Nové a ještě novější seriály: Ztracení, Chirurgové a Zoufalé manželky
10.10.2006, Jana Kalousová, článek
Seriály, které vyčnívají z našich obrazovek. To, jak dokážou vtáhnout do děje a přikovat k televizím, je jistý druh umění. Sice ne ten vysoký, ale umění to je. Jako divákovi vám může být útěchou, že si máte možnost vybrat ne úplně hloupý seriál, který vás snad bude i trochu bavit.
S příchodem podzimu připluly na naše obrazovky další seriály, a to nejen ty naše české, ale i trojice amerických, produkovaných a uváděných televizní stanicí ABC.
Jak možná tušíte, řeč je o seriálech, jejichž jména v českém překladu zní Ztracení, Chirurgové a Zoufalé manželky. Jsou to seriály, které trochu vyčnívají z našich obrazovek, minimálně svou odlišností od těch, jež nám nabízejí české televize. Kontrast je znát jak ve způsobech natáčení, lokacích, tak i hereckých výkonech. V těchto seriálech nehrají "hvězdy", ale herci se hvězdami většinou díky roli v podobném seriálu stávají.
U nás autoři řeší složitá rodinná pouta anebo jak si pojistit štěstí, v Americe dávají přednost dobrodružství a napětí. Napětí je vlastně klíčovým slovem, které všechny tři jmenované seriály spojuje. Sice má různé podoby a formy, ale je to něco, co udržuje divákovu pozornost a nutí ho si zapnout televizi i příště.
Neříkám, že se o to naši tvůrci nepokoušejí, vzpomeňme Strážce duší, ale bohužel jim to moc nejde. Když vynecháte pár dílů, přijdete jen o to, že někdo na ulici něco ukradl anebo že se ztratila drahá podprsenka. To jsou české zápletky.
Medici, kteří se potkávají den za dnem v seattlské nemocnici Grace a mezi nimiž vznikají různá – a ne nutně rodinná:-) - pouta. Foto: Prima
Natáčení seriálů Ztracení, Chirurgové a Zoufalé manželky šlo po sobě ve velmi krátkých časových úsecích a v současné době se v Americe uvádí již jejich třetí série. Společnou mají i charakteristiku vysokorozpočtové, takže pro ně není problémem obsadit si jeden ostrov na Hawaji anebo natočit operaci srdce. Díky nim máte možnost podívat se i do jiných sfér, než je váš běžný život. A o to by mělo jít, nebo ne?
Lost, tedy Ztracené, u nás vysílá televize Nova zatím vždy v neděli ve 21:20. Tvůrci - pánové Jeffrey Lieber, J. J. Abrams a Damon Lindelof, nechali spadnout dopravní letadlo s mnoha cestujícími na jeden z ostrovů v jižním Pacifiku. A zároveň zajistili, aby nikdo nevěděl, kde je hledat. Také se jim podařilo vymyslet společného nepřítele, který ztracené hrdiny evidentně nemá rád.
Pro početné herecké obsazení a náročnou práci v terénu se tento seriál řadí mezi nejdražší projekty televizní stanice ABC. Jeho námět v podstatě není nikterak novátorský, protože uvěznit lidi na jednom místě a nechat je čelit nebezpečí... to už napadlo spoustu autorů. V tomto případě jde spíš o to, jakým způsobem dokázali tvůrci přinutit diváka, aby se i on bál nebezpečí, které na ostrově hrozí. Myslím si, že to se tvůrcům podařilo dokonale. Pomocí flashbacků nám přiblížili minulost každé postavy a zároveň ji okořenili i nějakým tím kostlivcem, kterého má každý ve své skříni. Jejich dobrodružství se autoři snaží vyprávět den po dni, takže si k nim prostě musíme vytvořit nějaký vztah a zároveň s nedočkavostí čekat, co se jim stane.
