O Češích a revoluci: „sametový“ televizní týden

Programový začátek však nevypadá tak docela beznadějně: dnes již jen velmi málo užívaný princip filmu-ankety se rozhodl vzkřísit Ivan Vojnár ve svém Rozpomínání, jehož premiéru si Česká televize připravila na předvečer letošního 17. listopadu.

Vojnár nehledá ve své paměti jen zapomenutou filmovou řeč, ale především ztracené iluze české společnosti, která na konci osmdesátých let vyšla do ulic a za zvonění klíčů volala po svobodě. Dočkali jsme se jí? O čem sní Češi na začátku 21. století a čeho se jim dostává, jak se žije po šestnácti letech budování demokracie?

Režisér s kamerou vyšel do anonymního pražského prostředí a navštívil přes 40 různorodých míst. Od supermarketů po periferii, aby zblízka pohlédl do duše českého národa a nechal ji promluvit o tom, co lidé považují za úspěch, kde hledají jistotu a proč se bojí či nebojí budoucnosti.

Reflexivní Rozpomínání ve čtvrtek 16. 11. ve 20:00 na ČT2 ve své premiéře otevírá náladu v naší společnosti jen několik hodin před svátečním televizním programem, který hned v několika pořadech přiblíží témata, na jejichž interpretaci se starší generace stále ještě nemohou shodnout a těm mladším již většinou nic neříkají.

Že je státní svátek Dne boje za demokracii a svobodu, bude mít možnost divák v pátek zjistit asi jen na programech České televize. Její komerční sestry se totiž zaměřují na tradiční, bezpohlavní mix již tisíckrát ohraných evergreenů, jejichž přítomnost na obrazovkách značí jediné: je volno a nemusíme do práce.

Co vypovídá Šíleně smutná princezna (17. 11. na Nově v 9:20), Tři veteráni (tentýž den opět na Nově ve 14:40) nebo Herzova Holka na zabití (Nova 12:40) o svátečním prostoru dne, který by měl být jedinečnou chvílí v roce, kdy bychom měli zaměřit pozornost na reflexi svobod, kterými se tak rádi oháníme? Není profánnost konzumního programu, který stojí na opačném pólu ideologicky exaltovaných oslav, jen opačným extrémem bezduchého davového mávání praporky z povinnosti?

Odpovědi na tyto či jiné otázky se sváteční divák nedočká. Večerní Test národa 2006 (Nova, 20:00) se sice ohání „intelektuální“ zábavou, ale co vypoví ohromná show soutěžního charakteru mezi českými a slovenskými týmy o skutečném charakteru naší společnosti?

Kdo by však čekal náročnější sestavu v programu veřejnoprávní televize, bude rovněž zklamán. V 10:00 dopoledne na ČT2 startuje tradiční maraton sestřihů z televizní obrazovky sametové revoluce Jak šly dějiny, který diváky pod scenáristickou i režijní taktovkou Aleše V.Poledne provází už od roku 2004.

Tento připomínkový střihový dokument má svoji archivní i historickou hodnotu, ale lze si jen těžko představit, že by mohl sloužit k něčemu jinému než jako kulisa k přípravě dopoledního oběda. Na kontinuální sledování je pro běžného, blíže nezainteresovaného diváka příliš dlouhý a jednotvárný. Nelze se tak zbavit dojmu, že dramaturgové takto jen každoročně zaplácnou volnou programovou díru na ČT2, levně a takzvaně svátečně.

Jedním z mála kusů, který si tak divák, jenž by rád 17. listopad strávil u televizní obrazovky alespoň v jakémsi kontaktu s tématikou, jíž se státní svátek týká, může pustit, je až Hřbitov pro cizince v 16. 35 na ČT1.

Porevoluční snímek Jaroslava Dudka podle scénáře Jiřího Hubače s Jiřím Bartoškou a Josefem Dvořákem v hlavních rolích se zaměřuje na tragikomický osud dvou kamarádů z RAF, kteří po druhé světové válce prožívají martyrium nevděčnosti a neúcty padesátých let.

Hřbitov získal v roce 1991 televizní cenu Prix Europe v Reykjaviku a i když nepřináší nějaký zásadní pohled na tematiku českých válečných hrdinů, kteří se namnoze dodnes nedočkali úcty za svoji statečnost z protifašistických bojů, je alespoň připomenutím toho, jak zkratkovitým způsobem se v mnoha chvílích české historie naše společnost vyrovnávala se svojí minulostí.

Do prostoru totalitního aparátu, který nejen vyčišťuje veřejnou scénu od nepohodlných, ale omezuje i ryze civilní prostor, jenž nechává zparchantět do pokřiveného samopohybu, se vrací i PF 77 Jaroslava Brabce podle scénáře dramatika Pavla Kohouta a jeho ženy, scenáristiky Jolany Mašínové.

Vlasta Chramostová, která se v hlavní roli profesorky na DAMU zaplétá do morálně absurdních situací a je nucena se rozhodnout pro stanovisko k Chartě 77 nejen vůči svým studentům, ale i rodině a v neposlední řadě svému svědomí, je zde zosobněním pozice intelektuála v normalizované společnosti.

Paradoxně právě Kohout propojuje Hřbitov pro cizince a PF 77 ne příliš obdivuhodnou linkou. Sám v padesátých letech patřil mezi nejnadšenější propagátory kolektivizace a jeho bestsellery jako Čas lásky a boje, sbírka básní o traktoristech, družstevnicích a boji proti imperialistickým agentům, jsou bezesporu těmi z nejklasičtějších ukázek bezduché agitky.

PF 77 je ale až na občasnou patetičnost a okázalost přesto ukázkou kvalitní autorské práce, v české televizní dramaturgii výjimečné svojí vizuální složkou a pozorností k filmovým detailům i celému tvaru.

Snímek by se stejně dobře jako na obrazovce mohl objevit na kinoplátně a je tak jednou z mála autorsky i produkčně náročnějších televizních děl poslední doby.

Ne zcela tradiční autorský přístup přináší i cyklus Labyrintem revoluce ve 20. 00 na ČT2, který prolíná inscenační principy s ryze dokumentaristickými, a to na pozadí rozmluv nad lidskými osudy za revoluce i osudem revoluce samotné.

I dnes politicky činné osobnosti, jako Václav Klaus či Václav Havel ve svých často konfliktních výstupech vyjadřují vnitřní nesourodost revoluce i následné cesty České republiky za demokracií a tržním hospodářstvím a otevírají tak hlubší, dodnes živé rány, které mohou přinést klíč k pochopení naší současnoti.

Premiérové rozhovory s důležitými postavami sametové revoluce tak ve sváteční dramaturgii všech českých celoplošných televizních stanic představují po Vojnárově Rozpomínání asi jediný reflexivní pořad, který umožňuje hlubší zamyšlení nad tématem svobody a demokracie v současné české společnosti.

Zřejmě je to pro české televizní dramaturgy dostačující bilance, možná, že je to prostě jen smutná vizitka společnosti, ve které se lidská svoboda jako téma v televizním programu cení méně než Discopříběh (sobota 18. 11. na Nově v 16:45) nebo thriller se Silvestrem Stallonem (D-tox, sobota 18. 11. na Nově ve 22:25). To už musí divák posoudit sám.

Titulní foto: (Labyrintem revoluce), Česká televize