější vůli, co nejpádnější důvody a co největší podporu okolí. S tou to totiž jde mnohem snáze…
Titulní foto: Dreamstime.com
