Od fotografie k paravizi
27.9.2006, Zuzana Kobíková, článek
Skutečnosti zachycené v setinách sekundy, na pomezí vědy, která ukazuje existující, a umění, které tvoří do té doby nevídané, to vše ve výřezu fotografie. Zveme vás na výstavu OPTODOXY, VISIOLAMY, PARAVIZE, LOGOMELCE aneb CO VIDÍŠ? GRAFIKA A FOTOGRAFIE Petra Přehnila.
Proč své snímky nazýváte optodoxy, visiolamy, paravizemi a logomelci?
Optické paradoxy, vizuální jazykolamy a tak dále...
Třeba nám o jejich podstatě více řekne technika, kterou při tvorbě používáte.
Výřez fotografie. Konkrétně na této výstavě je to výřez proporčně odpovídající pohledu krabičkou od zápalek kuřácké velikosti, ne od rodinného balení.
Fotografuji věci, které jsou všude kolem a může je vidět každý: někdo vidí ořechy v medu a někdo v nich vidí mimozemšťany... Výřezem z těch snímků dostávám druhý plán – význam se posouvá od téměř produktové fotografie a posunem měřítka a výřezem se obraz dostává od konkrétního k abstraktnějšímu. A zde už je prostor pro divákovu „paravizi“ - tedy divákův odraz obrazu - obraz zdánlivě nevysvětlitelný na základě vědeckých poznatků a metod je vlastně něčím docela známým, jen sledovaným z jiného úhlu pohledu: štěrbinou, zkrátka jinak a možná trochu tajemněji a mnohoznačněji, nežli obvykle věci vidíme a vídáváme. Pokračuji tak v letité tradici dvojznačných obrázků: „Co vidíš? Dvě tváře v profilu nebo mísu na ovoce?“ A samozřejmě počítám s fantazií diváků.
Výřezem se obraz dostává od konkrétního k abstraktnějšímu. A zde už je prostor pro divákovu „paravizi“ - tedy divákův odraz obrazu. Foto: Petr Přehnil
Mluvíte o produktové fotografii – jejím cílem je ale na rozdíl od vašich děl zachytit předmět jednoznačně. A s dalším významem (druhým plánem) se zpravidla nepracuje. Co je základem fotografií, které vedou k paravizím?
Potřeba vidět věci jinak a současně zvědavost, co uvidí ostatní diváci. Ale každá dobrá fotka, aspoň podle mého názoru, musí být ostrá nebo alespoň někde ostrá, technicky a řemeslně správně provedená, prokreslená, s nějakou vypovídající hodnotou. Navíc - dobrá fotka se dá udělat i levným fotoaparátem, záleží na kompozici a na tom, že vím, co chci vyfotit a proč. Stačí jeden dobrý a promyšlený záběr, ne tisíc náhodných stisknutí spouště s naivní vírou, že aspoň jedna fotka bude Umění, a když ne, pomůže nám počítač. Všechny fotky přece začínají v hlavě, ne v softwaru.
Jakou roli hraje ve vaší tvorbě software?
Nikterak zásadní – ostřihovat fotky jde i nůžkami, jen se vám to musí podařit napoprvé, barevné korekce se daly dělat ve zvětšováku také, jen pracněji a pomaleji. Takže Photoshop CS 2 používám k výřezům, prachové retuši a barevné korekci, jinak - alespoň u téhle výstavy - není s ničím hnuto ani není nic mutováno a podobně.
Čím fotografujete?
Klasickým fotoaparátem asi dvacet šest let, digitálně teprve asi rok, Kodakem CX 7525. Stále používám i celou škálou klasických přístrojů, včetně archaických – Zenit E, několik typů Flexaret, Yashicu MF 2 a FX 3. Snímky na tuto výstavu jsou převážně digitální.
Co vidíš v pozadí? Foto: Petr Přehnil
Kde a kdy mohou milovníci fotografie vaši výstavu shlédnout?