Postavy jsou to tak různorodé, jak jen osazenstvo jednoho dopravního letadla na lince ze Sydney do L. A. může být. Zároveň tvůrci přidali tajemné zvuky, nebezpečí v podobě divokého prasete a napínavý seriál s největší sledovaností byl na světě!
Mě osobně tento seriál zaujal tím, že díl od dílu sice víte víc a víc informací a přitom vás napadají další a další otázky. A když už máte konečně pocit, že víte, o co vlastně půjde, změní se dějová linka, umře nějaká postava a vy zase jen napjatě čekáte, co bude dál. Je pravda, že ne všechno co se na ostrově děje a jak postavy jednají, je logické, ale můžete vy sami říct, že vše ve vašem životě logické je?
Pokud jste jedním z nich, je mi vás líto. Ano, je možné, že se to stalo, a i vaši drahou polovičku uhranul seriál Zoufalé manželky vysílaný televizí Prima každé pondělí ve 21:15. Pozor, je těžce návykový! Nedá se říct, že by měl nějaké téma. Je o čtyřech ženských ve středním věku, které - jak sami můžete vypozorovat - mají život často mnohem složitější než mladiství z Beverly Hills.
Mě osobně vždycky zajímalo, jak se lidé budou chovat poté, až zemřu. Díky jedné z postav seriálu, mrtvé přítelkyni všech ostatních zoufalých manželek, Mary Alice Young, která odněkud zhůry sleduje a komentuje dění na takové normální americké ulici, už mám nějakou představu.
Z nebeského nadhledu se jí občas povede poukázat na některou zvláštnost v chování jejích drahých pozůstalých.
Vydařené komické sekvence a zajímavé životní postřehy - to jsou Zoufalé manželky. Foto: Prima
Zbylé čtyři zoufalé manželky jsou typově naprosto odlišné a je opravdu jen touhou a vůlí tvůrců, že se tyto ženy "kamarádí". Asi nevýraznější - a podle mne i nejkomičtější postavou - je Bree Van De Kamp, kterou skvěle ztělesňuje Marcia Cross. Tato manželka je zoufale posedlá úklidem a tím, co si o ní myslí její sousedé. Sousedé zde vůbec hrají podstatnou roli. Jsou to ti, které musíme buď prověřovat, zkoumat, opatrovat, milovat a nebo zabít. Sousedy (a příbuzné jakbysmet) si prostě nevybíráme, že…
Další manželku hraje Teri Hatcher, která ve své době motala hlavu Supermanovi, ale nyní jako rozvedená Susan Mayer má s mužskýma paradoxně opravdu veliké potíže. Zajímavou postavou je Lynette Scavo v podání komediální herečky Felicity Huffman, která život řeší zvláštně a rázně. Někdy dost zvláštně a dost rázně, sluší se dodat.
A poslední zoufalou manželkou je krásná a neskutečně sobecká Gabrielle Solis. Bývalá modelka a nyní bohatá manželka, co si také nenechá nic líbit. Tuto roli získala Eva Longoria a její krásná tvářička na nás už teď pokukuje ze všech možných obálek časopisů.
Mimochodem, všimněte si, že tyto Stepfordské paničky jsou vždy krásné, i když jim je čtyřicet anebo se právě probudily a jdou si pro noviny. Také bych jednou chtěla zvládat všechny ty domácí práce s rozzářeným úsměvem na rtech, jako ony...
Tvůrcem seriálu, ve kterém se mísí drama s komedií a občas se v něm objeví záhady, satira a soap operové ladění, je Marc Cherry. Kromě vydařených komických sekvencí a zajímavých životních postřehů, které mne na tom seriálu opravdu baví, by pro vás mohlo být zajímavé sledovat i to, jak Cherry přidává do děje stále nové a novější postavy, a když jich není již více potřeba, nechá je zemřít, zavřít do vězení anebo nečekaně zbohatnou. Prostě vytratit z děje. To je něco, k čemuž čeští dramaturgové stále ještě nedošli, a tak se sto dílů díváme stále na tytéž obličeje a postavy, jež se nijak charakterově neproměňují a s padesátým dílem ztrácejí na atraktivitě, až jsou z nich zcela okoukané parodie postav…
Pokud bylo vašim snem stát se doktorem, a nedělá se vám zle z krve a vnitřností, mohl by pro vás být zajímavý seriál Chirurgové, který uvádí Prima v pondělí ve 22:10. Ústřední dějovou linii tvoří pětice hlavních postav z řad studentů medicíny, oboru chirurgie.
Ani v tomto seriálu se nepředvádí žádné okoukané hvězdy. Skalní team doplňují v hojném počtu další a další pacienti, u kterých se nám občas podaří vysledovat i nějaký mikropříběh či rodinný problém, a ten - jak je zvykem - vyvstane vždy ve stresové situaci.
Chirurgie je opravdu náročné povolání a možná proto je častým námětem i prostředím mnoha seriálů. Tento je odlišný tím, že se jedná o studenty, začínající doktory, kteří svět v nemocnici vnímají jinak. Ani jako pacienti, ani jako doktoři. Jsou to mladí lidé, hozeni do náročného a stresujícího pracovního procesu. Ačkoliv oni sami životy zachraňují, ty jejich jim práce znemožňuje normálně rozvíjet.
Chirurgové v sobě shrnují romantiku, napětí, radost i smutek, tak akorát na míru každému, kdo si ještě pamatuje, jaké to je být studentem. Foto: Prima
I tady jsou jakési typy až stereotypy lidí: hodná a hezká Izzie, frajírek Alex, ctižádostivá studentka Cristin, smolařský George, a hlavní postava Meredith Grey, kteří se potkávají den za dnem v seattlské nemocnici Grace a mezi nimiž vznikají různá – a ne nutně rodinná:-) - pouta.
Těžko říct, zda je předností nebo nedostatkem často až naturalistické zobrazování operací, úrazů a právě narozených dětí. Přiznám se, že samotnou mne to poprvé překvapilo, ale díl od dílu si připadám silnější a odolnější. Seriál nemá šílené strhující tempo ani morbidní humor Pohotovosti a naštěstí má daleko do kýčovitosti Chicago Hope. Chirurgové v sobě shrnují romantiku, napětí, radost i smutek, tak akorát na míru každému, kdo si ještě pamatuje, jaké to je být studentem. A také se mohou podle mne pyšnit skvělým výběrem hudby. Už nyní existují dva soundtracky na nichž naleznete mimojiné úvodní melodii k seriálu, kterou je písnička "Cosy in the Rocket" a také nádhernou hitovku "How to Save a Live". Ukázky ze všech ostatních skladeb naleznete na oficiálních stránkách, kde je také soupis všech skladeb užitých v jednotlivých dílech.
Divácká úspěšnost těchto seriálů mne nepřekvapuje a naprosto chápu i to, proč získaly cenu Emmy. Něco na nich je. I když by se tyto rozvleklé příběhy, jejichž děj často není nijak invenční, daly shrnout do jednoho hodinu a půl dlouhého filmu, a tím pádem by nám bylo ušetřeno několik desítek hodin našich životů, byla by to škoda. To, jak jsou vytvořeny, jakým způsobem jsou napsány dialogy a vymyšleny vtipy, jak jsou zahrány jednotlivé charaktery a jak nás dokážou vtáhnout do děje a přikovat k televizím, je jistý druh umění. Sice ne ten vysoký, ale umění to je.
Ano, intelektuální úroveň těchto televizních paperbackových románů není valná, ale potřeba zábavy a možnost odreagování se vžitím do osudu někoho jiného tu byla vždy a pro spoustu lidí je potřebná. Mně také připadá tristní pohled do televizního programu a zjištění, že v jeden jediný den by člověk mohl vidět přibližně šedesát seriálů. Je to alarmující, ale poměrně setrvalý stav. Jako divákovi vám může být útěchou, že alespoň z toho minima, co se k nám dostává přes televizní obrazovky, si máte možnost vybrat ne úplně hloupý seriál, který vás snad bude i trochu bavit.