Vernisáž se koná 4. října 2006 v 18:18 hodin v Kavárně Atelier, Brno- Žabovřesky, Králova 1. Jde o výstavu prodejní a putovní - v Brně potrvá do 7. 11. 2006, otevřeno je denně kromě neděle. Generálním partnerem výstavy je Rieber Food Ingredients, mediálním partnerem online magazín Relaxuj.
Jak jste zmínil, na výstavě mohou lidé zastižení „paravizí“ nebo „optodoxem“ vypsat do sešitu, co na snímku vidí. Jedna z fotografií je umístěna v rámci webové galerie Ráj smíchu, kde vám někteří účastníci diskuse nechávají vzkaz s odpovědí, co ve snímku viděli. Co pro vás znamená zpětná vazba?
Odraz jiného pohledu, někdy potěšení z cizí „vize“, jindy smutek z nedostatku fantazie nebo ztráty ochoty hrát si. Krom toho nemám rád záměnu slov „vidět“ a „vědět“. Takže když alespoň pět lidí ze skoro devíti tisíc vidí podobně jako já, říkám si, že jsem se ještě docela nezbláznil.
Slovo autora k výstavě
„Nevěř ničemu, co slyšíš, věř polovině z toho, co vidíš“ bylo pořekadlem alchymistů.
Lidské i přírodní výtvory zachycené v setinách sekundy, na pomezí vědy, která ukazuje existující, a umění, které tvoří do té doby nevídané, to vše v polozapomenutém řemesle výřezu fotografie a logických kotrmelcích slov, tvarů a barev. Skoro nic není uděláno jinak, nežli by to bylo uděláno pod klasickým zvětšovákem, nic pak není takové, aby sis to nedokázal představit.
Měnit úhel pohledu jde i bez digitálních přístrojů: koukni se škvírou ve zdi, futrálkem krabičky od sirek - všechno je najednou jinak, uvidíš mnoho do té doby neviděného a neviditelného.
Co vidíš je jen a jen tvá věc. Nikdo ti v tom neporadí, autor ti to neprozradí, každé oko v sobě má tisíc pohledů, tisíc zkušeností, někdy ale máme jen málo slov, kterými se dá to, co vidíš, popsat. Nezbývá než se dívat, vnímat, odhadovat, srovnávat. Mějte otevřeno!
V Brně 28. 08. 2006 Petr Přehnil
Titulní foto: Petr Přehnil
Optické paradoxy, vizuální jazykolamy a tak dále...
Třeba nám o jejich podstatě více řekne technika, kterou při tvorbě používáte.
Výřez fotografie. Konkrétně na této výstavě je to výřez proporčně odpovídající pohledu krabičkou od zápalek kuřácké velikosti, ne od rodinného balení.
Fotografuji věci, které jsou všude kolem a může je vidět každý: někdo vidí ořechy v medu a někdo v nich vidí mimozemšťany... Výřezem z těch snímků dostávám druhý plán – význam se posouvá od téměř produktové fotografie a posunem měřítka a výřezem se obraz dostává od konkrétního k abstraktnějšímu. A zde už je prostor pro divákovu „paravizi“ - tedy divákův odraz obrazu - obraz zdánlivě nevysvětlitelný na základě vědeckých poznatků a metod je vlastně něčím docela známým, jen sledovaným z jiného úhlu pohledu: štěrbinou, zkrátka jinak a možná trochu tajemněji a mnohoznačněji, nežli obvykle věci vidíme a vídáváme. Pokračuji tak v letité tradici dvojznačných obrázků: „Co vidíš? Dvě tváře v profilu nebo mísu na ovoce?“ A samozřejmě počítám s fantazií diváků.
Výřezem se obraz dostává od konkrétního k abstraktnějšímu. A zde už je prostor pro divákovu „paravizi“ - tedy divákův odraz obrazu. Foto: Petr Přehnil
Mluvíte o produktové fotografii – jejím cílem je ale na rozdíl od vašich děl zachytit předmět jednoznačně. A s dalším významem (druhým plánem) se zpravidla nepracuje. Co je základem fotografií, které vedou k paravizím?