Jak možná tušíte, řeč je o seriálech, jejichž jména v českém překladu zní Ztracení, Chirurgové a Zoufalé manželky. Jsou to seriály, které trochu vyčnívají z našich obrazovek, minimálně svou odlišností od těch, jež nám nabízejí české televize. Kontrast je znát jak ve způsobech natáčení, lokacích, tak i hereckých výkonech. V těchto seriálech nehrají "hvězdy", ale herci se hvězdami většinou díky roli v podobném seriálu stávají.
U nás autoři řeší složitá rodinná pouta anebo jak si pojistit štěstí, v Americe dávají přednost dobrodružství a napětí. Napětí je vlastně klíčovým slovem, které všechny tři jmenované seriály spojuje. Sice má různé podoby a formy, ale je to něco, co udržuje divákovu pozornost a nutí ho si zapnout televizi i příště.
Neříkám, že se o to naši tvůrci nepokoušejí, vzpomeňme Strážce duší, ale bohužel jim to moc nejde. Když vynecháte pár dílů, přijdete jen o to, že někdo na ulici něco ukradl anebo že se ztratila drahá podprsenka. To jsou české zápletky.
Medici, kteří se potkávají den za dnem v seattlské nemocnici Grace a mezi nimiž vznikají různá – a ne nutně rodinná:-) - pouta. Foto: Prima
Natáčení seriálů Ztracení, Chirurgové a Zoufalé manželky šlo po sobě ve velmi krátkých časových úsecích a v současné době se v Americe uvádí již jejich třetí série. Společnou mají i charakteristiku vysokorozpočtové, takže pro ně není problémem obsadit si jeden ostrov na Hawaji anebo natočit operaci srdce. Díky nim máte možnost podívat se i do jiných sfér, než je váš běžný život. A o to by mělo jít, nebo ne?
Mojito z dobrodružství, dramatu a mystiky
Lost, tedy Ztracené, u nás vysílá televize Nova zatím vždy v neděli ve 21:20. Tvůrci - pánové Jeffrey Lieber, J. J. Abrams a Damon Lindelof, nechali spadnout dopravní letadlo s mnoha cestujícími na jeden z ostrovů v jižním Pacifiku. A zároveň zajistili, aby nikdo nevěděl, kde je hledat. Také se jim podařilo vymyslet společného nepřítele, který ztracené hrdiny evidentně nemá rád.
Pro početné herecké obsazení a náročnou práci v terénu se tento seriál řadí mezi nejdražší projekty televizní stanice ABC. Jeho námět v podstatě není nikterak novátorský, protože uvěznit lidi na jednom místě a nechat je čelit nebezpečí... to už napadlo spoustu autorů. V tomto případě jde spíš o to, jakým způsobem dokázali tvůrci přinutit diváka, aby se i on bál nebezpečí, které na ostrově hrozí. Myslím si, že to se tvůrcům podařilo dokonale. Pomocí flashbacků nám přiblížili minulost každé postavy a zároveň ji okořenili i nějakým tím kostlivcem, kterého má každý ve své skříni. Jejich dobrodružství se autoři snaží vyprávět den po dni, takže si k nim prostě musíme vytvořit nějaký vztah a zároveň s nedočkavostí čekat, co se jim stane.
Postavy jsou to tak různorodé, jak jen osazenstvo jednoho dopravního letadla na lince ze Sydney do L. A. může být. Zároveň tvůrci přidali tajemné zvuky, nebezpečí v podobě divokého prasete a napínavý seriál s největší sledovaností byl na světě!
Mě osobně tento seriál zaujal tím, že díl od dílu sice víte víc a víc informací a přitom vás napadají další a další otázky. A když už máte konečně pocit, že víte, o co vlastně půjde, změní se dějová linka, umře nějaká postava a vy zase jen napjatě čekáte, co bude dál. Je pravda, že ne všechno co se na ostrově děje a jak postavy jednají, je logické, ale můžete vy sami říct, že vše ve vašem životě logické je?
Zoufalí manželé
Pokud jste jedním z nich, je mi vás líto. Ano, je možné, že se to stalo, a i vaši drahou polovičku uhranul seriál Zoufalé manželky vysílaný televizí Prima každé pondělí ve 21:15. Pozor, je těžce návykový! Nedá se říct, že by měl nějaké téma. Je o čtyřech ženských ve středním věku, které - jak sami můžete vypozorovat - mají život často mnohem složitější než mladiství z Beverly Hills.
Mě osobně vždycky zajímalo, jak se lidé budou chovat poté, až zemřu. Díky jedné z postav seriálu, mrtvé přítelkyni všech ostatních zoufalých manželek, Mary Alice Young, která odněkud zhůry sleduje a komentuje dění na takové normální americké ulici, už mám nějakou představu.
Z nebeského nadhledu se jí občas povede poukázat na některou zvláštnost v chování jejích drahých pozůstalých.
Vydařené komické sekvence a zajímavé životní postřehy - to jsou Zoufalé manželky. Foto: Prima
Zbylé čtyři zoufalé manželky jsou typově naprosto odlišné a je opravdu jen touhou a vůlí tvůrců, že se tyto ženy "kamarádí". Asi nevýraznější - a podle mne i nejkomičtější postavou - je Bree Van De Kamp, kterou skvěle ztělesňuje Marcia Cross. Tato manželka je zoufale posedlá úklidem a tím, co si o ní myslí její sousedé. Sousedé zde vůbec hrají podstatnou roli. Jsou to ti, které musíme buď prověřovat, zkoumat, opatrovat, milovat a nebo zabít. Sousedy (a příbuzné jakbysmet) si prostě nevybíráme, že…
Další manželku hraje Teri Hatcher, která ve své době motala hlavu Supermanovi, ale nyní jako rozvedená Susan Mayer má s mužskýma paradoxně opravdu veliké potíže. Zajímavou postavou je Lynette Scavo v podání komediální herečky Felicity Huffman, která život řeší zvláštně a rázně. Někdy dost zvláštně a dost rázně, sluší se dodat.
A poslední zoufalou manželkou je krásná a neskutečně sobecká Gabrielle Solis. Bývalá modelka a nyní bohatá manželka, co si také nenechá nic líbit. Tuto roli získala Eva Longoria a její krásná tvářička na nás už teď pokukuje ze všech možných obálek časopisů.
Mimochodem, všimněte si, že tyto Stepfordské paničky jsou vždy krásné, i když jim je čtyřicet anebo se právě probudily a jdou si pro noviny. Také bych jednou chtěla zvládat všechny ty domácí práce s rozzářeným úsměvem na rtech, jako ony...
Tvůrcem seriálu, ve kterém se mísí drama s komedií a občas se v něm objeví záhady, satira a soap operové ladění, je Marc Cherry. Kromě vydařených komických sekvencí a zajímavých životních postřehů, které mne na tom seriálu opravdu baví, by pro vás mohlo být zajímavé sledovat i to, jak Cherry přidává do děje stále nové a novější postavy, a když jich není již více potřeba, nechá je zemřít, zavřít do vězení anebo nečekaně zbohatnou. Prostě vytratit z děje. To je něco, k čemuž čeští dramaturgové stále ještě nedošli, a tak se sto dílů díváme stále na tytéž obličeje a postavy, jež se nijak charakterově neproměňují a s padesátým dílem ztrácejí na atraktivitě, až jsou z nich zcela okoukané parodie postav…
Skalpel, prosím...