Potřeba vidět věci jinak a současně zvědavost, co uvidí ostatní diváci. Ale každá dobrá fotka, aspoň podle mého názoru, musí být ostrá nebo alespoň někde ostrá, technicky a řemeslně správně provedená, prokreslená, s nějakou vypovídající hodnotou. Navíc - dobrá fotka se dá udělat i levným fotoaparátem, záleží na kompozici a na tom, že vím, co chci vyfotit a proč. Stačí jeden dobrý a promyšlený záběr, ne tisíc náhodných stisknutí spouště s naivní vírou, že aspoň jedna fotka bude Umění, a když ne, pomůže nám počítač. Všechny fotky přece začínají v hlavě, ne v softwaru.
Jakou roli hraje ve vaší tvorbě software?
Nikterak zásadní – ostřihovat fotky jde i nůžkami, jen se vám to musí podařit napoprvé, barevné korekce se daly dělat ve zvětšováku také, jen pracněji a pomaleji. Takže Photoshop CS 2 používám k výřezům, prachové retuši a barevné korekci, jinak - alespoň u téhle výstavy - není s ničím hnuto ani není nic mutováno a podobně.
Čím fotografujete?
Klasickým fotoaparátem asi dvacet šest let, digitálně teprve asi rok, Kodakem CX 7525. Stále používám i celou škálou klasických přístrojů, včetně archaických – Zenit E, několik typů Flexaret, Yashicu MF 2 a FX 3. Snímky na tuto výstavu jsou převážně digitální.
Co vidíš v pozadí? Foto: Petr Přehnil
Kde a kdy mohou milovníci fotografie vaši výstavu shlédnout?
Vernisáž se koná 4. října 2006 v 18:18 hodin v Kavárně Atelier, Brno- Žabovřesky, Králova 1. Jde o výstavu prodejní a putovní - v Brně potrvá do 7. 11. 2006, otevřeno je denně kromě neděle. Generálním partnerem výstavy je Rieber Food Ingredients, mediálním partnerem online magazín Relaxuj.
Jak jste zmínil, na výstavě mohou lidé zastižení „paravizí“ nebo „optodoxem“ vypsat do sešitu, co na snímku vidí. Jedna z fotografií je umístěna v rámci webové galerie Ráj smíchu, kde vám někteří účastníci diskuse nechávají vzkaz s odpovědí, co ve snímku viděli. Co pro vás znamená zpětná vazba?
Odraz jiného pohledu, někdy potěšení z cizí „vize“, jindy smutek z nedostatku fantazie nebo ztráty ochoty hrát si. Krom toho nemám rád záměnu slov „vidět“ a „vědět“. Takže když alespoň pět lidí ze skoro devíti tisíc vidí podobně jako já, říkám si, že jsem se ještě docela nezbláznil.
Slovo autora k výstavě
„Nevěř ničemu, co slyšíš, věř polovině z toho, co vidíš“ bylo pořekadlem alchymistů.
Lidské i přírodní výtvory zachycené v setinách sekundy, na pomezí vědy, která ukazuje existující, a umění, které tvoří do té doby nevídané, to vše v polozapomenutém řemesle výřezu fotografie a logických kotrmelcích slov, tvarů a barev. Skoro nic není uděláno jinak, nežli by to bylo uděláno pod klasickým zvětšovákem, nic pak není takové, aby sis to nedokázal představit.
Měnit úhel pohledu jde i bez digitálních přístrojů: koukni se škvírou ve zdi, futrálkem krabičky od sirek - všechno je najednou jinak, uvidíš mnoho do té doby neviděného a neviditelného.
Co vidíš je jen a jen tvá věc. Nikdo ti v tom neporadí, autor ti to neprozradí, každé oko v sobě má tisíc pohledů, tisíc zkušeností, někdy ale máme jen málo slov, kterými se dá to, co vidíš, popsat. Nezbývá než se dívat, vnímat, odhadovat, srovnávat. Mějte otevřeno!
V Brně 28. 08. 2006 Petr Přehnil
Titulní foto: Petr Přehnil