Pokud bylo vašim snem stát se doktorem, a nedělá se vám zle z krve a vnitřností, mohl by pro vás být zajímavý seriál Chirurgové, který uvádí Prima v pondělí ve 22:10. Ústřední dějovou linii tvoří pětice hlavních postav z řad studentů medicíny, oboru chirurgie.
Ani v tomto seriálu se nepředvádí žádné okoukané hvězdy. Skalní team doplňují v hojném počtu další a další pacienti, u kterých se nám občas podaří vysledovat i nějaký mikropříběh či rodinný problém, a ten - jak je zvykem - vyvstane vždy ve stresové situaci.
Chirurgie je opravdu náročné povolání a možná proto je častým námětem i prostředím mnoha seriálů. Tento je odlišný tím, že se jedná o studenty, začínající doktory, kteří svět v nemocnici vnímají jinak. Ani jako pacienti, ani jako doktoři. Jsou to mladí lidé, hozeni do náročného a stresujícího pracovního procesu. Ačkoliv oni sami životy zachraňují, ty jejich jim práce znemožňuje normálně rozvíjet.
Chirurgové v sobě shrnují romantiku, napětí, radost i smutek, tak akorát na míru každému, kdo si ještě pamatuje, jaké to je být studentem. Foto: Prima
I tady jsou jakési typy až stereotypy lidí: hodná a hezká Izzie, frajírek Alex, ctižádostivá studentka Cristin, smolařský George, a hlavní postava Meredith Grey, kteří se potkávají den za dnem v seattlské nemocnici Grace a mezi nimiž vznikají různá – a ne nutně rodinná:-) - pouta.
Těžko říct, zda je předností nebo nedostatkem často až naturalistické zobrazování operací, úrazů a právě narozených dětí. Přiznám se, že samotnou mne to poprvé překvapilo, ale díl od dílu si připadám silnější a odolnější. Seriál nemá šílené strhující tempo ani morbidní humor Pohotovosti a naštěstí má daleko do kýčovitosti Chicago Hope. Chirurgové v sobě shrnují romantiku, napětí, radost i smutek, tak akorát na míru každému, kdo si ještě pamatuje, jaké to je být studentem. A také se mohou podle mne pyšnit skvělým výběrem hudby. Už nyní existují dva soundtracky na nichž naleznete mimojiné úvodní melodii k seriálu, kterou je písnička "Cosy in the Rocket" a také nádhernou hitovku "How to Save a Live". Ukázky ze všech ostatních skladeb naleznete na oficiálních stránkách, kde je také soupis všech skladeb užitých v jednotlivých dílech.
Na rovinu...
Divácká úspěšnost těchto seriálů mne nepřekvapuje a naprosto chápu i to, proč získaly cenu Emmy. Něco na nich je. I když by se tyto rozvleklé příběhy, jejichž děj často není nijak invenční, daly shrnout do jednoho hodinu a půl dlouhého filmu, a tím pádem by nám bylo ušetřeno několik desítek hodin našich životů, byla by to škoda. To, jak jsou vytvořeny, jakým způsobem jsou napsány dialogy a vymyšleny vtipy, jak jsou zahrány jednotlivé charaktery a jak nás dokážou vtáhnout do děje a přikovat k televizím, je jistý druh umění. Sice ne ten vysoký, ale umění to je.
Ano, intelektuální úroveň těchto televizních paperbackových románů není valná, ale potřeba zábavy a možnost odreagování se vžitím do osudu někoho jiného tu byla vždy a pro spoustu lidí je potřebná. Mně také připadá tristní pohled do televizního programu a zjištění, že v jeden jediný den by člověk mohl vidět přibližně šedesát seriálů. Je to alarmující, ale poměrně setrvalý stav. Jako divákovi vám může být útěchou, že alespoň z toho minima, co se k nám dostává přes televizní obrazovky, si máte možnost vybrat ne úplně hloupý seriál, který vás snad bude i trochu bavit.
